Předseda Si trojjediný, všemocný… a inspirující

Zrušení ústavního omezení dvou funkčních období pro výkon funkce prezidenta (předsedy) ČLR, tedy de facto schválení doživotního mandátu pro současného držitele Si Ťin-pchinga, symbolicky završilo návrat komunistické Číny k vůdcovskému principu neomezené moci. Tento proces vyvrcholil ve skutečnosti již loni v říjnu na 19. sjezdu, kde byly Siho “myšlenky o socialismu s čínskými rysy v nové epoše” zaneseny jako oficiální ideologie do stanov Strany. Tím se stal Si prakticky neomezeným doživotním vládcem bez ohledu na to, kdo bude právě zastávat jakou funkci.

Post prezidenta je přitom nejméně důležitou ze tří nejvyšších funkcí v čínské státostraně. Skutečná moc spočívá v rukou generálního tajemníka Strany; dále ji jistí funkce předsedy Vojenské komise jako vrchního velitele armády. Všechny tři funkce v ČLR splývají od devadesátých let do jedné osoby v konceptu známém jako “trojjedinost” (san-wej i-tchi, 三位一体). Tento čínský výraz se jinak běžně používá v křesťanském kontextu pro trojjedinost boží (lat. trinitas).

Post prezidenta byl jako jediný z trojice formálně omezen, a to přímo ústavou. Předchozí trojjediní vůdci nicméně respektovali, že s vypršením prezidentského mandátu složí i své funkce ve Straně a v armádě. Že si teď Si Ťin-pching považuje za nutné pojistit všechny tři posty na dobu neurčitou, byť má svou moc už tak jako tak potvrzenou, naznačuje, že se rozhodně nehodlá s žádnými soudruhy dělit.

Stranický “orgán” Žen-min ž’-pao vysvětluje, že tento krok je “velkým příspěvkem k politické kultuře celého lidstva”:

Demokracie západního stylu čelí bezprecedentní historické krizi … Zrušením pevných funkčních období [pro politiky] napravuje Čína jedno z úskalí zastaralého, sklerotického západního systému založeného na konkurenci stran ve volbách… To je inspirací a příkladem pro politické systémy na celém světě.

Pokud by to někdo pochyboval, jak silnou inspiraci může čínská zkušenost představovat v cizině, připomeňme, že před pár měsíci se v Pekingu konal “summit” více jak stovky politických stran z celého světa, který mj. schválil závěrečnou deklaraci vychvalující Si Ťin-pchingovy zásluhy o světový mír. Většina delegátů byla z Afriky, ale nechyběli zástupci ČSSD, a samozřejmě KSČM.

Ještě předtím se v českém Senátu konala konference ke studiu Si Ťin-pchingova stěžejního díla “O správě státu” za účasti velké části českého politického establishmentu. Teď už máme jasněji v tom, v čem přesně spatřují inspiraci tímto dílem a jeho autorem.

Publikace tohoto článku: Hospodářské noviny, 13.3.2018