Čínští aktivisté ochromeni smrtí Liou Siao-poa

Cchao Ja-süe (Cao Yaxue), zakladatelka a editorka respektovaného webu ChinaChange věnujícího se systematicky občanskému hnutí v Číně, napsala působivý esej o osudu těch, kdo v totalitě nevzdali boj za svobodu. Překlad textu přinášíme v plném znění:

Cesta vpřed po skonu Liou Siao-poa

Bylo smutné a deprimující sledovat v poslední době komunitu čínských aktivistů a disidentů, zvláště pak přátel Liou Siao-poa, jak prostřednictvím aplikace WhatsApp usilovně přemítají, jak ho zachránit. Prosby, prohlášení a výzvy k podpisům z více než desítky zdrojů zněly jako ozvěna odrážející se od zdí, za nimiž byl Liou Siao-po se svou ženou Liou Sia uvězněn. Pro hnutí čínské opozice je skon Liou Siao-poa vyvrcholením vytrvalé a nemilosrdné kampaně za jejich likvidaci. Teď jim nezbývá nic jiného než dát se zase trochu dohromady, a na to budou potřebovat čas.
Chci poukázat na to, že v posledních několika letech, počínaje z dnešního pohledu mírným zákrokem proti hnutí New Citizens Movement (Hnutí nových občanů) v roce 2013, vykonává Strana po celé zemi něco, co nazývám “cílenou likvidací” hlavních aktivistů, disidentů a intelektuálů.

V Kuang-tungu zatkli Kuo Fej-siunga, Tchang Ťing-linga a všechny ty otravné demonstranty z řad prostého lidu. Ve Wu-chanu vsadili do vězení několik hlavních aktivistů; totéž se stalo v Su-čou a v Šen-čenu. V Sin-jü v Ťiang-si zatkli Liou Pching a její malou skupinu. V Čeng-čou se čile scházela nově vzniklá občanská skupina – už se neschází. V Pekingu byl odsouzen Sü Č‘-jung a hlavní aktivisté z hnutí New Citizens Movement, a významní právníci jako Pchu Č‘-čchiang, stejně tak jako vlivní intelektuálové, byli tak či onak odstraněni. Nositel Sacharovovy ceny, Chu Ťia, strávil velkou část roku v domácím vězení ve svém pekingském bytě. Poté v roce 2015 proběhl po celé zemi zátah 709, který byl zaměřený proti dobrým třem stovkám aktivistů a obhájců lidských práv z řad právníků.

V tomto výčtu bych mohla pokračovat, ale myslím, že jste si udělali obrázek. Ti, kdo nejsou považováni za “vůdce”, jsou pronásledováni, vyhnáni ze svých pronájmů a vystaveni všem možným způsobům zastrašování. Většina liberálních reportérů, novinářů a intelektuálů přestala psát, protože analyzovat aktuální situaci a chování vlády a vyjadřovat se k tomu začalo být příliš nebezpečné. I když něco napíšou, jejich články nemůžou nikde přežít všudypřítomnou cenzuru čínského systému.
Když se tak zamýšlím, že měla úmyslná likvidace zasáhnout i Liou Siao-poa, čínského nositele Nobelovy ceny míru, bylo naprosto nevyhnutelné: jak by mu mohla Strana dovolit opustit v roce 2020 vězení, aby se hned poté stal Mandelou nebo Aun Schan Su Ťij v boji za demokracii v Číně?
Po odchodu Liou Siao-poa vládne mezi aktivisty beznaděj. Překvapuje mě, jak málo diskuzí se v posledních dnech vede o prohlášení „Nemám žádné nepřátele“, a samozřejmě, jak to přestalo být relevantní, zatímco Liou Siao-po umíral, protože bylo neúnosné a absurdní připomínat si hlavní myšlenku prohlášení: “Postavit se nepřátelství režimu s maximální přívětivostí a nenávist odehnat láskou“. Toto prohlášení působilo kdysi jako hromosvod, který zažehl vášnivou diskusi. Jestliže má Charta 08 představovat vizi pokojného přechodu Číny k demokracii, dnes ji může jen málokdo považovat za schůdnou variantu.
Od samého začátku jsem si byla jistá, že zahraniční vlády – zvláště pak vlády Spojených států a Německa – nebudou dělat dost pro to, aby se splnilo Liouvo poslední přání: “Jestli mám zemřít, tak raději na Západě” (jak prohlásil prostřednictvím Liao I-wua). Moc je to nezajímá; jou roztržití; skoro vždy podceňují zákeřnost Komunistické strany Číny; nevědí, co to obnáší, získat nad ní převahu.
Zvláště ubohé mi přijde to, že blízkým přátelům Liou Siao-poa byla odepřena možnost naposledy ho navštívit a rozloučit se s ním, a to i navzdory jejich opakovaným a srdcervoucím prosbám. Spíš by se dočkali lidského chování od vlčí smečky. A aby byla bolest ještě větší, roli „rodiny a přátel“ poté na pohřbu Liou Siao-poa sehráli agenti v civilu.
Celkově vzato mám pocit, že umírat a zemřít v podlých rukou Strany je natolik potupné, že by pro Liou Siao-poa nakonec bylo důstojnější, kdyby zemřel sám někde v cele.

Jaká je cesta vpřed? Co se bude dít dál v boji za demokracii? Pravda je taková, že žádná cesta vpřed není. Strana systematicky pracuje na tom, aby ji zablokovala: likvidace hlavních aktivistů byla úspěšná, buď jsou ve vězení, nebo přišli o možnost něco efektivně podnikat. Při pozornějším pohledu je zjevné, že pár set nebo tisíc aktivistů proti Straně nic neznamená. Když si projdete seznam první skupiny podpisů pod Chartou 08 a podíváte se, kde teď dotyční jsou a co dělají, zjistíte, jak tato klíčová skupina čínských občanů hájících změnu dopadla.
Strana mezitím vynakládá maximální úsilí na to, aby ovládla a omezila zárodky občanské společnosti v Číně, vyvěrající z ekonomické a sociální transformace od 90. let minulého století. Od konce roku 2014 vydává jeden represivní zákon za druhým. Mezi ně patří zákon o správě zahraničních nevládních organizací, zákon o národní bezpečnosti, zákon o bezpečnosti Internetu, revidovaný trestní zákoník, zákon o charitě, protiteroristický zákon, protišpionážní zákon a v nedávné době návrh zákona o zpravodajské službě.
Dne 15. července byl popel Liou Siao-poa vysypán do moře na pobřeží Ta-lienu. Vdova i příbuyní se museli podvolit nátlkau Strany.  Mnohým lidem vyvstalo na mysli čínské rčení „rozdrtit kosti a rozmetat popel“, asi nejpříhodnější popis zavilého chování Strany. Znamená to, že někoho nenávidíte takovou měrou, že musíte jeho kosti rozemlít a popel rozptýlit. Když to vztáhneme na Liou Siao-poa, doslovně a pravdivě to vystihuje strach Strany z tohoto muže a z toho, co zosobňuje.

Liou Siao-po možná nemá nepřátele, ale tyrani v Číně vědí velmi dobře, kdo jsou jejich nepřátelé.