Po skandálu ohledně autocenzury odborného časopisu China Quarterly vydávaného prestižním nakladatelstvím Cambridge University Press (nakladatelství po nátlaku mezinárodní akademické obce svoji ochotu podřídit se čínským požadavkům na stažení více než tří set článků ze své čínské databáze přehodnotilo) se nedávno objevily informace o tom, že podobný požadavek čínské úřady vznesly také vůči dalšímu odbornému periodiku vydávanému stejným nakladatelstvím, časopisu Asociace asijských studií Journal of Asian Studies. Po předchozích zkušenostech Asociace asijských studií čínský požadavek obratem zamítla a ve svém prohlášení se razantně postavila proti jakýmkoli pokusům čínských úřadů o cenzurování obsahu svého časopisu. Asociace rovněž zveřejnila seznam všech 94 článků a recenzí, kterých se cenzura měla týkat. Podle analýzy obsahu těchto článků provedené redaktory China Digital Times k nejcenzurovanějším tématům patří Tibet a Kulturní revoluce. Na pomyslné druhé příčce „citlivosti“ se pak ocitla témata související s masakrem na náměstí Nebeského klidu v roce 1989, a dále témata týkající se Tchaj-wanu a Hongkongu, respektive jejich snahy o udržení nezávislosti.
Věda je protiprávní
Mezitím vyšly najevo další zajímavé informace týkající se cenzury článků v China Quarterly. Odborníci poukazují na to, že cenzoři v tomto případě odvedli značně nedbalou práci, když do seznamu zahrnuli některé články, které z logiky věci do seznamu nepatří, a naopak vynechali některé, jež by si cenzuru „zasloužily“. Objevily se hlasy, které dokazují, že cenzuru prováděli úředníci, kteří tématům evidentně nerozumějí, a kterým nešlo o nic jiného, než „dát dohromady dostatečné množství článků, aby získali působivě dlouhý seznam, jímž by ohromili své nadřízené.“ Vše zároveň nasvědčuje tomu, že cenzura odborných článků je součástí širšího boje proti tzv. „historickému nihilismu“, který zpochybňuje verzi historie, již dlouhodobě prosazuje Komunistická strana Číny (a dělá vše pro to, aby se mladá generace Číňanů o jiné „verzi“ vůbec nedozvěděla). Nikoho proto jistě nepřekvapí, že po kauze s CUP se výraz „China Quarterly“ (čínsky Čung-kuo ťi-kan 中国季刊) dostal do seznamu zakázaných výrazů na čínském internetu a čínské vyhledávače po jeho zadání hlásí „nelegální obsah“.
Cenzura, magistra vitae
Glen Tiffert z University of Michigan zase při svém výzkumu zjistil, že dvě velké čínské akademické databáze systematicky odstraňují odborné články z 50. let, které svými názory a závěry zpochybňují některá stanoviska Si Ťin-pchingovy vlády. To je evidentní pokus o „přepsání čínské historie“ a vytvoření verze, která by podpořila současnou politiku Strany a jejího vedení. Digitalizace historických dokumentů se v tomto ohledu jeví jako dar z nebes, protože tam, kde dříve cenzoři museli fyzicky odstraňovat exitující dokumenty a publikace, dnes stačí pár kliknutí myší. Spojíme-li cenzuru akademických publikací s drastickým zátahem čínské vlády proti VPN, je zřejmé, že v případě „historického nihilismu“ se jedná o mnohem větší kampaň, jejímž cílem je jednak „zajistit ideologickou konformitu na čínských univerzitách“, ale také zablokovat čínským občanům přístup ke „škodlivému obsahu“ na internetu. Toho se čínské úřady snaží docílit také kontrolou internetových diskuzí a soukromých účtů na čínských sociálních sítích. Slovy Johna Pomfreta z The Washington Post, čínská vláda usiluje o vytvoření jakési „masové amnézie“, která by z paměti národa nejraději vymazala události jako hladomor v letech 1959-1960, který byl vyvolán Maovou politikou Velkého skoku a při němž zemřely desítky milionů lidí, Velkou proletářskou kulturní revoluci z let 1966-76, při níž bylo zlikvidováno několik generací intelektuálů a většina čínského kulturního dědictví, či zmiňovaný masakr studentů na Tchien-an men v roce 1989.
Stát si za svou totalitou
Co je na celé věci nejvíc alarmující, jak píše ve svém nedávném článku pro The New York Review of Books přední odborník na moderní Čínu a emeritní profesor východoasijských studií na Princetonu Perry Link, na rozdíl od předchozích období „v Si Ťin-pchingově éře je represe pojmenována zcela otevřeně, dokonce s jistou hrdostí.“ Zatímco Teng Siao-pching v roce 1992 vyzýval vedení Strany, aby „skryla svou sílu a stála připravená ve stínu […], Si Ťin-pching rozhodl, že nyní nastal čas z tohoto stínu vystoupit.“ V tomto světle je také třeba „číst“ čínské pokusy o vývoz cenzury za hranice ČLR (jako v případě CUP nebo australských a amerických univerzit). Jak uvádí Perry Link, čínský stranický internetový deník The Global Times ke kauze píše:
Vlastně o nic nejde, když pár článků z China Quarterly, které sotva někdo čte, zmizí z čínského internetu. Skutečný problém spočívá v základním principu dvou soupeřících stran. A zde se nabízí otázka: Čí principy jsou v dnešním světě vhodnější? […] Jde zde o poměřování sil.
V tomto ohledu Perry Link dává čínskému deníku za pravdu a potvrzuje, že „jde o mnohem větší boj“ – boj o to, čí hodnoty současný svět bude do budoucna vyznávat. Budou to „západní“ hodnoty demokracie a svobody, nebo čínský model totalitního režimu, který má nad svými občany a jejich myšlením neomezenou moc?