Mizející ostrůvky akademické svobody v ČLR

Čínská komunistická strana vydala nařízení, podle nějž mají být na půdě zahraničních univerzit působících v ČLR zřízeny stranické buňky s rozhodovacími pravomocemi. Jedná se o další z řady kroků, jež Strana a vláda od nástupu prezidenta Si Ťin-pchinga učinila k posílení kontroly nad akademickými institucemi – cenzura odborných článků i historických pramenů; posílení angažmá Strany na čínských univerzitách; posilování ideologické výchovy a tak dále.

Nařízením o stranických buňkách na zahraničních univerzitách působících v ČLR porušil Peking slib, jímž na začátku těchto projektů zahraničním partnerům garantoval akademické svobody.

Od roku 2003 v Číně zřídilo své pobočky na dva tisíce zahraničních institucí, z nichž některé, např. New York University v Šanghaji nebo University of Nottingham v Ning-po, mají své vlastní areály, zatímco jiné fungují v rámci kampusů partnerských čínských univerzit.

Straníci prorektory a členy dozorčích rad

Financial Times citují dva nejmenované zdroje, podle nichž čínské ministerstvo školství nyní vydalo nařízení zpracované organizačním oddělením komunistické strany, na jehož základě budou mít straničtí tajemníci v jednotlivých institucích pozici prorektora a budou zasedat v dozorčí radě. Jak situaci komentuje jeden ze zdrojů:

Toto [nařízení] zcela mění pravidla hry a je potenciálním ohrožením pro akademickou svobodu. V prvním plánu tato kontrola znamená především autocenzuru, v druhém plánu však může jít o otevřenější [intervenci].

Dozorčí rady těchto institucí hrají důležitou roli v plánování jejich budoucího směřování, rozhodují o přijímání akademických pracovníků či o rozpočtu, přičemž rozhodnutí často vyžadují jednomyslný souhlas rady, tudíž straničtí tajemníci budou mít v těchto záležitostech de facto právo veta.

Podle Jeffreyho Lehmana, prorektora New York University v Šanghaji, současný rektor univerzity Jü Li-čung již dříve post stranického tajemníka zastával. V dozorčí radě univerzity je od jejího počátku a dosud nikdy žádným způsobem do akademických svobod nezasahoval. Lehman se domnívá, že toto by mělo být zachováno i do budoucna, protože „akademická svoboda je pro identitu [naší instituce] zásadní.“ Je však otázkou, jak se zahraniční univerzity, které jsou ze zákona samostatnými právnickými osobami z 51 % vlastněnými čínskými investory, vyrovnají.

Další problém spočívá v tom, že mnohé z univerzit udělují tituly, které jsou garantovány mateřskou zahraniční institucí, a nabízejí kombinované programy, kde část studia probíhá v zahraničí, ve Velké Británii či USA. Zatím není jasné, jakým způsobem by tato „kontrola“ potenciálně mohla zasahovat do programů samotných mateřských institucí.

Prezident Si Ťin-pching od svého nástupu do funkce v roce 2012 začal v rámci čínského vzdělávacího systému se zaváděním drastických politických opatření a na čínských univerzitách byly v rámci kurikula obnoveny hodiny politické výchovy a ideologie. Některé ze zahraničních institucí proto vývoj sledovaly s obavami již delší dobu a několik se jich pokusilo najít řešení tohoto problému. Např. Duke University, která spolupracuje s Wuchanskou univerzitou v Kchun-šanu v provincii Ťiang-su již dříve s čínským ministerstvem školství podepsala dohodu zaručující akademickou svobodu na půdě jejich instituce. Nyní však není jisté, zda tato dohoda bude do budoucna platná.

Ostrá měkká síla

Univerzity nejsou jediným kolbištěm boje o svobodu informací. Po medializaci kauzy týkající se cenzury článků v akademickém časopise China Quarterly publikovaném prestižním nakladatelstvím Cambridge University Press západní akademická obec, nakladatelé a vůbec odborná veřejnost s čím dál většími obavami sledují narůstající čínské snahy o omezení akademické svobody i za hranicemi ČLR. V médiích i na sociálních sítích je mezi odborníky i aktivisty v současnosti jedním z nejdiskutovanějších témat otázka, jak by se Západ měl k těmto čínským snahám postavit a jak jim čelit.

Téma je o to závažnější vzhledem k nebývalému nárůstu kontaktů a čilé výměně akademiků i studentů mezi ČLR a Západem v posledních několika dekádách. China Digital Times ve svém shrnutí komentářů k tomuto tématu např. uvádějí, že v současnosti v USA studuje asi 350 tisíc čínských studentů a jen ve Velké Británii jich je přes 90 tisíc. Navíc čínská vláda již otevřela celkem 516 Konfuciových institutů ve 140 zemích (včetně ČR a Slovenska). Je tedy zřejmé, že ČLR má na jedné straně čím dál tím více nástrojů a možností představovat na Západě vlastní oficiální a cenzurou okleštěný narativ (ať už jde o čínskou současnost, historii či kulturu, o čínské aktivity v zahraničí v rámci projektu Pás a stezka nebo o čínskou interpretaci světového pořádku), na druhé straně však zároveň staví západní akademické instituce a jejich pracovníky do nelehké pozice, když se mají rozhodovat, zda riskovat nepříjemnosti zařazením „citlivých” témat do výuky, výzkumu či publikací.

Proto se stále častěji objevují hlasy volající po stanovení jakýchsi obecných norem, jež by určovaly, jak se USA nebo Západ obecně má k tomuto problému stavět.

“Čelíme čínské cenzuře” pro začátečníky

Čínskými zásahy do akademické svobody na Západě se ve svém článku pro China Policy Institute podrobněji zabývá Chrisotpher Balding působící na Peking University HSBC Business School v čínském Šen-čenu. Upozorňuje mimo jiné na to, že „cenzurní metody, jež Strana využívá, jsou všudypřítomné a mnohem sofistikovanější než ony obecně registrované explicitní požadavky.” V závěru připomíná, že „dostát vlastním principům” je třeba i za cenu určitých obětí a že „ideály něco stojí”. I přesto by však podle Baldinga zahraniční univerzity, profesoři a nakladatelé neměli váhat se za ně postavit, aby Západ postupně nesklouzl k tichému přijetí čínských pravidel. Také Elizabeth Redden ve svém článku pro Inside Higher Ed vyzývá k otevřenému přijetí určitého stanoviska či standardního postupu, jak výzvám souvisejícím s čínskou cenzurou západního akademického bádání a výuky čelit. Na nedávném slyšení v americkém kongresu se této otázce podle ní věnoval i americký senátor Rubio, který se dle E. Redden  Na senátory apelovala také ředitelka čínské sekce organizace Humang Rights Watch Sophie Richardson. S konkrétním návrhem, jak by se instituce – univerzity a nakladatelství – měly zachovat, přichází Alexander Dukalskis z University College Dublin, který např. radikálně vyzývá univerzity ke zrušení Konfuciových institutů. Na druhou stranu CDT citují také zprávu Elizabeth C. Economy pro americkou Radu pro zahraniční vztahy, v níž autorka varuje před „honem na čarodějnice”, k němuž by v rámci narůstajících protičínských nálad v USA mohlo dojít a na nějž by mohly doplatit desetitisíce nevinných čínských studentů a akademiků, stejně jako početné komunity a Američanů čínského původu.