Svět nedávno obletěly záběry obří budovy na okraji města E-čou v provincii Chu-pej, která je označována za nejvyšší volně stojící vepřín na světě. Uvnitř budovy, jejíchž šestadvacet pater v Česku překonají jen věžáky na pražském Pankráci a brněnská AZ Tower, sledují zvířata na kamerách s vysokým rozlišením uniformovaní technici ve velitelském centru ne nepodobném řídícímu středisku v NASA. Každé patro zde funguje jako samostatná farma zahrnující všechny fáze života zvířat: od prostor pro umělou inseminaci a chov březích samic přes sektor pro rození a kojení selat, část určenou pro výkrm až po následnou porážku.
První farmu, která zahájila provoz loni v říjnu, má brzy doplnit druhá identická výšková budova s kombinovanou kapacitou 1,2 milionu prasat ročně. Svým důrazem na technologickou preciznost a standardizovanost celého procesu však tyto provozy spíše než farmy připomínají továrny. Dokonce i prasečí výkaly se zde měří, sbírají a část se znovu používá k výrobě elektřiny. Přebytečné teplo generované nedalekou cementárnou má pro změnu sloužit k „zajištění teplých koupelí a ohřívání pitné vody pro prasata”. Cílem však není zvířata zbytečně hýčkat, podle mluvčího společnosti tyto procesy jednoduše umožní „prasatům růst rychleji s menším množstvím krmiva”.
Dopady čínské potravinové politiky
Výstavba podobných zařízení reaguje na rostoucí poptávku části čínské populace, pro kterou díky rostoucí životní úrovni už maso není vzácným luxusem. Zatímco v 60. letech 20. století průměrný Číňan zkonzumoval méně než 5 kg masa ročně, spolu s rozvojem hospodářství po Tengových reformách na konci 70. let spotřeba prudce rostla. Nejprve na 20 kg na obyvatele koncem 80. let a nyní celých 63 kg. Na Čínu tak dnes připadá 28 % světové spotřeby masa, u vepřového je to dokonce celých 50 %. Není tedy divu, že na potravinovou politiku kladou důraz i nejvyšší stranické špičky: „Než se země stane velmocí, musí posílit své zemědělství, protože jen výkonné zemědělství může zemi učinit silnou,“ řekl generální tajemník Si Ťin-pching. V minulosti také varoval, že „Čína se dostane pod cizí kontrolu, pokud nebudeme pevně držet naši misku s rýží“ (nebo talíř s vepřovým, nabízí se dodat).
Posun směrem k megafarmám se paradoxně urychlil v roce 2018, kdy africký mor prasat zpustošil čínský vepřový průmysl. Studie časopisu Nature odhaduje, že v důsledku nákazy, vybíjení a dalších dopadů viru uhynulo více než 40 milionů prasat (pro srovnání – do července 2019 jich země oficiálně nahlásila „jen“ 1,2 milionu). V roce 2013 zas vyvolal zděšení hojně medializovaný případ, kdy na řece Chuang-pchu v Šanghaji plavalo více než 6 tisíc tlejících těl těchto zvířat. Hrůzný výjev souvisel s policejní kampaní proti prodeji živočišné produkce pocházející z nemocných prasat. Jinak jistě chvályhodné rozhodnutí, nebýt reakce mnohých producentů, kteří se takto prostě zbavovali svého neprodejného „zboží”.
Čínské farmy žene do nebes také skutečnost, že země disponuje přibližně 10 % světové rozlohy orné půdy, ale zhruba pětinou světové populace. Produkce jejích plodin je nákladnější a její zemědělská půda vynáší na akr méně než v ostatních velkých ekonomikách. Šest desetiletí po hladomoru Velkého skoku, který stál život desítky milionů lidí, se tak Čína stala největším dovozcem zemědělského zboží. Dováží také více než polovinu světové produkce sójových bobů, většinou právě pro krmení hospodářských zvířat. Ani zemědělský dovoz se však neobejde bez rizika, jak dokazuje ztroskotání lodi Gulf Livestock 1 v září 2020. Obří nákladní loď na cestě z Nového Zélandu do čínského Tchien-ťinu tehdy pohřbil tajfun u japonského pobřeží a spolu s ní více než 40 členů posádky a takřka 6 tisíc krav.
Geopolitická nestabilita a rostoucí ceny komodit na světových trzích Peking dlouhodobě vedou k prosazování větší soběstačnosti v oblasti potravinové bezpečnosti. V této souvislosti 13. února Ústřední výbor KS Číny a Státní rada zveřejnily klíčový dokument pro rok 2023 – „O podpoře rozvoje venkova”. Hlavními body jsou právě potravinová bezpečnost skrze podporu vlastního zemědělství a snížení závislosti na dovozu, přičemž tohoto cíle má být mimo jiné dosaženo „genetickým vylepšováním hospodářských zvířat”. Jak takovéto snažení vypadá v praxi nedávno ukázal tým čínských vědců naklonováním tří „superkrav“, které produkují nadprůměrné množství mléka. Jelikož 7 z 10 čínských dojnic se momentálně dováží ze zahraničí, cílem týmu je „během dvou až tří let vybudovat stádo čítající více než tisíc superkrav jako pevný základ pro řešení závislosti Číny na zámořských dojnicích”.
Čínští strávníci na rozcestí
Na druhou stranu je třeba dodat, že podobně jako jiné modernizující se společnosti jinde ve světě se i dnešní mladí Číňané častěji hlásí ke zdravějšímu životnímu stylu a přemýšlí nad svými jídelníčky. Čína tak představuje již 53 % světového trhu s „rostlinným masem”, ačkoli v tomto segmentu dominují především tradiční masové náhražky. I tak se zdá, že země, která dala světu tofu, kráčí k další rostlinné revoluci. Vince Lu, zakladatel pekingské firmy Zhenmeat, která se zabývá alternativními bílkovinami, konstatuje, že pandemie, obchodní válka a zhoršování životního prostředí zvyšují zájem o rostlinné bílkoviny. „Čína naléhavě potřebuje alternativní dodávky masa,“ říká, „jde o národní bezpečnost“.
Další technologií, o které se v této souvislosti v posledních letech diskutuje, je využití buněčného masa, tedy živočišných bílkovin vypěstovaných v laboratoři. Tato technologie je pochopitelně kontroverznější než syntéza „masa“ z běžných rostlinných materiálů, jako je sója nebo pšenice, přesto se však rychle rozvíjí. V roce 2017 podepsala Čína dohodu o dovozu technologie kultivovaného masa z Izraele v hodnotě 300 milionů dolarů. Sun Pao-kuo, prezident Pekingské technologické a obchodní univerzity, v této souvislosti poznamenal, že alternativy masa na bázi buněk jsou záležitostí „strategického významu“, která má „zaručit budoucí dodávky masa do Číny“.
Lze tedy říci, že Čína se v oblasti potravinové politiky nachází na rozcestí a její rozhodnutí mohou vést přinejmenším dvěma směry. Prvním je prohlubování industrializace a komodifikace (nejen) hospodářských zvířat do naprosto absurdních rozměrů. Druhým je hledání alternativ, které dokážou zkombinovat jak efektivitu a etiku na straně producentů, tak i uspokojení na straně konzumentů. Vzhledem k velikosti populace budou tato rozhodnutí transformační jak pro Čínu, tak i pro celý svět. Budou mít znatelný vliv jak na samotné zacházení se zvířaty, tak na změnu klimatu či deforestaci pro zakládání rozsáhlých zemědělských ploch. V neposlední řadě se pak v této souvislosti mluví s riziky přenosu zoonotických patogenů do lidské populace.
Jü Pching, výkonný ředitel společnosti, která navrhuje vertikální megavepříny popisované v úvodu textu, na této pomyslné křižovatce příliš neváhá: „Je to milník a to nejen pro Čínu. Myslím si, že vícepatrové farmy budou mít dopad na celý svět“. Nabízí se odpovědět parafrází Orwellova alegorického díla: „Když to říká soudruh Jü, tak to musí být pravda“.
Článek v ukrajinštině v PDF.