Respirátory z Číny a PR pro systémového rivala

Místo vděčnosti k dodavateli si položme otázku, jak se do budoucna vyhnout tomu, abychom k uzavření obchodu v zájmu České republiky museli uplatňovat nadstandardní vztahy s Komunistickou stranou Číny a jejími lobbisty.

Hrdinou dne je Jan Hamáček, předseda ČSSD a ministr vnitra s dobrými kontakty v Číně, zemi, kterou Evropská komise loni s obavami označila za „systémového rivala“. Podle titulku interview v Deníku N „Hamáček využil kontaktů ČSSD v Číně a vyjednal další miliony roušek i respirátorů, pomohla také Tvrdíkova komora“. Lidové noviny zase citují Hamáčkovo prohlášení, že „Bez Zemana by to nešlo, díky Číně dostaneme Česko z problémů“. Zásluhy podle našeho tisku má i velvyslanec Čínské lidové republiky v Praze.

Čína se stává naším spasitelem a ve své vděčnosti rádi taktně zamlčíme, že „problém“ způsobila právě ona. Nemoc, která se zřejmě nejpozději koncem listopadu loňského roku objevila v jihočínském Wu-chanu, se stala celosvětovou pandemií vinou politického systému, s nímž má předseda ČSSD a český prezident dobré kontakty.

Právě systém založený na vedoucí úloze komunistické strany neváhal v zájmu „stability“ kriminalizovat lékaře snažící se upozornit na blížící se nebezpečí. Tím umožnil katastrofální rozšíření nemoci doma i ve světě.

Situaci podcenila, nebo možná záměrně podhodnotila, také Světová zdravotnická organizace, jejíž generální ředitel Tedros Adhanom po lednových konzultacích v Pekingu měl pro Čínu jen slova chvály a mátl světovou veřejnost tvrzením, že vše je pod kontrolou. Svým postojem potěšil generálního tajemníka Si Ťin-pchinga, který potřeboval před svým lidem maskovat, že jeho vláda situaci nezvládla.

Zároveň ale otupil obezřetnost mezinárodního společenství, a usnadnil tak rozšíření viru po celém světě. Dodejme, že každý týden bez preventivních opatření navíc prudce zvyšuje intenzitu průběhu epidemie.

Politizace

Postup čínské strany a vlády ruku v ruce se Světovou zdravotnickou organizací sloužil politickým zájmům a politické zájmy sleduje čínské vedení i nadále. Po počátečním otřesu, kdy se ozvalo volání čínských občanů po svobodě slova a právu na informace, čínské vedení mobilizovalo síly k boji s koronavirem, ale zároveň rozvinulo represe.

Čínská média denně citují chválu Světové zdravotnické organizace a další zahraniční hlasy (například z Ruska, Kuby nebo Běloruska), které dávají Čínu za příklad světu jako zodpovědný stát přistupující prý k problému transparentně a efektivně. Podobně hlasy bohužel předvídatelně zazněly už i v České republice. A lze předpokládat, že podobné pasáže bude obsahovat i večerní projev prezidenta Zemana.

Zprávy o šíření pandemie v USA a v Evropě, jak o nich píše čínský tisk, budí dojem, jako by virus byl doma právě tam, a ne v Číně. Objevují se také srovnání schopnosti různých politických systémů zdolat virus, z nichž čínský nedemokratický systém vystupuje jako jednoznačně lepší.

Navenek ČLR nastolila agresivní rétoriku, včetně šíření klasických fake news, kdy oficiální čínští představitelé odmítají spojování viru s Čínou, i když prokazatelně nákaza vznikla právě tam, a někteří naznačují, že by něco mohlo být na konspirační teorii, podle níž virus do Číny zavlekly Spojené státy. Tuto myšlenku už převzaly i ruské dezinformační kanály.

Čína se zároveň snaží ukazovat jako velmoc, která pomáhá slabším a potřebným, například Íránu, kam se nemoc dostala v souvislosti s čilou obchodní výměnou mezi oběma zeměmi. Anebo „zemím střední a východní Evropy“.

Česká stopa

Politický zájem Číny vylepšovat svůj obraz v České republice je evidentní. Čína se u nás netěší velké popularitě a nedávno objevený dopis čínského velvyslance kvůli plánované cestě předsedy parlamentu na Taiwan čínskou pověst ještě zhoršil. V pozadí Hamáčkových slov lze také vidět další politické a osobní zájmy různých subjektů.

Chan Chauto, pravá ruka ztraceného čínského poradce prezidenta Zemana, a Miroslav Pelta podepisují smlouvu o spolupráci mezi FAČR a CEFC za přítomnosti tehdejšího premiéra Sobotky, čínské velvyslankyně a Jaroslava Tvrdíka. V pozadí asistuje Jan Hamáček.

Není to tak dávno, co si prezident Zeman opatřil — dnes zmizelého — čínského poradce Jie Ťien-minga a Jaroslav Tvrdík v čele Smíšené česko-čínské komory vzájemné spolupráce, alias Společnosti česko-čínského přátelství, umetal cestičku businessu PPF v Číně. Tvrdík byl zároveň poradcem premiéra Sobotky a jezdil do Číny jednat jménem české vlády (tak o tom psal čínský tisk).

To mu nebránilo pracovat současně v čínské firmě CEFC, v jejímž čele stál zmíněný Zemanův poradce. Nakonec po krachu CEFC, firmy s neprůhledným pozadím a vazbami k vojenské rozvědce, Tvrdík zakotvil v čínské otevřeně státní společnosti CITIC.

Pamětníci si třeba vzpomenou, že Jie Ťien-ming zmizel v době, kdy v New Yorku probíhal soud s jeho pravou rukou, Patrickem Ho, kvůli uplácení afrických politiků a získávání vlivu na půdě OSN, jehož orgánem je i Světová zdravotnická organizace. To jsou samé nepěkné věci kazící pověst jak Číně a jejímu velvyslanci v ČR, tak prezidentu Zemanovi i Janu Hamáčkovi coby předsedovi ČSSD, která před časem uzavřela dohodu o stranické spolupráci s Komunistickou stranou Číny.

Bez ohledu na strategické partnerství podepsané prezidentem Zemanem a generálním tajemníkem KS Číny před čtyřmi lety v Praze, naší skutečně strategickou prioritou je spolupráce s Evropskou unií. Buďme tedy rádi, že se nám podařilo nakoupit, co vyžaduje naléhavá situace, ale nepropadejme iluzím.

Místo vděčnosti k dodavateli si položme otázku, jak se do budoucna vyhnout tomu, abychom k uzavření obchodu v zájmu České republiky museli uplatňovat nadstandardní vztahy s Komunistickou stranou Číny a jejími lobbisty.

Publikace tohoto článku: Deník Referendum, 19.3.2020