Čínský příběh aneb co (ne)víme o vzniku pandemie Covid-19

Dezinformace a vlci válečníci ve službách čínské korona-propagandy

Téměř tři měsíce po uzavření Wu-chanu, které ve skutečnosti prakticky znamenalo zastavení celé ČLR, čelí svět pandemii, jakou už přes sto let nezažil. Samotná Čína se přitom během dubna pomalu vrací k běžnému životu. Původní ohnisko nákazy, chupejská metropole Wu-chan, se na konci prvního dubnového týdne znovu otevřela a lidé se mohli vracet domů: ti, kteří zůstali epidemií ve městě uvěznění, i ti, kteří se do něj naopak dlouhé týdny nemohli vrátit.

Zatímco běžní obyvatelé Číny dělají všechno proto, aby se jejich životy obrátily zpět k normálu, čínská vláda a komunistická strana mají plné ruce práce, aby dostaly pod kontrolu veřejné mínění a ovlivnily dominantní narativy týkající se epidemie a jejího původu a šíření, a to doma i ve světě. Přísné kontrole a cenzuře tak nyní podléhají nejen média a sociální sítě, ale i vědecký výzkum a jeho výstupy.

CNN 16. dubna zveřejnila nyní již většinou smazané online výzvy vědeckým institucím v ČLR požadující, aby veškeré odborné studie, jež se  týkají Covid-19, před publikací (včetně prestižních zahraničních vědeckých periodik) prošly cenzurním řízením a byly schváleny čínskými orgány.

Cenzurujte studie o Covid-19

Podle autorů článku je hlavním důvodem tohoto opatření primárně snaha mít pod kontrolou publikace, které by mohly „zpochybnit oficiální vládní verze ohledně vypuknutí epidemie,“ a které již „vzbudily kontroverze na čínských sociálních sítích“. CNN cituje nejmenovaného „čínského výzkumného pracovníka“, který se domnívá, že se jedná o „koordinovanou snahu čínské vlády dostat pod kontrolu narativ [ohledně původu viru] a situaci vykreslit tak, že Čína není původcem epidemie“. Podle něj vše nasvědčuje tomu, že „nebude tolerována žádná objektivní studie týkající se původu tohoto onemocnění“.

Tyto motivace potvrzují i mnohé další indicie. Např. zhruba ve stejné době se Pekingu omluvil dokonce i jeden z nejprestižnějších impaktovaných vědeckých časopisů, britský Nature za to, že „virus spojil s Wu-chanem a Čínou“. Německá publikační skupina Springer Nature, k níž časopis patří, se podobně jako jiní zahraniční vydavatelé již dříve podvolila čínskému tlaku, když v listopadu 2017 zablokovala přístup z ČLR k asi tisíci vědeckých článků na témata, jako je Tchaj-wan,Tibet nebo Kulturní revoluce. Současná omluva je vysvětlována snahou nepodněcovat k rasové nenávisti, která vede k nárůstu počtu útoků na asijské komunity v zahraničí, kde jsou individuální etničtí Číňané ad hoc „obviňováni“ za vznik pandemie a slovně či fyzicky napadáni. Ve chvíli, kdy se podobná „rasově motivovaná“ diskriminace proti cizincům coby „nositelům viru“ v hojnější míře objevuje i v Číně, však zůstává objektivním faktem, že prvotním ohniskem epidemie byl právě čínský Wu-chan, a je otázka, zda se odborné periodikum, jako je Nature, opravdu musí za podobné konstatování omlouvat. Jak napovídá závěrečná pasáž editorialu Nature, silným motivem pro omluvu jsou peníze čínských studentů na západních univerzitách, které často tvoří nezanedbatelnou část jejich příjmů:

Bylo by tragédií, kdyby stigma rozdmýchané koronavirem vedlo mladé lidi z Asie k odchodu z mezinárodních kampusů. Odřízli by se tím od možnosti vlastního vzdělání, připravili sebe i druhé o nové příležitosti a narušili výzkum právě ve chvíli, kdy je na něm celý svět nejvíc závislý, aby našel cestu ven z krize.

Editorial byl ovšem zveřejněn 7. dubna, v době, kdy už čínští studenti hromadně opouštěli Evropu i USA, aby se vrátili do bezpečí Číny dříve, než jim jejich vlast tuto možnost definitivně odepře, jako se to např. nyní stalo v Rusku. To obávané stigma se zároveň díky úsilí čínské propagandy pomalu ale jistě přesouvá do Evropy a USA, které čínští experti nyní ve stylu „oko za oko“ zcela otevřeně obviňují z inkompetence, a dokonce porušování lidských práv. V samotné Číně se tato stigmatizace cizinců a rasistické projevy obrátily především vůči africké černošské komunitě, která je v zemi poměrně početná díky výhodným studijním a stipendijním programům, které mají upevňovat „přátelské vztahy“ afrických zemí s ČLR. Rasistické projevy Číňanů vůči černochům nejsou ničím novým, v posledních letech se však vyostřily s výraznější čínskou přítomností v Africe a s narůstajícím počtem afrických migrantů v Číně.

Ti, kdo v Číně vidí jen možnosti, jež skýtá její ohromný trh, mají tendenci zlehčovat i současné čínské úsilí o „ovládnutí narativu“, tj. o prosazení „čínské verze“ hodnocení epidemie (nyní již pandemie), které je motivované politicky a mocensky. Na domácí půdě čínská státostrana usiluje o udržení legitimity vlastní moci tváří v tvář prokazatelnému selhání – minimálně v počátcích epidemie; na globální scéně pak probíhá pomyslný boj o to, kdo krizi lépe zvládl. Byla to právě Čína, která jako první zvolila rétoriku „boje proti viru“, již nyní převzala většina ostatních postižených států včetně USA. Ty jsou v tuto chvíli snadným terčem pro kritiku ohledně (ne)zvládnutí krizové situace a pekingská propagandistická mašinerie i diplomacie toho bohatě využívá a zapojuje všechny síly, od oficiálních médií a kanálů přes „boty“ a trolly na sociálních sítích až po přímé útoky čínských diplomatů.

Přepsání historie viru

China Digital Times pravidelně zveřejňují komentovaný přehled o dění v Číně a kolem ní, mimo jiné i v souvislosti s koronavirovou krizí. Příspěvek z 13. dubna přináší obsáhlý přehled čínské propagandistické ofenzívy, která je podle CDT „zaměřená na přepsání historie viru“, což je v případě země, která úspěšně „přepsala“ vlastní historii vymazáním všech „problematických“ období (Velký skok vpřed a následný hladomor, částečně Kulturní revoluce, masakr studentů v roce 1989), přinejmenším znepokojující. Podle mnohých pozorovatelů se nyní Peking čím dál zřetelněji uchyluje k taktice a praktikám dříve známým hlavně z Ruska, tj. k systematickému šíření dezinformací spojenému s agresivní kampaní na sociálních sítích. Do této kampaně se nyní již otevřeně zapojili i někteří čínští diplomaté (nejvíce pozornosti v posledních týdnech vzbudil „mluvčí ministerstva zahraničí Číny“ Čao Li-ťien) a ambasády, zejména prostřednictvím západních sociálních sítí, Facebooku a Twitteru.

List Hong Kong Free Press např. s odkazem na německý Die Welt informoval o tom, že nespecifikovaní výše postavení ministerští úředníci v Německu byli ze strany čínské ambasády nedávno vybízeni, aby „o Číně a jejím zvládnutí koronaviru hovořili pozitivně“. Podobné tlaky pro lokální média popsal i senátor za americký stát Wisconsin Roger Roth:

Roth obdržel dva emaily od zaměstnanců čínského konzulátu, v nichž ho žádali, aby podepsal prohlášení na podporu čínského boje s koronavirem, které se pochvalně vyjadřovalo o čínských opatřeních.

Později se potvrdilo, že maily, přestože byly poslány ze soukromých adres zaměstnanců konzulátu, byly pravé.

Smečky vlčích válečníků

V médiích se nyní ve spojení s ČLR často objevuje výraz „diplomacie vlčího válečníka“ (angl. wolf warrior diplomacy). Název je odvozen od čínského propagandistického blockbusteru jménem Wolf Warrior (tedy vlk válečník, číns. Čan lang 战狼). Film, který se zatím dočkal dvou dílů (2015, 2017), je čínskou verzí kdysi kultovního amerického Ramba, jehož mesiášský komplex novodobý čínský Rambo, vybavený kromě obligátního kulometu také stranickou ideologií a silným patriotismem, sdílí. Zatím nejúspěšnější čínský film z kategorie tzv. „major melody“ (číns. ču-süan-lü 主旋律), tedy takový, který prezentuje vlasteneckou a ideologicky podpořenou stranickou verzi historie a pohledu na svět, Wolf Warrior 2 na domácím trhu vydělal téměř 900 milionů dolarů a dostal se do širší distribuce i v zahraničí.

Pokud jde o „vlčí diplomacii,“ americká analytická společnost pro Wall Street Journal spočítala, že sociální účty z okruhu čínských institucí a státních médií publikovaly na (západních) sociálních sítích v období mezi polovinou února a polovinou března v průměru 3300krát denně (včetně placené inzerce), což je třikrát víc než předtím. Frekvence postů se značně zvýšila i u čínských ambasád, včetně té v Německu nebo Francii. I ta se v posledních týdnech, kdy se potýká s koronavirovou epidemií zabíjející stovky lidí denně, stala slovy odborníka na Čínu Mathieu Duchȃtela „další z obětí čínské vlčí diplomacie“, když zastupitelský úřad ČLR v Paříži publikoval sérii útočných článků obsahujících často nepravdivé informace či přímo fake news. Čínská ambasáda na Srí Lance tímto způsobem dokonce dosáhla dočasného  zablokování svého účtu na Twitteru.

Zatímco západní, ale i některé asijské země se čínskému tlaku brání, asi nejextrémnější vstřícností zatím na nátlak Pekingu reagovalo Srbsko, dlouhodobě jeden z nejvřelejších čínských spojenců na evropském kontinentu. Podle zdrojů Digitálního forenzního centra, instituce zřízené za účelem potírání fake news při Atlantické radě v Černé Hoře, tam během epidemie funguje „obrovská provládní síť“ tvořená robotickými účty, které na sociálních sítích „opěvují čínskou pomoc a vzájemné přátelství mezi oběma zeměmi“. Podrobnější analýza ukazuje přístup, taktiku a dopady celé kampaně:

Analýza obsahu prozradila, že primárním cílem této rozsáhlé sítě účtů bylo vyzdvihování srbsko-čínského přátelství a zveličování významu čínské pomoci při epidemii. Část obsahu se rovněž věnovala kritice EU a její údajné nedostatečné pomoci.

Pandemie dezinformací a spikleneckých teorií

Součástí probíhající čínské ofenzívy je i rozsáhlá dezinformační kampaň, díky níž se na sociálních sítích šíří konspirační teorie, zejména ta, podle níž byl nový kononavirus vyvinut a ve Wu-chanu rozšířen americkou armádou. Pro tyto dohady ovšem nejsou žádné důkazy, stejně jako neexistují důkazy potvrzující další konspirace, včetně té, že virus vznikl uměle v laboratoři ve Wu-chanu. Podle odborníků na šíření dezinformací a fake news se ČLR zejména v poslední době silně přiblížila k dezinformačním praktikám Moskvy a za šířením různých konspirací často stojí koordinované snahy čínského režimu. To potvrzují například zjištění Jeffa Kao a Mii Shuang Lifor, kteří pro portál ProPublica analyzovali tisíce falešných a ukradených účtů, které momentálně na Twitteru šíří čínskou propagandu:

Mezi falešnými účty jsme našli vzorce koordinované aktivity směřující k vytváření impulsů pro šíření určitých narativů. Klíčové účty mají legitimně vyhlížející historii [hacknuté účty skutečných uživatelů] a vytvářejí posty, které upoutají pozornost; např. politická sdělení doplněná výraznou grafikou, chytlavým meme nebo provokativním videem. Armáda na první pohled falešných (robotických) účtů potom tyto posty lajkuje, repostuje a přidává pozitivní komentáře, zřejmě proto, aby se tak zvýšila jejich viditelnost pro algoritmy na Twitteru [které nabízejí obsah na základě předpokládaných zájmů a preferencí uživatelů]. Posty také užívaly hashtagy spojené s trendujícími tématy, jako např. koronavirus nebo hongkongské protesty, aby si zajistily viditelnost i pro účty, které mají málo sledujících. Jiné posty zase používaly jedinečné hashtagy spojené s [vlastní] vlivovou sítí s cílem dostat je mezi trendy na Twitteru. Některé z falešných účtů takto získaly stovky nebo, spíše ojediněle, i tisíce sledujících (není ovšem jisté, zda to jsou skutečné či rovněž falešné účty).

New York Times citovaly pracovníky amerických tajných služeb i externí odborníky, kteří se shodují na dvou základních tématech, na něž čínské instituce ve své současné kampani cílí: „že Spojené státy jsou zemí původu viru, a že komunistická strana virus úspěšně zvládla díky tvrdému boji, čímž dokázala, že její systém je lepší [tedy nadřazený západnímu, demokratickému].“ Odborníci se shodují v tom, že tato taktika je značně odlišná od toho, jak ČLR fungovala předtím. Laura Rosenberger, ředitelka projektu Aliance pro zajištění demokracie financovaného německo-americkým Marshallovým fondem se pro NYT vyjádřila:

Rusko dlouhodobě šíří různé, zdánlivě i protichůdné dezinformační narativy a pak řekne: ‚Jak si můžeme být nakonec jistí, co se vlastně stalo? Kde je pravda?‘ Čína toto nikdy dřív nedělala. Ale nyní vidíme čínské představitele a média aplikovat tyto dříve typicky ruské praktiky.

Upravená zpráva EEAS?

Na probíhající čínskou dezinformační kampaň, jejíž součástí je mimo jiné i legální placená inzerce, která se dokonce objevila například ve vlivném britském deníku The Telegraph, již upozornila i Evropská služba pro vnější činnost (European External Action Service). Organizace, jež má za úkol odhalovat (především ruské) dezinformace v Evropě, uvedla, že „čínská státní média a vládní úředníci šíří nepodložené teorie ohledně původu Covid-19 a čínské informování [o Covid-19] zdůrazňuje okázalou vděčnost některých evropských vůdců v reakci na čínskou pomoc.“ Podle zdrojů hongkongského deníku South China Morning Post, však byly některé pasáže této zprávy již před jejím zveřejněním na nátlak některých diplomatů zmírněny po stížnostech z Pekingu a „EU se tak podvolila čínskému tlaku“. Mluvčí evropské komise pro zahraniční záležitosti Virginie Battu-Henriksson i zástupci EEAS však jakékoli ústupky popřeli. V nejnovější zprávě z 22. dubna se výslovně píše:

Jsou zde rovněž důkazy potvrzující koordinované snahy oficiálních čínských zdrojů odklonit vinu za vypuknutí pandemie a dát publicitu zprávám o čínských dodávkách a bilaterálně sjednané pomoci, přičemž průzkumy v některých zemích ukazují, že je čínská pomoc hodnocena jako významnější příspěvek k boji proti pandemii než pomoc ze strany EU.

Pozice čínské vlády se nyní jeví jako poměrně stabilizovaná a snahy o svalení viny za pandemii na západní část světa v samotné ČLR padají na úrodnou půdu. Na situaci ve světě vláda reagovala uzavřením vlastních hranic, aby zabránila „zavlečení nákazy z ciziny“. Zprávy informující o počtu „zavlečených infekcí“ ovšem opomínají zmínit, že většina z nich jsou čínští občané vracející se ze zahraničí. Následkem toho nyní v Číně, kde v posledních letech, jako i jinde ve světě (ale dramatičtěji), stoupají nacionalistické nálady, dochází k nárůstu xenofobie a diskriminaci cizinců. To dokazuje například i vůbec poslední reportáž zpravodaje New York Times Paula Mozura, který nyní musí zemi svého působení opustit kvůli neprodloužení novinářské licence čínskými úřady. Ten poté, co byl při své poslední pracovní cestě směřující do hlavního města východočínské provincie An-chuej Che-feje neustále pronásledován policií, situaci v Číně charakterizuje jako „paranoiu“.