Larung Gar: Od buddhismu k turismu pod vedením Strany

Největší soukromou akademii tibetského buddhismu na světě Larung Gar bude nyní řídit místní výbor komunistické strany v čele s policejním náměstkem. Podle SCMP je

převzetí akademie odpovědí na výzvu prezidenta Si Ťin-pchinga z minulého roku, aby Strana převzala kontrolu nad otázkami víry a nad náboženskými skupinami, které se mají ‚podrobit stranickému vedení‘.

Příslušné kroky v tomto směru již byly podniknuty nejen v Tibetu, ale zejména v převážně muslimské provincii Sin-ťiang. První informace o převzetí Larung Gar čínskými úřady se na sociálních sítích objevily minulý týden. Zpráva pobouřila – nebo alespoň překvapila – snad každého, kdo na ni v médiích narazil. Pro pozorovatele zabývající se situací v Tibetu však nijak překvapivá není, protože svůj vlastní stranický výbor – a často i vlastní policejní služebnu či přímo kasárna – mají prakticky všechny kláštery v Tibetské autonomní oblasti (TAO), stejně jako ty významnější mimo ni. Navíc Larung Gar má Strana pod palcem už celý rok. Jeho situace je však přece jen poněkud jiná.

Jednak Larung Gar neleží přímo v TAO, ale v oblasti Khamu v čínské provincii S‘-čchuan, respektive v okrese Serthar v Tibetské autonomní prefektuře Kardze. A za druhé je to poměrně nová instituce a nikoliv jeden z významných tradičních klášterů, které si za posledních téměř 60 let prošly všechny velice podobným vývojem.

Kurzy vlastenectví včetně zavrhování dalajlamy

Během 50. a 60. let byly staré kláštery skoro celé zničeny, a obnoveny byly po společenském uvolnění za Teng Siao-pchinga v 80. letech 20. století. Období nového rozkvětu, kdy kláštery znovu hostily často tisíce mnichů, bylo prudce přerušeno rokem 1989. Ve Lhase tehdy kulminovaly protesty, na jejichž organizaci se podíleli právě mniši ze tří velikých klášterů v okolí města, totiž Gandänu, Däpungu a Sery. Po zásahu čínské armády a vyhlášení stanného práva ve Lhase byly kláštery (nejen tyto tři, ale i další významná centra tibetského buddhismu po celém Tibetu) opět redukovány na desítky nebo maximálně stovky mnichů a postupně se dostaly pod stranickou kontrolu. Pro mnichy také byla zavedena povinná ideologická a vlastenecká výchova, v rámci níž musejí absolvovat hodiny marxismu-leninismu a veřejně zavrhnout dalajlamu. Kolem roku 2000 se však kláštery zase pomalu začínaly vymykat kontrole a neregistrovaných mnichů přibývalo, až se celá situace znovu opakovala po protestech v roce 2008. Od té doby došlo k prudkému navýšení bezpečnostních složek a zintenzivnění kontroly obyvatelstva v TAO, aby se zabránilo scénáři, který se již dvakrát opakoval. Tradiční kláštery jsou tedy pod stranickou kontrolou již dávno.

Ostrůvek buddhismu a občanských aktivit

Larung Gar je však soukromá buddhistická akademie, která byla založena právě během uvolnění v 80. letech významným místním lamou jménem Džigme Phüncchog. Za dvacet let se z malého kláštera stalo buddhistické městečko obývané asi deseti tisíci mnichy. Svým rozmachem a rostoucím vlivem místních buddhistických učitelů akademie vzbudila nevoli čínských úřadů a v letech 2001-2002 byla téměř zničena. Jen málokdo tehdy čekal, že by mohla být znovu obnovena v plné síle. Navíc v roce 2004 zemřel zakladatel Džigme Phüncchog. Přesto se však klášter znovu rozrostl a některé zdroje uvádějí, že na začátku roku 2016 Larung Gar obývalo až 40 000 lidí, mnichů, mnišek i laických vyznavačů buddhismu z řad nejen Tibeťanů, ale také etnických Číňanů a dokonce i cizinců. Akademie se stala významným centrem vzdělanosti, buddhismu, ale i občanských aktivit pro celou oblast Khamu, přičemž veliký důraz byl kladen na vzdělání v tibetšině. Za zmínku stojí také zdejší významné zastoupení žen – mnišek a ženských lamů – a aktivity na podporu vzdělání a zrovnoprávnění žen. V posledních letech klášter dokonce žena vedla, jednalo se o neteř zesnulého opata Džigme Phüncchoga Ani Mumccho („Ani“ znamená mniška).

Turistický cíl lepší náboženského

Rostoucí význam kláštera však, stejně jako tomu bylo v minulosti u tradičních klášterů v TAO, vzbudil nakonec nevoli čínských úřadů a ty nařídily loni v létě demolici většiny provizorních obydlí v okolí akademie. To byl začátek procesu likvidace této svobodné tibetské instituce, který byl nyní završen dosazením stranického výboru na místo dřívější rady khänpů – opatů, kteří jsou držiteli nejvyššího titulu v rámci buddhistického systému vzdělávání. Nectar Gan v SCMP cituje Penpu Lhamo z Tibetské akademie společenských věd, která pro polostátní stranický plátek Global Times uvedla:

Správa buddhistických institucí byla vždy jednou z důležitých povinností místních vlád a dosazení místních úředníků do vedení je po celé Číně běžnou praxí.

Zásadní rozdíl je zde ovšem v tom, že, jak se pro SCMP vyjádřila tibetská disidentka Cchering Özer, v případě Larung Garu se nejedná o tradiční instituci, která v 50. letech automaticky přešla pod státní správu, ale o instituci soukromou, jež vznikla zcela spontánně. Pro úplnost dodejme, že všichni členové stranického výboru jsou údajně tibetské národnosti.

Většina pozorovatelů se shoduje na tom, že kromě snahy o získání stranické kontroly nad aktivitami kláštera a šířením jeho popularity a moci je zde ještě jiný motiv. Pro SCMP se k tomu vyjádřila francouzská tibetanistka Katia Buffetrille, která uvedla, že

sled událostí kolem Larung Garu ukazuje snahu úřadů klášter přeměnit na turistickou destinaci, a narušit tak jeho autoritu coby náboženské instituce.

Jinými slovy, Larung Garu je naplánován stejný osud, jaký již potkal většinu tradičních náboženských institucí v Tibetu – tvořit pěknou kulisu, která hodně vynáší.