Alternativní cena míru pro diktátory

Zahraniční média začátkem prosince informovala, že mezi kandidáty na letošní „čínskou alternativu k Nobelově ceně míru“ známou jako Konfuciova cena míru (Kchung-c‘ che-pching ťiang 孔子和平奖) se objevila jména filipínského prezidenta Rodriga Duterteho a kambodžského premiéra Hun Sena.

Oba politici nastolili ve svých formálně demokratických zemích jednoznačně pročínský kurz. Oba také prosluli nevybíravými metodami. Hun Sen nechával příležitostně házet do opozičních shromáždění granáty – dokud opozici prostě nerozpustil soudním příkazem. Duterte zase řeší drogový problém v zemi fyzickou likvidací podezřelých, včetně školáků.  Sám se chlubí, že vlastnoručně zabil tři lidi. Vskutku pozoruhodný kandidát na cenu míru.

Stejně jako v minulých letech se tak nabízí otázka, zda je tato cena fraškou, která má sloužit k zesměšnění celého konceptu „světového míru“ založeného na obhajobě lidských práv, jak jej prezentuje Nobelova cena udělovaná každoročně v norském Oslu. Konfuciova cena míru sice není formálně udělována čínskou vládou, podobně jako Nobelovu cenu neuděluje vláda norská, ale propagují ji čínská státní média včetně (polo)stranických Global Times a volba laureátů podezřele často padá na „přátele“ čínského režimu, poctěné předtím pozorností čínského prezidenta.

“Proti pokřivenému konceptu lidských práv”

Cena byla založena v roce 2010 a vyhlášení prvního laureáta proběhlo těsně před udělením Nobelovy ceny míru čínskému disidentovi Liou Siao-poovi, jenž zemřel letos v létě  po sedmi letech v čínském vězení. Založila ji nevládní organizace nazvaná Čínský svaz domorodého umění (Čung-kuo siang-tchu i-šu sie-chuej 中国乡土艺术协会) na návrh čínského podnikatele Liou Č‘-čchina, který předtím v Global Times publikoval komentář kritizující udělení Nobelovy ceny míru Liou Siao-poovi. Liou Č‘-čchin zde píše, že „[založení Konfuciovy ceny míru] by bylo tou nejlepší příležitostí pro Čínu, jak představit svůj vlastní pohled na světový mír a otázku lidských práv.“ (Jeho komentář byl později odstraněn.) Podle Tchang Čchan-lioua, předsedy komise , jež vybírala prvního laureáta, má cena představovat „východní perspektivu světového míru“, která by měla napravit pokřivený evropský koncept míru:

„Evropa je složená z malých států, které proti sobě po staletí bojovaly a my nechceme, aby ti, kteří o míru nic nevědí, tento pojem diskreditovali.“

Chybějící laureát

První cena byla v listopadu 2010 udělena bývalému vice-prezidentovi Tchaj-wanu a čestnému předsedovi tchajwanské Národní strany Lien Čanovi za jeho „zásluhy o posílení přátelských vztahů mezi oběma břehy Tchajwanské úžiny.“ Jeho kancelář však popřela, že by o udělení takové ceny byli informováni a “laureát” cenu nikdy nepřevzal.

V září 2011 pak čínské ministerstvo kultury, u nějž měla být organizace registrována, činnost Čínského svazu domorodého umění i samotnou cenu zrušilo. Vzápětí však vznikla v Hongkongu  následnická organizace nazvaná Čínské centrum pro studium mezinárodního míru (Čung-kuo kuo-ťi che-pching jen-ťiou čung-sin 中国国际和平研究中心), která s udělováním Konfuciovy ceny míru pokračovala i v následujících letech.

Putin, Castro, Mugabe – bojovníci za světový mír

Hned v roce 2011 ji získal tehdejší ruský premiér Vladimir Putin. I v následujících letech byla cena udělena politikům s přátelskými vazbami na čínský režim, ale rozhodně ne pověstí mírotvorců. V roce 2014 to byl bývalý kubánský prezident Fidel Castro, o rok později tehdejší zimbabwský prezident Robert Mugabe, v té době služebně nejstarší diktátor na světě. (Po jeho pádu převzal tuto štafetu letos nominovaný Hun Sen.)

Přestože čínská vláda popřela spojitost s oceněním a laureáti nakonec ani ceny nikdy  osobně nepřevzali, cena pro Fidela Castra následovala po návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga na Kubě, při níž státník nešetřil chválou na adresu otce kubánské revoluce. Před udělením ceny diktátoru Mugabemu o rok později Si Ťin-pching při vzájemném setkání mimo jiné prohlásil:

[Čína] nikdy nezapomene na staré přátele, s nimiž byla kdysi za bouře na jedné lodi a s nimiž ji pojí oboustranné porozumění a vzájemná podpora.

Udělení Konfuciovy ceny míru Mugabemu vzbudilo pochopitelně značnou pozornost západních médií, která ji většinou spojovala s čínskou vládou, což technicky vzato není přesné. Faktem však zůstává, že cena koresponduje s oficiálním čínským pohledem na ideové spojence proti „západním hodnotám“, jež mimo jiné zosobňuje právě Nobelova cena míru.

České republice Nobelova cenu míru o vlásek unikla v roce 1989, kdy ji místo Václava Havla nakonec obdržel tibetský Dalajlama. Havlův současný nástupce v úřadu s největší pravděpodobností Nobelovu cenu nezíská. Při sympatiích, jež dává okázale najevo ke “svému mladému příteli” Si Ťin-pchingovi, by snad mohl  aspirovat alespoň na tu Konfuciovu jako cenu útěchy.

Publikace tohoto článku: HlidaciPes.org