Čínská digitální diktatura: Jak ztratit „společenský kredit“

Západní média stále častěji referují o vývoji centralizovaného systému společenského kreditu. Jeho vybudování si čínská komunistická strana a vláda stanovily dokončit do roku 2020. Matthew Carney v nejnovější reportáži pro australský zpravodajský server ABC píše:

Čína buduje digitální diktaturu, jež bude mít kontrolu nad 1,4 miliardou obyvatel. Některým ‚společenský kredit‘ přinese privilegia, jiné bude trestat… Strana využívá tento systém k tomu, aby získala zpět kontrolu, kterou ztratila po otevření Číny světu v 80. letech 20. století, jež mělo za následek rapidní rozvoj.

Staré dobré kampaně

V 50. a 60. letech měla čínská komunistická strana kontrolu nad všemi lidmi prostřednictvím politických kampaní, které masivně zasahovaly do života každého jedince. Od 90. let tuto kontrolu s přechodem na tržní mechanismy a dále s rozvojem internetu ztratila. Současná opatření, která čínské vedení zavádí za využití nejmodernějších technologií a umělé inteligence, mají stranickému vedení pomoci získat tuto kontrolu zpět.

Západní experti varují, že masivní rozvoj využití velkých dat a umělé inteligence s sebou přináší závažné etické problémy.

Vše nasvědčuje tomu, že tento systém v budoucnu „nenechá žádná tmavé kouty“, a vláda tak bude mít přehled doslova o každém kroku každého jednotlivého obyvatele ČLR.

Tváře a těla pod skenery

Základem celého systému je zapojení stávající sítě kamer – těch je údajně již nyní v zemi instalováno na 200 milionů. K vytvoření profilu každého jednotlivce dále pomohou nejmodernější technologie včetně rozpoznávání tváří a skenování těl, velká data z oficiálních i komerčních zdrojů (např. záznamy o vzdělání, zdravotní péči, zadluženosti, trestní rejstřík apod.), informační technologie, mobilní aplikace a přes ně prováděné online platby.

Každý tak bude mít svoje „skóre společenského kreditu“, jež bude aktualizováno v reálném čase podle každodenních aktivit občanů. Pilotní systémy již nyní fungují v desítkách měst či městských částí v Číně a určitou představu o tom, jak systém bude v budoucnu plošně fungovat, si lze již nyní udělat na základě existujících komerčních kreditních systémů. Z nich nejznámější je Sesame Credit užívaný společností Ant Financial, jednou z dceřiných společností Alibaba. Je provázaný s finančním systémem bezhotovostních plateb Alipay.

Víme, co děláte a s kým se stýkáte

Tento systém bude díky shromažďování dat a využití technologií monitorovat veškeré aktivity každého člověka: co nakupuje, jak tráví volný čas, s kým se stýká či s kým komunikuje prostřednictvím sociálních sítí. To vše bude ovlivňovat „společenský kredit“, který bude následně určovat možnosti daného občana. A to nikoli pouze výši půjček a úroků, jako je to v kreditních systémech na Západě, ale i možnosti týkající se lékařské péče, vzdělání, zaměstnání, cestování, ubytování apod. Systém společenského kreditu je vystavěný na „důvěryhodnosti“ občana, přičemž „ten, kdo jednou důvěru ztratí, bude trvale omezen“.

Plínky jsou plus, investigativní práce mínus

Reportáž Matthewa Carneyho uvádí příklady dvou občanů na opačných pólech kreditního skóre. Mladá matka, která je zaměstnaná v prestižní firmě a jejíž manžel je státním úředníkem a loajálním členem komunistické strany, má vysoký kredit. Ten jí dále stoupá např. s nákupem dětských plenek nebo tím, že nekupuje žádný alkohol.

Na druhém pólu je pak společensky aktivní investigativní novinář, který se dlouhodobě zaměřuje na odhalování korupce ve státní správě a publikuje na sociálních sítích. Ten si přes internet už nekoupí ani lístek na vlak, a v ohrožení jsou i členové jeho rodiny a přátelé. Kvůli jednomu z vyšetřovaných případů se totiž tento muž dostal k soudu, ten rozhodl v jeho neprospěch a uložil mu zaplatit vysokou pokutu.

Podobně mohou dopadnout například lidé závislí na hraní her nebo alkoholu, ale také ti, kdo mají v rodině či mezi přáteli „nedůvěryhodné“ osoby s nízkým skóre, což už nápadně připomíná teror z doby Kulturní revoluce.

Na centralizovaném systému kontroly se pracuje

V oblastech, kde pilotní systémy fungují, už takové znevýhodnění pocítilo na vlastní kůži údajně až 10 milionů lidí. Naproti tomu lidé s vysokým skóre mají výhody, které jim ve všech směrech usnadňují život, ať už jde o cestování, finanční služby, lékařskou péči či přístup k prestižnímu vzdělání apod.

Centralizovaný systém je stále ve stádiu vývoje, ale čínské špičkové technologické firmy, jako např. zmíněný gigant Alibaba, pracují na jeho zavedení ve lhůtě stanovené vládou. Vláda svůj plán na zavedení systému společenského kreditu představila poprvé v roce 2014 s cílem dokončení do roku 2020. Plán zahrnoval čtyři oblasti „důvěryhodnosti“: 1) důvěryhodnost v oblasti státní správy, která se týká primárně státních úředníků, od nichž se očekává vysoké skóre společenského kreditu (např. lidé s nízkým skóre automaticky nemají přístup k práci ve státní sféře a státní zaměstnanci se musí vyvarovat chování, které skóre snižuje); 2) důvěryhodnost v komerční sféře, která se týká jak jedinců, tak i firem; 3) společenská důvěryhodnost, která má vést ke vzniku „civilizovanější společnosti“ a nastolení „společenské harmonie, stability, dlouhodobého míru a pořádku“ a 4) důvěryhodnost v právní oblasti (právní bezúhonnost).

Vládní vs. komerční sledování

Výzkumný pracovník Rogier Creemers z univerzity v Leidenu v rozhovoru pro institut MERICS uvádí, že média často zaměňují centralizovaný systém zaváděný čínskou vládou právě s komerčními systémy typu Sesame Credit, které jsou dobrovolné.

Povinný, centralizovaný a vládou kontrolovaný systém zatím zaveden není, ale je pravděpodobné, že komerční systémy s vládou alespoň do určité míry spolupracují a svá data sdílejí. Na státní úrovni zatím funguje pouze systém „blacklistů“. Na černé listině z různých oblastí státní správy se můžete ocitnout, když neplatíte dluhy či soudem vyměřené pokuty, ale i z politických důvodů (jako například v případě výše zmíněného investigativního novináře).

Spojení centrální vlády a technologickými giganty

Creemers, který je autorem odborného článku „China’s Social Credit System: An Evolving Practice of Control“, označuje celý systém společenského kreditu za „moralistický a paternalistický“. Popisuje ho navíc jako něco, co je zcela v souladu s historickými čínskými přístupy ke správě společnosti.

V Číně podle něj tradičně hrála „vláda klíčovou roli v morální výchově v až paternalistickém smyslu“ a byla to vláda, kdo rozhodoval o tom, co je dobré a co špatné. Systém společenského kreditu tak „nemá napomáhat k vybudování morální autonomie jedince, ale má spíše vést k poslušnosti a přijetí státní definice toho, co je dobré“. Systém je podle něj „součástí širšího trendu, v jehož rámci můžeme sledovat zrod strategického propojení mezi centrální vládou a čínskými technologickými giganty“. Jedním z cílů tu je „poskytnou místním vládám efektivnější prostředky pro kontrolu.“

Svým způsobem je tedy tato „digitální diktatura“ nejen naplněním Si Ťin-pchinova „čínského snu“, ale také splněným snem čínských vládců již od dob Konfucia.