Nedávno se provalily skandály Miloše Balabána, ředitele Střediska bezpečnostní politiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, který si na soukromou firmu účtoval čínské peníze za pořádání propagandistických konferencí pod hlavičkou univerzitního Česko-čínského centra, které zahajoval rektor po boku čínské velvyslankyně (a po jejím odvolání v souvislosti se zmizením Zemanova čínského poradce nový velvyslanec). Odhalení vedlo k okamžité rezignaci Miloše Balabána z pozice tajemníka Česko-čínského centra, v jehož čele nominálně stojí rektor Zima. Rektor osobní zodpovědnost nepřipustil, od Balabána a „jeho“ konferencí se distancoval a prohlásil, že nemůže vědět vše o tisících zaměstnanců univerzity a ručit za jejich morální profil.
Toto vysvětlení není přesvědčivé, konference se konaly v reprezentativních univerzitních prostorách a Miloš Balabán nebyl jeden z tisíců zaměstnanců UK, ale člověk, kterého rektor Zima osobně přivedl do Česko-čínského centra, učinil ho výkonným tajemníkem a de facto ho nechal centrum řídit, přestože nominálně měl jako tajemník být pouze zodpovědný za svolávání pravidelných schůzí rady a vedení zápisu.
Česko-čínské centrum
Česko-čínské centrum bylo zřízeno Opatřením rektora 6/2016, které vešlo v platnost 15. března téhož roku. V opatření se uvádí, že „centrum je odborným celouniverzitním střediskem výzkumu a vzdělávání specializovaného na témata politických, ekonomických, právních, sociálních, teritoriálních, mediálních, kulturních a bezpečnostních studií v rámci spolupráce mezi Českou republikou a Čínou“. Rektor přizval k založení centra čtyři fakulty: filozofickou, sociálních věd, pedagogickou a právnickou.
Za dobu své činnosti se centrum výzkumu a vzdělávání na téma čínské společnosti a kultury nevěnovalo, ani nemohlo, protože na to nemělo ani odborné kapacity ani prostředky. Hlavní činností centra byly ony problematické konference zaštítěné rektorem. Není bez zajímavosti, že generálním partnerem konference v září 2018 s názvem „40 let reforem: od otevření se světu k novým hedvábným stezkám“ byl Home Credit. Česko-čínské centrum dále organizovalo komerční letní školu pro čínské studenty a konečně na podnět pana rektora vznikla učebnice čínštiny pro děti. Tu měla vypracovat filozofická fakulta, ale nakonec se práce zhostili bývalí studenti sinologie, protože učitelé FF nepovažovali projekt za smysluplný z hlediska vlastní odborné práce.
Navzdory proklamované podpoře rozvoji odborného výzkumu Číny bylo centrum od počátku především nástrojem, jak vycházet vstříc politickým představitelům ČLR v naději, že to umožní univerzitě vydělávat peníze. Podobně jako se čeští politici nadchli pro myšlenku čínských investic výměnou za lidská práva, pan rektor Zima se nadchl pro myšlenku přílivu čínských studentů výměnou za servilní gesta vůči čínskému režimu. Jak známo, místo investic do České republiky dorazila podvodná firma CEFC, jejíž „předseda“ následně zmizel, nejspíš proto, že jeho blízký spolupracovník byl v USA usvědčen a odsouzen za uplácení politiků v Africe. A místo platících čínských studentů se na Univerzitě Karlově objevil skandál, který bude ještě dlouho poškozovat její jméno. Drobný přivýdělek pro pár učitelů na komerční letní škole ani bonusy typu placeného výletu proděkana právnické fakulty profesora Tomáška do Tibetu se za příspěvek k rozvoji UK nedají počítat.
Na počátku politika
Ačkoliv se o tom v Opatření rektora nehovoří, Česko-čínské centrum při UK vzniklo jako přímý produkt jednání rektora Zimy s českými a čínskými politiky. Podle zpráv z českého tisku navázání spolupráce s čínskými politiky zprostředkoval rektorovi tehdejší předseda Poslanecké sněmovny, sociální demokrat Jan Hamáček. K ČSSD má tradičně také blízko Miloš Balabán, o němž se uvádí, že působí jako bezpečnostní expert strany, a jediným vysvětlením, proč se Miloš Balabán – nijak nevýrazný odborný asistent fakulty sociálních věd, který se odborně Číně nikdy nevěnoval – stal tajemníkem Česko-čínského centra, může být, že rektorovi zprostředkoval politické kontakty.
Výsledkem jednání s politiky byla v červnu 2015 návštěva vicepremiérky Liou Jen-tung, členky politbyra ÚV KS Číny a dřívější vedoucí Oddělení ÚV KS Číny pro práci na jednotné frontě, vlivové organizace zásadního významu.
Teprve v souvislosti s probíhajícím skandálem kolem tajemníka ČČC se mi do ruky dostaly staré čínské noviny Prague Chinese Times, které v Praze vydává čínská komunita. Ty v červnu 2015 uveřejnily článek o návštěvě paní Liou na UK, kde se mimo jiné uvádí, že během návštěvy „místopředsedkyně Čínské lidové republiky uzavřela dohodu s rektorem Univerzity Karlovy Tomášem Zimou, že na pražské Karlově univerzitě zřídí Česko-čínské centrum. Cílem centra bude nejen podporovat výzkum v oblasti sinologie, ale také v oblasti sociologie, bezpečnosti, ekonomie a dalších“.
Podle autora článku se setkání na půdě Univerzity Karlovy „neslo v atmosféře přátelského porozumění“ a paní Liou Jen-tung „slíbila upřímnou aktivní podporu spolupráci Univerzity Karlovy se všemi čínskými univerzitami a stejně tak vyjádřila velkou podporu akademické výměně všech čínských univerzit s Univerzitou Karlovou“. Jak by něco takového mohla zajistit je záhadou, ale pan rektor tomu zjevně uvěřil.
Článek věnuje značný prostor docentu Vladimíru Beňáčkovi, zvláštnímu hostu na setkání rektora s vicepremiérkou Liou, který je zde uveden jako „ředitel Výzkumného centra pro politiku a ekonomii“ na fakultě sociálních věd. Docent Beňáček, později pravidelný řečník na konferencích Miloše Balabána, přednesl za všeobecného nadšení čínských hostů referát, v němž navrhuje vytvořit při Univerzitě Karlově výzkumné centrum se zaměřením na vztahy Číny a EU. Autor článku cituje Beňáčka, jak se odvolává na výzkum na FSV působícího „badatele Cheng Yu-china“, který sleduje „subtilní změnu“ ve vztazích mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy, zejména poté, co byl v Pekingu zřízen Sekretariát pro spolupráci se zeměmi střední a východní Evropy, tedy zvláštní orgán pro koordinaci regionálního sdružení 16+1.
Vychvalovaný badatel Cheng Yu-chin byl student doktorského programu, který studium nedokončil, nicméně absolvoval kurs ve Středisku bezpečnostní politiky. O půl roku později skutečně založil EU-China Economics and Politics Institute s.r.o. s adresou na Ovocném trhu, v těsném sousedství univerzity, aby lákal do Prahy čínské vysokoškolské studenty. Přednášeli jim učitelé z FSV a VŠE, včetně pana docenta Beňáčka, jinak též předsedy mezinárodní rady institutu. Podle rejstříku firem má přitom tento institut akreditaci pouze pro „rekvalifikační kurzy“. Pan Cheng Yu-chin účtoval čínským studentům školné a zároveň jako ředitel prestižně vyhlížející instituce pilně publikoval v novinách na Tchaj-wanu články oslavující čínský projekt Nové hedvábné cesty.
V článku v Prague Chinese Times je ještě jedna perla – na fotografii ze setkání v Karolinu postává také Jaroslav Tvrdík, spojka Sobotkovy vlády a PPF. Celá skupinka se nechala vyfotografovat před pomníkem Mistra Jana Husa, který se kdysi dal, bláhový, pro pravdu upálit.