Uveřejňujeme poslední z ještě nepublikovaných rozhovorů s Omirem Bekalim, přímým svědkem čínských represí v Sin-ťiangu. Byl bezdůvodně zatčen, mučen na policejní stanici a bez soudního procesu uvězněn. Ve vězení strávil sedm měsíců. Letos v lednu navštívil na pozvání Knihovny Václava Havla, Sinopsis a Univerzity Karlovy Prahu. Rozhovor s panem Bekalim vedla Lucie Vopálenská.
Pocházíte z Turfanu ve Východním Turkestánu (Sin-ťiang). V jakém prostředí jste vyrůstal? Chanská kultura byla na druhé koleji?
Můj otec je Kazach a maminka Ujgurka. Když jsem byl malý, tak u nás nežilo mnoho Číňanů. Ale od doby, kdy jsem začal chodit na univerzitu, jich bylo stále více. Později došlo k tomu, že v oblasti, kde žijeme, je víc Číňanů než Ujgurů.
Proč?
Ve Východním Turkestánu je velké přírodní bohatství. Konkrétně nafta, plyn, uran a různé barevné a cenné kovy.
Zatčen na návštěvě rodičů
Narodil jste se v Číně, ale od svých třiceti let žijete v Kazachstánu a máte kazašské občanství. Jak se tedy stalo, že vás v Sin-ťiangu zadrželi?
Žili jsme si v Kazachstánu dobře asi osm let, byl jsem zástupcem ředitele cestovní kanceláře a tlumočníkem. Pak jsem jednou jel do Urumči [hlavní město Autonomní oblasti Sin-ťiang] na setkání cestovních kanceláří a po něm navštívit svou rodinu. Chtěl jsem vidět mámu a tátu. A na druhý den, v domě mých rodičů, mě zatkli. Zcela bezdůvodně.
Proč si myslíte, že k tomu došlo, když už jste žil řadu let v Kazachstánu?
Čína tím dává okolním zemím najevo svou politickou a ekonomickou sílu. Tento trend se objevuje zhruba od začátku roku 2017, kdy v Číně stále častěji dochází k věznění občanů jiných států. A Čína tím dává najevo, že si to může dovolit.
Co se dělo dál?
Zatčen jsem byl v mém rodném městě Pičan, které se nachází v městské prefektuře Turfan. Krátce na to mne převezli do města Karamaj, kde jsem byl po čtyři dny vyslýchán a mučen.
Co s vámi dělali?
Jedním z druhů mučení byla tygří židle [člověk je na židli připoután za ruce a za nohy]. Dále mě bili holemi, gumovými obušky a dráty. Byl jsem mučen elektrickými obušky nebo spoután a zavěšován. I když jsem občanem Kazachstánu, nebylo mi umožněno kontaktovat svého právního zástupce ani kazašskou ambasádu.
Obviněn z podpory a organizace terorismu
Nebyl jste odsouzen, neviděl jste žádný rozsudek, ale co vám říkali? Jak zdůvodňovali vaše mučení?
Obvinili mě, že jsem podporoval a organizoval teroristické aktivity. Čína chce takto prezentovat svůj údajný boj proti terorismu. Proto jsem byl takto křivě obviněn.
Jak jste se dostal do pracovního tábora, ve kterém jste pak pobyl sedm měsíců?
Po skončení výslechů na policejní stanici ve městě Karamaj, konkrétně to byla policejní stanice v Džeren-Bulaku, mě spoutaného odvezli do regulérního vězení. Tam nás bylo asi tak čtyřicet až padesát v cele o osmnácti metrech čtverečních. Potom jsem byl převezen do tábora.
Kam konkrétně?
Je to převýchovné centrum města Karamaj. Je přímo ve městě a tábor je blízko krematoria.
Jak byste to zařízení popsal a k čemu podle vás slouží?
Slouží k fyzickému a psychickému týrání lidí z Východního Turkestánu i lidí z jiných zemí, což byl můj případ. Každému vyšetří stav jeho hlavních tělesných orgánů. A když už tam jste, lidé uvnitř se stále obměňují. Pořád někdo odchází nebo je převezen jinam, ale při pohledu zvenčí z toho systému nikdo nevychází.
Takže ti lidé se ztrácejí?
Buďto jsou fyzicky likvidováni, nebo jsou jim odebírány orgány. Je tam úplné embargo na informace a ze všech stran silná ostraha.
Jaký typ lidí je uvnitř?
V těch ostře střežených táborech jsou zavřeni lidé ze všech společenských vrstev. Jsou tam i advokáti, vysokoškolští profesoři, velmi bohatí podnikatelé, náboženští představitelé a tak dále.
Jde o fyzickou likvidaci etnika
Co mají všichni společného?
Jde o to fyzicky zlikvidovat lidi, kteří jsou ve Východním Turkestánu doma. Z geopolitických důvodů, jež jsem zmínil. K této fyzické eliminaci dochází proto, že státu se za sedmdesát let nepodařilo Ujgury asimilovat. Nedokázali zlikvidovat náš jazyk, náboženství a kulturu.
Není to tedy válka proti náboženství?
Jde hlavně o to zbavit se té národnosti jako takové.
Jaké bylo náboženské, etnické či národnostní složení lidí v táboře?
Byli tam chanští křesťané, čínsky mluvící muslimové, byli tam Ujguři, Uzbeci, občané Thajska, Turecka, Kazachstánu.
Kolik lidí bylo v táboře spolu s vámi? Jaká byla jeho kapacita?
V té době byly ve městě Karamaj tři takovéto tábory. Město Karamaj má dohromady 500 tisíc obyvatel a tam, kde jsem byl zavřený, bylo na pět tisíc lidí.
Můžete popsat, jak ten tábor vypadal? Viděla jsem fotografie podobného zařízení. Zvenčí vypadalo ještě slušně, ale z chodeb byly vidět dvojité železné dveře u každé cely a propagandistické nápisy na zdech.
Nejsou to rekvalifikační ani vzdělávací centra, jak tvrdí čínská vláda. Jsou to věznice, kde má docházet k vraždění lidí. Všude jsou kamery. Není tam čerstvý vzduch, nemůžete se dosyta najíst. Původně jsem vážil 115 kilo a když jsem vyšel, měl jsem něco přes šedesát. Vypadal jsem jako kostra.
Hodně zdraví přejí vězni
Jak tam probíhal obvyklý den?
Když jsme vstali, museli jsme si ustlat. V sedm hodin ráno si pak všichni museli stoupnout čelem ke zdi a probíhal obřad vyvěšování vlajky. Museli jsme zpívat státní hymnu. V sedm třicet snídaně a před ní povinný zpěv oslavných komunistických písní. „Bez komunistické strany by nebylo Nové Číny“, „Pětihvězdá rudá zástava“, „Socialismus je lepší“ atd. Po snídani jsme si museli nastoupit kolem stolu a děkovat Straně, státu, předsedovi Si-Ťin-pchingovi, popřát mu hodně zdraví, popřát Číně, aby byla silná, bohatá a mocná, a popřát, aby všechen lid v Číně žil jako jedna rodina.
A když se někdo nechtěl přizpůsobit?
Pokud někdo odmítl, existovalo pět druhů trestů. Za prvé stát 24 hodin čelem ke zdi. Napřed byl ale člověk asi tak půl hodiny mlácen. Druhý způsob byl na 24 hodin tygří židle. Třetí způsob 24 hodin temná komora bez jídla a bez pití. Za čtvrté člověk stál v zimě nahý a bosý na mrazu a byl poléván studenou vodou. Pátý způsob je takzvaná vodní cela [díra v zemi naplněná vodou, která sahá člověku po krk. Dotyčný má těsně nad hlavou mříž, ke které je připoután za ruce].
Takže každý zpívá a přeje…
Když člověk potom souhlasí, že bude zpívat ty oslavné písně, děkovat Straně atd., tak mu časem trest skončí a je vysvobozen. Ale pokud ne, může v táboře zemřít.
V městech nejsou na ulicích lidé
Jak by měl ideálně vypadat člověk, který z tábora vyjde? Jak by měl být převychován?
Účelem není někoho převychovávat. Můj osmdesátiletý otec, který měl důchod 600 amerických dolarů měsíčně a mluvil velmi dobře čínsky, byl také internován. Můj starší bratr, který je bohatý, dokonce milionář, byl také zavřen. Mladší sestra Adila je také obchodnice, byznysmenka.
Čili ta převýchova je jen zástěrka, alibi? O ty písně vůbec nejde?
Není to účelem. Účelem je třeba to, aby vám v případě potřeby mohly být odebrány orgány. Je to způsob, jak lidi přinutit, aby se řídili zákony Číny. A dalším účelem je eliminovat nebezpečí pro projekt Jeden pás, jedna cesta.
Zmínil jste odebírání orgánů. O co můžete opřít své podezření?
Získat důkazy je velmi těžké, protože v Číně panuje tvrdá cenzura informací. Ale jsme svědky například toho, že každý týden se ztratí nejméně dva až tři, ale někdy i šest, sedm lidí. To mohu dosvědčit. Například můj otec zahynul v táboře 18. září 2018 a nebylo to nikomu oznámeno. Jeho tělo bylo hned spáleno. Já jsem se o tom dozvěděl, ale miliony lidí, kteří jsou ve stejné situaci, když někdo z jejich blízkých zahyne, se o tom vůbec nikdy nedozvědí. Když se dnes díváte na reportáže třeba BBC nebo CNN, tak vidíte, jak například v Kašgaru, ale i v dalších městech, nejsou na ulicích žádní lidé. Když jsem vyšel z tábora v Karamaji, tak žádní ujgurští nebo kazašští muži nikde nebyli. V Turfanu a v Pičanu to samé. V Urumči taky.
Ženy – ujgurské, kazašské a z jiných muslimských etnik – ty se v Sin-ťiangu také dostávají do táborů?
Nejdřív zavřeli všechny muže. Potom do těch domácností, které zůstaly bez mužů, přidělili Chany, které dovezli z Číny. Nyní už ale zavírají i ujgurské ženy. Třeba moji matku nebo mou mladší sestru.
Kontrola nad strategickým územím
Je to genocida? Jak tomu vůbec rozumět?
Tato etnická genocida je první fáze. Čína chce získat kontrolu nad Východním Turkestánem, který je za prvé velmi bohatý na nerostné zdroje, a za druhé je velmi důležitý z geostrategického hlediska. A Čína tím chce převzít vedoucí roli ve světě.
Obyvatelé Sin-ťiangu, kteří nejsou etničtí Chanové, mají zmizet?
Ano. Tyto menšinové muslimské národnosti nechanského původu jsou určeny k likvidaci. A ve světě se čínská tzv. měkká moc uskutečňuje tak, že Čína pomocí ekonomických nástrojů převezme kontrolu nad státními strategickými podniky. Nebo nad podniky, které fungují v energetickém sektoru či v sektoru nerostných zdrojů.
Musím se zeptat z druhé strany. Čínská vláda mluví o separatismu, který v Sin-ťiangu existuje. A mluví o náboženském extremismu a terorismu, ze kterého vás i obvinili. Jak tyto argumenty vnímáte?
Za náboženské extremisty či teroristy jsou prohlašováni lidé a také aktivity, které jsou běžnou a normální muslimskou náboženskou praxí. Třeba páteční chození do mešity. Nebo nechat si narůst vousy v souladu s regulérní náboženskou praxí.
Vousy se prý teď mužům v Sin-ťiangu holí násilím.
Ano. Je to tak a tato kampaň trvá už několik let.
Útlak už dosáhl vrcholu
Tušíte, co bude s Ujgury a dalšími menšinami ve Východním Turkestánu dál?
Věřím, že v budoucnu Ujguři dosáhnou svobody a nezávislosti. Egyptská říše byla ve své době také nejmocnější na světě. A dnešní Čína za Si Ťin-pchinga už podle mne dosáhla svého limitu v autoritářství. Dosáhla už přílišného stupně útlaku. Represe už cílí i na etnické Číňany, čili bez ohledu na národnost. Je tam nulový stupeň demokracie.
Chci se vrátit k vašim osobním prožitkům z tábora. Co pro vás bylo nejtěžší?
Nejhorší to bylo po psychické stránce. Fyzicky se postupně zotavuji, ale dodnes mám psychické problémy, třeba se spaním.
Musel jste mít v táboře velký strach.
Ano. Nevěděl jsem, zda vyjdu ven živý, myslel jsem si, že mě klidně zabijí. Dostal jsem se ven díky intervenci ministerstva zahraničních věcí Kazachstánu.
Co vás drželo nad vodou?
Kdybych nechtěl přežít kvůli své manželce a svým dětem, tak bych se zbláznil a už tu určitě nebyl. Hodně jsem se modlil za přežití a za zdraví.
Co čekáte od českých politiků?
Doufám, že ani čeští politici ani česká veřejnost se nenechají obalamutit takzvanou měkkou mocí Číny a uvědomí si nebezpečí, které pro ně Čína představuje.
Děkuji vám za rozhovor.
Děkuji i vám.
Sinopsis děkuje Lucii Vopálenské za laskavé svolení k publikaci tohoto rozhovoru.