Německo má novou vládu a Čína nový problém

Od 4. března má Německo po měsících vyjednávání novou vládu. Lépe řečeno staronovou, znovu totiž spolu budou vládnout křesťanští demokraté (CDU+CSU) Angely Merkelové a sociální demokracie (SPD) v tzv. velké koalici. Velká část Evropy si oddychla, v Číně ale tato zpráva mnoho radosti nevyvolala. Německo v čele se svou kancléřkou totiž stále otevřeněji poukazuje na hrozbu prorůstání čínského vlivu do evropských států, především těch postkomunistických. Podle blízkých spolupracovníků hodlá německá kancléřka v dalším funkčním období toto téma prioritizovat.

Investice, akvizice, kontrola

Prvním varováním pro samotné Německo byl nákup klíčové technologické firmy Kuka čínskou společností v roce 2016. S ohledem na otevřenost své ekonomiky s tím nemohla německá vláda nic dělat, ačkoliv existovalo vážné podezření, že čínská strana získá přístup k citlivým datům klíčových německých průmyslových společností používajících roboty Kuka. Od tohoto momentu začala německá vláda a státní instituce do větší hloubky prověřovat čínské investice do klíčových německých podniků.

Vloni přišla série kritických výroků a opatření (či alespoň návrhů), jak podezřelým čínským investicím zabránit. Začalo ji opět Německo. V červenci přijalo nové regule na zahraniční investice; všem bylo jasné, že cílem je hlavně Čína. Již nějaký čas předtím naši sousedé zablokovali nákup společnosti Aixtron vyrábějící čipy.

Za tvrdší přístup EU vůči Číně lobbuje delší dobu také francouzský prezident Emanuel Macron. V červnu ještě zůstal na summitu EU-Čína s tímto názorem osamělý (i naše vláda samozřejmě byla proti), ale již v srpnu ohlásil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, že se chystají nová celoevropská pravidla  týkající se zahraničních investic s cílem zabránit vstupu čínských peněz do strategických odvětví v Evropě. Tuto iniciativu podpořily také vlády Německa, Francie a Itálie, tří nejvlivnějších států post-Brexitové EU. V září pak Evropská komise přišla s konkrétním návrhem na posílení kontrolních mechanismů přezkoumávajících dopady zahraničních investic a především akvizic.

Migrace, integrace, regulace

Německá vláda toho má na stole hodně. Ve spolupráci s Francií plánují Němci větší integraci EU. Dá se také očekávat, že Frau Merkel bude chtít řešit migrační krizi a vytvořit celoevropské kompromisní, humánní, leč organizované a striktní, procedury přijímání uprchlíků. Podle blízkých spolupracovníků Merkelové ale současně vnímá kancléřka jako největší globální hrozbu pro EU rostoucí vliv Číny, především ve střední a východní, a částečně v jižní Evropě.

Například Řecko, kde Čína odkoupila celý řecký přístav Piraeus, hlasovalo proti společnému prohlášení EU kritizující čínskou ilegální expanzi v Jihočínském moři. Společně s Orbánovým Maďarskem, kde Číňané plánují kontroverzní železniční trať, tak Řekové dosáhli naprostého vykleštění evropského dokumentu. Ten nakonec ani nezmínil Čínu nebo Jihočínské moře.

Iniciativa 16+1 (nebo podle australských médií spíše 1+16), tedy platforma pro komunikaci mezi Čínou a šestnácti post-komunistickými evropskými zeměmi, vzbuzuje nejen v Německu značnou nevoli. Z iniciativy například vzešla již zmiňovaná maďarská železniční trať z Budapešti do Bělehradu. Kromě toho, že není jasné, zda se investice do železnice někdy Maďarům vrátí, vzbudila kontroverzi absence výběrového řízení na takto velkou státní zakázku. Po oznámení celého plánu intervenovaly evropské instituce a donutily Maďarsko otevřené řízení vyhlásit; očekává se však, že stejně vyhraje čínská firma. Z dalších pochybných projektů na této nerovné platformě (summity a jejich agenda jsou připravovány Pekingem) můžeme zmínit například čínské investice v Makedonii. Tam také Angela Merkelová v únoru upozorňovala, že by čínské investice neměly jít ruk v ruce s politickým vlivem.

Při pohledu na ČR se zřejmě v Berlíně chytají za hlavu. Bizarní projevy českého prezidenta, jeho návštěva kontroverzní vojenské přehlídky k výročí konce druhé světové války v Pekingu, podlézavý dopis Sobotkovy vlády po setkání ministra Hermana s dalajlamou nebo pochybné investice firem, jako je skandálem otřesená CEFC. Jednou útěchou snad zůstává, že v tom nejsme sami. Ještě děsivější byly výroky slovenského premiéra Fica. V Čechách jsme navíc v minulém roce byli svědky pokusu o průmyslovou špionáž, když chtěli čínští “investoři” ukrást know-how české firmy HE3DA, zabývající se výrobou baterií.

V samotném Německu došlo vloni k bezprecedentnímu varování německých tajných služeb před čínském vlivem v zemi. Více než 10 tisíc (převážně vlivných) německých občanů bylo podle zprávy kontaktováno čínskými tajnými službami. Čínští agenti se maskovali jako zaměstnanci náborových organizací, konzultanti nebo členové think-tanků, s Němci si pak domlouvali spolupráci, pozvali je na své náklady do Číny a tahali z nich citlivé informace.

Nedávno si německý velvyslanec v Číně v rozhovoru se South China Morning Post stěžoval na pokřivené čínské tržní prostředí, které zvyhodňuje vlastní (často státní) podniky a znepříjemňuje život zahraničním firmám. Dá se tedy očekávat, že Německo se bude snažit pro sebe a celou Unii podmínky narovnat. Česká vláda by se zase na rozdíl od prezidenta mohla věnovat skutečné ekonomické diplomacii a hájit zájmy všech našich firem; nikoliv jen jediné, která navíc ani není česká.

Publikace tohoto článku: HlidaciPes.org, 12.3.2018