Čtvrtek dopoledne, v malé učebně v budově tvořící součást komplexu Karolina je poměrně vedro. Na dvacet studentů trochu znuděně poslouchá přenášejícího. Na první pohled běžný den na vysoké škole.
Jenže tohle není jen tak ledajaká přednáška, jedná se o výklad v rámci předmětu s názvem Nová hedvábná stezka: čínský globální projekt. Garantem kurzu je Dr. Miloš Balabán z Fakulty sociálních věd, vedoucí Střediska bezpečnostní politiky Institutu politologických studií FSV UK, kromě jiného též organizátor svérázných konferencí, kterých se účastní vysocí představitelé a ideologové čínského režimu a vybraní čeští politici. O kurzu pro čínský tisk hovoří jako o projektu, kterým jsme předběhli zbytek Evropy. Čeští studenti se podle všeho nemohli Nové hedvábné stezky dočkat:
Tento předmět jsme původně plánovali otevřít jen pro studenty společenských věd, a tak je jeho kapacita poměrně malá. Avšak zájem české mládeže o Čínu a její porozumění Číně předčily má očekávání. Studenti, kteří si předmět vzali jako volitelný, projevovali neobyčejné nadšení, nakonec jsme tedy počet míst rozšířili na třicet, ale i tak zůstalo několik desítek studentů v pořadníku; čekají, až se budou moci přihlásit v příštím semestru.
Čínské zdroje, čínský tisk, čínský narativ
Zajímavý je předmět již při zběžném náhledu do sylabu. V povinné a doporučené literatuře převažují tituly čínských autorů; řada z nich má velice blízko ke komunistickému režimu a těžko je považovat za objektivní a nestranné. Seriózních zdrojů je pomálu, a jejich zanesení do sylabu se nijak neprojevuje v obsahu přednášek.
Doporučený tisk je už vyloženě bizarní. Chtít po studentech, aby pracovali s China Daily, médiem označeným v USA za zahraniční vlivovou organizaci, jako s relevantním zdrojem informací, je lehce komické. Pravidelná četba China Daily by mohla být poučná pro studium propagandy, která iniciativu Pásu a stezku provází. Ze samotných přednášek ale rozhodně nevyplývá, že by jejich cílem bylo debatovat o metodách Strany a státu při šíření pozitivního narativu. Vyučující podle všeho berou oficiální čínský výklad smrtelně vážně. V tom případě bychom doporučili zařadit do sylabu také pozoruhodná čínská propagandistická videa – studenti by se rozhodně nenudili.
Cyklus má posluchače poučit o tom, co je to Nová hedvábná stezka a jaké přináší příležitosti. Na půdě naší nejprestižnější univerzity, jež by měla být stánkem kritického myšlení, trochu zarazí, že o rizicích celého projektu se hovoří jen velmi, ale opravdu velmi zřídka. Garant kurzu Dr. Balabán shrnuje svůj pohled na Hedvábnou stezku v citovaném čínském článku následovně:
Budování Pásu a stezky vůbec není sólem Číny, nýbrž se jedná o symfonii, již hrají společně mnohé země. Rádi bychom skrze tento kurz prozkoumali čínské zkušenosti a zpytovali účinek, který iniciativa má na posouvání globalizačního procesu vpřed. Nemá to význam jen pro účast ČR na budování Pásu a stezky, nýbrž to bude mít kladný přínos i pro celou oblast střední a východní Evropy.
Pět tisíc let čínských investic
Na přednášce vedené jeho kolegou (a garantem předmětu ze strany Filozofické fakulty) doc. PhDr. Mgr. Markem Hrubcem, Dr., Ph.D. zaznívají slova o příliš hysterickém Západu, který se nesmyslně brání čínskému pronikání do střední a východní Evropy. Hrubec v Čechách propaguje kontroverzního kanadského filosofova Daniela A. Bella, který už deset let působí na univerzitách v Číně a chválí tamní režim jako příklad meritokracie. Jako meritokracii prezentuje Čínu s oblibou též Oddělení propagandy ÚV, např. v propagandistickém videu vysvětlujícím, jak se Si Ťin-pching prodral k postu generálního tajemníka takříkajíc od píky. Si přitom rozhodně není žádný self-made man: jeho otec Si Čung-sün byl vysokým komunistickým pohlavárem za Mao Ce-tunga (m.j. také vedoucím Oddělení propagandy v letech 1953-1954). Si junior je tak typickým příkladem privilegované vrstvy dědičných aparátčíků, tzv. “princátek” z “druhé rudé generace”.
Hrubec dále rozvíjí svoji myšlenku o hysterickém Západě na příkladu Německa a Nizozemska. Obě země prý panikaří, že se bude kvůli čínským investicím na jihu a východě Evropy snižovat objem zboží, který projde jejich přístavy. Hlavně aténský přístav Pireus, vlastněný čínskou společností COSCO, má podle Hrubcových slov odklánět toky zboží přes Balkán. Shodou okolností je to přístav, kde podle i u nás dobře známého OLAFu dochází k masivním daňovým únikům. To by se v Hamburku nebo Rotterdamu dělalo bez povšimnutí obtížněji.
Čínské plány na výstavbu železnice přes Balkán a přístavy v Chorvatsku určitě mohou vést, pokud se někdy uskuteční, k přesunu nákladní dopravy ze západu Evropy na východ. Řada pozorovatelů, a dnes již i velvyslanci EU v Číně, nicméně poukazují na korupci a netransparentnost, která projekt doprovází. Stačí se podívat na nedávný případ ve Španělsku, nebo kontroverzní železnici v Maďarsku. O tom se ale na kurzu nemluví.
U iniciativy 16+1, která sdružuje post-komunistické země střední a východní Evropy a na Balkáně, zdůrazňuje docent Hrubec význam uskupení pro Čínu. Konkrétně se má jednat o “klíčový region”. Pro nás je tato platforma výhodná a strach z ní má jenom Západ. Když mluví Hrubec o čínském zájmu o místní inovace, nedojde na nepříliš vydařenou čínskou investici do české firmy HE3DA, která skončila upatlaným čínským pokusem o průmyslovou špionáž.
Ne všichni studenti přijímají látku bez kritiky. Od jednoho zazní otázka, kde jsou ty slibované čínské investice, kde jsou ty miliardy korun a tisíce pracovních míst? Hrubec přispěchá s anekdotou a otázku zahraje do autu tím, že zkrátka museli Číňané slibovat nesplnitelné, aby evropské politiky nalákali. Evropští demokraticky volení politici totiž mají příliš krátká volební období na to, aby přistoupili na realistický investiční plán. Proto se to holt trochu nafoukne.
Argument korunuje tím, že v pět tisíc let staré kultuře představuje několik let nicotný okamžik. Zkrátka, investice přijdou, jen to bude nějakou dobu trvat. Slogan o pěti tisících let čínské civilizace je běžnou součástí propagandistického arsenálu KS Číny. Z historického pohledu je to samozřejmě nesmysl. Především to ale nijak nesouvisí se slibovanými čínskými investicemi v Čechách. Snad jen tak, že od doby kamenné se jejich objem skutečně zvýšil.
Skandálek neřešte, ale ta chudoba v USA!
Nakonec přijde řeč i na CEFC. Docent Hrubec uznává, že její nákupy představují akvizice, nikoliv investice, ale jsou to prý akvizice nutné, aby se místní populace čínským firmám naklonila. Proč by měli být lidé zrovna vůči čínským firmám vstřícnější než k ostatním, zůstává nevysloveným tajemstvím.
Celou diskuzi kolem CEFC a jejího zmizelého předsedy hodnotí Hrubec jako “skandálek”. Tento “skandálek” vedl k zatčení představitele neziskového křídla CEFC v New Yorku, vyšetřování předsedy společnosti v ČLR a nejspíše i odvolání čínské velvyslankyně v Praze – a to je podle všeho jenom začátek.
Zato chudoba v USA je skutečně palčivý problém. Přednáška se stáčí k porovnání chudoby v Číně a USA, aniž bychom stačili postřehnout, jak to souvisí s Hedvábnou stezkou. Chudí lidé v Číně jsou na tom prý lépe než v USA. Pro srovnání, čínská hranice chudoby je příjem 350 dolarů ročně, v Americe okolo 14 tisíc. Podle Hrubce žije v Číně v chudobě 50 milionů lidí. Si Ťin-pching ovšem na loňském sjezdu sliboval, že z pasti chudoby vytáhne 70 milionů Číňanů. Že by docent Hrubec jako přední odborník na Pás a stezku nečetl projevy generálního tajemníka? Opačnou možnost, že by měl Hrubec pravdu a mýlil se tajemník, snad ani nechceme domýšlet…