V sobotu byl v Pekingu opětovně “zvolen” Si Ťin-pching prezidentem (předsedou) ČLR na další pětileté období. Čínský loutkový parlament, tzv. Všečínské shromáždění lidových zástupců (VSLZ), současně schválil dalekosáhlé změny ústavy, přesně podle předchozího návrhu komunistické strany. Jednou z nich bylo zrušení omezení pro funkci prezidenta na dvě volební období. Změna ústavy umožní Si Ťin-pchingovi setrvat v čele čínského státu na dobu neurčitou.
To je přitom tak jako tak už jen symbolická formalita. Post prezidenta je v čínském politickém systému nejméně podstatnou z trojice rolí, kterou zástává nejvyšší představitel země. Nejdůležitější z nich je pozice generálního tajemníka, na niž se nabalují další dvě: předseda vojenské komise a prezident.
Ani tento “trojjediný” (v čínštině stejný výraz jako pro trojjedinost Boží) souběh funkcí však už nemá tu váhu co dřív. Si Ťin-pching celou nomenklaturu obešel loni v říjnu na 19. sjezdu KS Číny, kde nechal do stanov Strany zanést své “myšlení o socialismu s čínskými rysy pro Novou epochu”. Stejná klauzule byla teď na zasedání VSLZ zanesena i do čínské ústavy. Doživotní vůdce Si tak má svou pozici posvěcenou nejvyšší (“dvojjedinou”) autoritou základního zákona Strany i státu (ústava čím dál víc jen parafrázuje stanovy strany).
Konec Tengova systému
Neomezený mandát pro čínského prezidenta byl jen jedním z celkem 21 ústavních dodatků schválených na současném zasedání VSLZ. Mezi další patřilo navrácení článku o vedoucí úloze Strany. Ten byl vyňat ze stávající ústavy z roku 1982 v rámci Teng Siao-pchingových snah o oddělení Strany od státu. Pro “architekta čínských reforem” představovaly funkční limity pro nejvyšší představitele spolu s odlukou Strany od státu hlavní kontrolní mechanismy, jak zaručit, že se nebude opakovat tragédie neomezené osobní moci, kultu osobnosti a Kulturní revoluce z éry Mao Ce-tunga.
Ústavními dodatky na probíhajícím zasedání VSLZ završil Si Ťin-pching svou kampaň za demontáž Teng Siao-pchingova politického systému, zahájenou formálně loni na 19. sjezdu. Na něm vyhlásil Si “Novou epochu” čínského systému (t.j. socialismu s čínskými rysy). Si Ťin-pchingova Nová epocha má být třetím stadiem vývoje čínského komunismu. První představoval Mao Ce-tung a jeho revoluční ideologie a praxe. To byl podle Siho správný směr, ale Čína na něj nebyla v té době ještě připravena.
Maovy experimenty skončily hospodářským a politickým rozvratem. Po jeho smrti na konci Kulturní revoluce stála Čína na pokraji totálního kolapsu. Teng Siao-pching zavedl ve snaze zachránit co se dá pragmatické reformy v ekonomice, a do jisté míry i v politice. Uvolnil také omezený prostor pro osobní, byť nikoliv občanskou svobodu. V kombinaci s důsledně merkanitilistickou politikou v zahraničním obchodě vedly jeho reformy k prudkému hospodářskému růstu, který trvá po desetiletí dodnes.
Návrat k “původnímu záměru”
Si Ťin-pching se několikrát vyjádřil, že nelze Maovu a Tengova éru klást do protikladu. Sám se teď snaží o jakousi syntézu v rámci své vlastní “Nové epochy”. Komunistická Čína podle něj teď již dosáhla takové ekonomické základny, že se může po Tengově rozvolnění vrátit k “původním záměrům” (čchu sin) revolučního období. Poněkud kryptický termín “čchu sin” dominoval projevům na 19. sjezdu.
Návrat k “původním záměrům” znamená v zásadě návrat před Teng Siao-pchinga, k Maovu pravověrnému komunismu, ale na kvalitativně nové úrovni. Vedení kolem Si Ťin-pchinga věří, že se mu teď může díky lepší hospodářské základně, a hlavně díky novým technickým nástrojům, podařit to, na čem ztroskotal Mao a jeho revoluční generace.
Nové nástroje představují zejména různé digitální technologie, které podle představ Pekingu umožní důslednější sledování a kontrolu obyvatelstva, ale také částečný návrat k centrálnímu řízení ekonomiky, což byla předtím Achillova pata všech komunistických režimů. Pro využívání nových technologií v zájmu centralizovaného, represivního státu se v poslední době vžil termín “digitální leninismus”, zavedený původně německým politologem Sebastianem Heilmannem.
Právě díky těmto novým nástrojům může teď ČLR podle představ pekingského vedení opustit systém kontrolních mechanismů, zavedených Teng Siao-pchingem, a vrátit se k “původnímu záměru” přímé kontroly. Teng věřil, že absolutní moc korumpuje absolutně, a je třeba ji podrobit vnějším pojistkám. KS Číny měly kontrolovat jednak paralelní státní instituce, jednak veřejné mínění prostřednictvím médií v rámci dočasného experimentu zvaného “dohled veřejným míněním”.
Strana sama sobě revizorem
Vnější kontrola komunistické strany vzala v Nové epoše Si Ťin-pchinga rychle za své. Nejprve došlo na média, zglajchšaltovaná v rámci kampaně “Média se musí jmenovat Strana!” na jaře 2016. Teď došlo i na samotný čínský stát. Na 3. plénu ÚV KS Číny pořádaném týden před zasedáním VSLZ byl schválen program “prohlubování reformy strany a státních institucí”. Čínský “parlament” ho pak obratem odsouhlasil na svém zasedání. Podstatu tohoto programu popisuje komuniké z 3. pléna: “Prvořadým cílem prohlubování reformy Strany a státu je posílení vedení KS Číny ve všech oblastech.” Strana v podstatě znovu pohltila stát.
Komunistická strana se tak má napříště kontrolovat sama. Namísto vnějších mechanismů jako média či stát k tomu využívá svůj vlastní aparát, konktretně Ústřední disciplinární komisi pod vedením nejbližšího Si Ťin-pchingova spojence Wang Čchi-šana. Tento orgán stál během prvního Si Ťin-pchingova mandátu v čele jeho protikorupční kampaně ve Straně. Ta byla namířena nejen proti korupci, ale i různým ideovým úchylkám a dalším disciplinárním prohřeškům, a posloužila současně k potírání potenciálních rivalů uvnitř mocenských struktur.
Ústřední disciplinární komise je vnitrostranický orgán bez opory v čínském zákoně. Jako takový nesmí formálně zatýkat ani vyšetřovat, přesto jeho agenti běžně zadržují podezřelé po celé měsíce. Podle zpráv, jež z utajeného systému zvaného šuang-kuej pronikly na veřejnost, vyslýchají své oběti často velmi drsnými metodami, včetně mučení. Podezřelí nemají v tomto extralegálním systému nárok ani na tu elementární ochranu, jakou jinak čínský zákon přiznává běžným vězňům.
Disciplinární dohled pro celou společnost
Systém jedné strany, zvláště bez vnějších pojistek proti zneužití moci, vede automaticky ke všeobecné korupci ve vládnoucí straně. Před obviněním z korupce je tak zranitelný prakticky každý stranický funkcionář. Každý postižený funkcionář má také zpravidla máslo na hlavě, i když třeba padne za oběť čistkám z politických, spíše než z disciplinárních důvodů. Všeobecná korupce ve Straně současně vede k popularitě čistek mezi běžnými obyvateli. Pro Si Ťin-pchinga představuje protikorupční kampaň příslovečné čínské win-win, nástroj k nezaplacení.
Osvědčil se natolik, že jeho působnost teď čínské vedení rozšíří na celou zemi. Z jednadvaceti ústavních dodatků schválených na zasedání VSLZ se jich více než polovina týká vytvoření nového orgánu, zvaného Státní dozorčí komise. Ten má vpodstatě zprostředkovat rozšíření pravomocí stranické disciplinární komise na celou společnost. Ve svých důsledcích umožní, aby KS Číny vykonávala stejný dohled, jaký měla dosud nad svými členy, nad veškerým obyvatelstvem. Spolu s digitálními metodami sledování povede k bezprecedentní kontrole celé společnosti.
Dluh jako systémové riziko
V rámci trendu k opětovnému upevňování centrální kontroly nad ekonomikou se čínské vedení poslední rok soustřeďuje především na utužení finančního dohledu. Zadluženost čínského hospodářství totiž považuje za hlavní riziko pro celkovou ekonomickou, a tedy i společenskou stabilitu. Jedním z hlavních objektů finančního dohledu se staly velmi viditelné, až extravagantní polo-soukromé firmy prudce expandující na dluh v zahraničí. Kredit ke svým akvizicím čerpaly od čínských státních bank; jejich často riskantní manévry v cizině proto představují problém pro celý systém.
Do hledáčku čínských regulátorů se postupně dostávají skoro všechny společnosti tohoto typu. Jejich vedoucí představitelé jeden po druhém mizejí, zjevně v nějaké obdobě neveřejného interního vyšetrování typu šuang-kuej. Během vyšetřování se také restrukturalizuje jejich dluh formou “řízeného odprodeje” některých aktiv. Strategická aktiva někdy přebere přímo stát.
Některé z těchto společností, např Fosun International, zatím vyvázly relativně lehce. U jiných, které ohrozily finanční stabilitu státu výrazněji, se předpokládá tvrdší postih. Například šéfa pojišťovacího konglomerátu Anbang Wu Siao-chueje, který se proslavil nákupem ikonického hotelu Waldorf Astoria v New Yorku, čeká podle některých zdrojů doživotní vězení. Nepomůže ani to, že má za ženu vnučku Teng Siao-pchinga (ten ostatně patří dnes již do minulé “epochy”).
Škraloupy předsedy Jie Ťien-minga
Do stejného soukolí teď podle všeho upadl i předseda společnosti CEFC Jie Ťien-ming. Ten má ovšem vedle financích škraloupů ještě jeden, potenciálně závažnější problém. Loni v listopadu byl v New Yorku zatčen generální tajemník neziskového křídla CEFC, bývalý hongkongský politik Patrick Ho, na základě obvinění z korumpování vysokých afrických politiků ve prospěch CEFC.
Jie Ťien-ming je předsedou jak společnosti CEFC, tak jejího neziskového křídla, a pan Ho byl jeho bezprostřední podřízený. V žalobě amerického ministerstva spravedlnosti, které může z legalistických důvodů výslovně jmenovat jen bezprostředně obviněné, figuruje Jie jako “předseda energetické společnosti se sídlem v Šanghaji”. Jako takový je uveden například coby příjemce v kopii některých inkriminovaných emailů mezi Patrickem Ho a korumpovanými politiky v Africe. Z toho by vyplývalo, že musel o jednání svého podřízeného přinejmenším vědět.
Společnost CEFC i Patrick Ho se prezentovali jako jakýsi předvoj Si Ťin-pchingovy klíčové zahraničně politické iniciativy Pás a stezka (BRI, dříve Nová hedvabná stezka). Jen pár dní před zatčením Patricka Ho v USA zřídila například CEFC v Šanghaji ve spolupráci s místní univerzitou Fu-tan “Institut pro studium Pásu a stezky a globálního vládnutí”. Provalená korupce v Africe tak vrhá stín nejen na společnost samotnou, ale i na iniciativu BRI. To by mohlo být důvodem, proč se ve věci osobně angažoval Si Ťin-pching, který prý osobně nařídil Jie Ťien-mingovo zadržení.
Z pohledu České republiky je tato kauza zajímavé ještě v jednom aspektu. Jedním z bodů obžaloby vůči Patricku Ho je, že v roce 2015 převedl půl milionu dolarů na účet Sama Kutesy, v té době předsedy Valného shromáždění OSN, poté co Kutesa jmenoval Jie Ťien-minga svým “čestným poradcem”. Téhož roku jmenoval tehdy zcela neznámého Jie Ťien-minga svým “čestným poradcem” také český prezident Miloš Zeman.
Miloš Zeman vyslal minulý týden tři své spolupracovníky, aby po stopách jeho čestného poradce pátrali přímo v Číně samotné. Těžko říct, co si od takového bizarního kroku slibují. Pro českou veřejnost by mohlo být zajímavější, kdyby Pražský hrad poodhalil, jak přesně se Jie Ťien-ming stal v roce 2015 prezidentovým poradcem, a proč to tehdy bylo oznámeno až s několikaměsíčním zpožděním.