„Diverzifikace“ médií na čínský způsob

Zástupce CEFC Europe a bývalý eurokomisař Štefan Füle 19. června v Senátu volal po větším vstupu čínských investorů do českých mediálních skupin. Tato “diverzifikace” by podle něj měla pomoci posílit “pluralitu názorů”.

ČLR není jak známo zrovna výspou plurality názorů. Na žebříčku svobody slova organizace Reportéři bez hranic se pravidelně umisťuje až dole u dna ve společnosti zemí jako je Severní Korea či Saúdská Arábie. (Loni se umístila na nepříliš čestném 176. místě ze 180). K pluralitě názorů rozhodně nepřispěla kampaň generálního tajemníka KS Číny Si Ťin-pchinga z jara 2016 pod výmluvným názvem “Média se musí jmenovat Strana”.

Se vzrůstajícím sebevědomím Pekingu rostou i snahy, aby se média pokud možno “jmenovala Strana” i v zahraničí. Právě ve dnech, kdy pan Füle prezentoval svou myšlenku diverzifikace českých médií jejich prodejem čínským vlastníkům, to názorně doložilo několik mezinárodních incidentů.

O Číně točit nebudete!

Si Ťin-pching znovu dostal čínská domácí média pod kontrolu Strany jako za starých dobrých časů. Narůstá ale také nátlak na zahraniční média, především čínskojazyčná. Souvisí to nejen se zvýšenou čínskou aktivitou ve světě, ale také s rostoucím sebevědomím čínských komunistů.

Zajímavý incident se odehrál v Austrálii, když pět dní před vysíláním nového dílu investigativního pořadu 60 minutes zavolala do studia naštvaná diplomatka z čínské ambasády.

Jak informuje server Bussines Insider, Cchao Saj-sien se pokoušela křičením do telefonu donutit producenty, aby pořad stáhli a již nikdy nic takového nenatočili. Reportáž se totiž týkala rostoucího vlivu Číny v Pacifiku. Konkrétně šlo o ostrovní stát Vanuatu, který podle Australanů čínské peníze ženou do dluhové pasti.

Orientální idylka: Na koberečku a nad čajem

Na jednu skupinu australských novinářů směřují výhrůžky a nadávky z čínské ambasády poměrně pravidelně: v Austrálii operující čínsko-jazyčná média. Na “několikahodinové rozhovory nad čajem” (ekvivalent našeho “na kobereček”) zvou čínští diplomaté také inzerenty těchto místních čínských deníků.

Podle zběhlého čínského diplomata Čchen Jung-lina tento poslední incident pravděpodobně přišel befelem z Pekingu. Jelikož to ale celé dopadlo skandálem, Cchao Saj-sien čeká přinejmenším pokárání. Bez větší mediální pozornosti sice čínské straně prošlo napadení dvou jihokorejských novinářů v Pekingu, ale skandál týkající se jednoho z největších australských televizních kanálů může v již tak napjaté čínsko-australské situaci přinést další eskalaci.

Nepříjemný obsah prostě zakážeme… tak trochu

Podobně bizarní byla také reakce čínských úřadů na episodu satirického pořadu Last Week Tonight vysílanou 17. června na HBO. Hlavním tématem totiž byl růst Si Ťin-pchingovy moci, a britský komik John Oliver si v něm nebral servítky. Na obrazovkách diváků po celém světě po 20 minut například běžely záběry popularizující posměšné obrázky z dílny čínských uživatelů internetu přirovnávající Si Ťin-pchinga k Medvídkovi Pú.

Čínští komunisté reagovali na kritiku cenzury další cenzurou, a stránky HBO zablokovali. V Číně populární televizní pořady z dílny televizní společnosti jako například Hra o trůny ale Číňané mohou i nadále sledovat. Strana se zjevně bojí nespokojené a znuděné střední třídy.

Čínský vliv v médiích se tedy idylické představě pana Füleho zatím moc neblíží. Pokud bychom nahradili současné, byť sebekontroverznější majitele čínskými investory, můžeme se snadno dočkat kvality zpravodajství nejen o Číně ve stylu TV Barrandov.