Si Ťin-pchingovo myšlení jako „teorie všeho”

Všeobjímající ideologie čínského vůdce se podle závěrů právě skončeného pléna ÚV KS Číny stane teoretickým základem následující pětiletky. Šíří se však i do světa, např. kuriozními semináři o jeho spisech. Jeden se konal i v českém parlamentu.

Koncem října se konalo páté plenární zasedání 19. Ústředního výboru Komunistické strany Číny, na němž straničtí lídři představili pětiletý plán na roky 2021-2025. Podle nacionalistických Global Times by 14. pětiletka měla „pomoci vnést do světa jistotu.“ K tomu má velkou měrou přispět i všeobjímající ideologický systém Si Ťin-pchingova myšlení. Po jeho zanesení do stranických stanov a do státní ústavy a po zrušení omezení vedoucí funkce na dvě volební období je to další z kroků pozvedajících Si Ťin-pchingovu doktrinu na úroveň myšlení dosud nejvýznamnějšího čínského komunistického vůdce a ideologa, Mao Ce-tunga. Ideologický koncept, jejž Bloomberg sarkasticky označil za „ezoterický“, proniká již nyní prakticky do všech sfér života, od výročních zpráv soukromých korporací až po celosvětově oblíbené čínské sci-fi. Nehovoří se o něm už tedy zdaleka pouze v samotné Číně. Komunistická strana se totiž dlouhodobě a aktivně snaží svou ideologii a s ní i vlastní vizi světa s větším či menším úspěchem vyvážet i do zahraničí.

Všeobjímající ideologie na export

Podle Bloombergu je celý projekt všeobjímající Si Ťin-pchingovy ideologie zasahující do všech sfér „ústředním bodem [jeho osobních] snah umlčet opozici a udržet se u moci i po roce 2022, kdy se očekává, že se [Si] bude ucházet o třetí pětileté volební období v pozici šéfa strany.“ Povýšení jeho učení na pomyslný „-ismus“ by jej prakticky postavilo na úroveň Mao Ce-tunga a značně by to ztížilo jakékoli zpochybňování čehokoli, co Si řekne nebo prosadí. Základem ideologie známé jako „Si Ťin-pchingovo myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou éru“ (Si Ťin-pching sin š‘-taj Čung-kuo tche-se še-chuej-ču-i s‘-siang 习近平新时代中国特色社会主义思想), nebo zkráceně „Si Ťin-pchingovo myšlení“, jsou pojmy jako „čínský sen“ (Čung-kuo meng 中国梦), „veliké obrození čínského národa“ (Čung-chua min-cu wej-ta fu-sing 中华民族伟大复兴) nebo v oblasti mezinárodních vztahů „společenství sdíleného osudu lidstva“ (žen-lej ming-jün kung-tchung-tchi 人类命运共同体), jehož budování má napomáhat iniciativa „Jeden pás jedna cesta“ (i daj i lu 一带一路). Vůdce se však pravidelně vyjadřuje k širokému spektru témat od politiky a ekonomiky až po ekologii a umění, přičemž v některých oblastech se skutečně dostává až na hranu zmíněné ezoteriky – v případě ochrany životního prostředí razí slogan „čisté řeky a zelené kopce jsou hory zlata a stříbra“ (lü šuej čching šan ťiou š‘ ťin šan jin šan 绿水青山就是金山银山) [v originálu stojí za povšimnutí absolutní rým!].

Zatímco Mao stál kdysi před úkolem uzpůsobit učení marxismu-leninismu předindustriální a předkapitalistické společnosti, Si stojí v předvečer stého výročí založení strany před výzvou, jak udržet totalitní komunistický režim víc než čtyřicet let po reformách zavádějících principy tržní ekonomiky. Bloomberg tuto výzvu shrnuje:

Si chce silnější a disciplinovanější stranu, aby znovu posílil vliv, jehož se [strana] musela po Teng Siao-pchingových ‚reformách a otevírání se světu‘ po roce 1978 zčásti vzdát ve prospěch vlády a soukromého sektoru. Základní vizí Si Ťin-pchingovy ideologie je Čína, která je soběstačnější v oblastech zahrnujících technologické a potravinové zabezpečení a která je asertivnější v prosazování vlastního místa ve světě.

V takovém systému je důležitější být za jedno s vůdcem než přinášet okamžité výsledky v jakémkoli odvětví. Proto byli například i tvůrci čínského sci-fi, jež si v podobě románů, filmů i seriálů v posledních letech získává široké publikum doma i v zahraničí, vyzváni Státní filmovou správou a profesní Asociací čínského sci-fi, aby i oni „do hloubky studovali Si Ťin-pchingovo myšlení“ a svým dílem pomohli k jeho propagaci.

Si Ťin-pchingův knižní klub v českém parlamentu

K šíření ideologie však Čína využívá i mnohem přímočařejší prostředky než sci-fi: například vydávání Si Ťin-pchingových myšlenek ve svazcích nazvaných v anglickém překladu The Governance of China (česky O správě státu). V březnu letošního roku byl publikován už třetí díl, jeho propagace však začala až v červnu, poté, co vyšla anglická verze. Dosud poslední svazek zahrnuje projevy a další materiály z období mezi říjnem 2017 a lednem 2020. Otevírá ji závěrečný projev z ukončení 19. sjezdu Komunistické strany Číny a uzavírá projev z 13. ledna letošního roku, přednesený na vrcholné schůzi disciplinární inspekce komunistické strany. Nezahrnuje tedy nic, co by se týkalo epidemie koronaviru, který sice v té době již řádil ve Wu-chanu v plné síle, ale čínské vedení to až do 20. ledna popíralo. Lze však předpokládat, že příští svazek se bude věnovat právě vítěznému čínskému tažení proti viru a obnově čínské ekonomiky.

David Bandurski z China Media Project ve svém článku ze srpna popsal, jak čínská propaganda publikaci využívá v zásadě ke dvěma účelům: „coby nástroj k propagaci čínské politiky na mezinárodní úrovni a (zřejmě primárně) jako signál směrem dovnitř, že Si Ťin-pchingovy politické ideje jsou přijímány na mezinárodní scéně.“  K tomu ostatně dlouhodobě přispívají svou skromnou měrou i někteří naši politici a lobbisté.

Do češtiny byl přeložen pouze první díl, který za ne zcela jasných okolností vydala Univerzita Palackého v Olomouci začátkem roku 2017. Kniha vyšla pod záštitou a s eulogizující předmluvou českého prezidenta Miloše Zemana. Širší diskuzi o díle, které si jistě zaslouží kritickou pozornost nejen našich politiků a politologů, bohužel komplikuje fakt, že publikace se nakonec vůbec nedostala do volného prodeje a distribuovala se podle všeho pouze formou darů „spřízněným duším”.

Trochu pokoutní vydání knihy bylo domluveno – zjevně na popud čínské ambasády – v rámci příprav na Si Ťin-pchingovu návštěvu v Praze na jaře 2016. Té také předcházel vskutku bizarní seminář zaměřený na studium daného spisu, který se konal v březnu 2016 na půdě české Poslanecké sněmovny pod záštitou jejího tehdejšího předsedy Jana Hamáčka. Ve svérázném knižním klubu obdivovatelů Si Ťin-pchingových idejí nemohl vedle profesora Ústřední stranické školy v Pekingu Ču Ling-ťüna chybět ani  „výkonný tajemník” tehdy ještě oficiálně neexistujícího, v čínských příspěvcích však už dopředu proklamovaného Česko-čínského centra při Univerzitě Karlově, Miloš Balabán.

Celý svět obdivuje velikého vůdce

Tato akce dobře ilustruje, jakým způsobem čínská propaganda proniká mnohdy i do vysokých politických kruhů v zahraničí. David Bandurski nedávno upozornil na ještě o něco bizarnější akci, kterou 27. července letošního roku uspořádala v podobě jednání u kulatého stolu čínská Mezinárodní škola obranných studií při Univerzitě národní obrany Čínské lidové osvobozenecké armády (Čung-kuo žen-min ťie-fang-ťün kuo-fang da-süe 中国人民解放军国防大学). Podle oficiálních zdrojů se jednání zúčastnilo na padesát vysokých armádních důstojníků z ČLR a 29 dalších zemí, mezi nimiž byly např. Írán, Surinam, Bangladéš, Sierra Leone, Jižní Súdán, Togo nebo Fidži (další účastníci nebyli identifikováni). Bandurski cituje několik příkladů, jakým způsobem tato akce „prohloubila znalost Si Ťin-pchingova myšlení o socialismu s čínskými rysy v nové éře, napomohla k jeho pochopení a podpořila „propagaci Iniciativy pás a cesta a budování společenství sdíleného osudu lidstva.“ Např. generál bangladéšského letectva ve svém proslovu pronesl:

Pouze skrze hloubkové čtení této knihy [tj. třetího dílu Si Ťin-pchingových spisů] mohou cizinci pochopit vztah mezi ‚čtyřmi uvědoměními‘, ‚čtyřmi sebedůvěrami‘ a správou státu a jen tak mohou lépe porozumět úspěchu Číny a tomu, co za ním stojí, tedy Komunistické straně Číny.

Bandurski dále píše:

Zajímavý, avšak nikoli překvapivý je fakt, že oficiální zdroje se ani náznakem nezmiňují o žádných záležitostech týkajících se obrany. Nehovořilo se například o covidu-19 nebo o íránsko-čínském partnerství. Ve výsledku se jednalo o využití obskurních zahraničních armádních figur ke zjevně jedinému cíli, tedy ukázat význam Si Ťin-pchingových termínů a konceptů, a to i přes to, že nemají žádnou jasnou nebo vysvětlitelnou relevanci pro jiné státy a jejich vojenské představitele.

Formule 4-4-2

Ona „čtyři uvědomění“ a „čtyři sebevědomí“, o nichž s takovým zápalem hovořil bangladéšský generál, jsou přitom podle analýz CMP klíčovými pojmy zaměřenými na konsolidaci Si Ťin-pchingovy osobní moci v pozici vůdce čínské komunistické strany. „Čtyři uvědomění“ (s’ ke i-š‘ 四个意识) vyjadřují nutnost mít na paměti politickou integritu a celkovou situaci a pevně se přimknout ke stranickému jádru (tj. Si Ťin-pchingovi) a k ústřednímu vedení strany. „Čtyři sebedůvěry“ (s‘ ke c‘-sin 四个自信) jsou: důvěra v cestu [socialismu s čínskými rysy], teorii [stranických vůdců], systém [vlády KS] a kulturu [svébytné čínské civilizace]. Oba termíny jsou v Si Ťin-pchingově ideologii spojeny s „dvěma obranami“ (liang ke wej-chu 两个维护), obranou ústředního postavení generálního tajemníka Si Ťin-pchinga a obranou jednotného vedení Ústředního výboru komunistické strany.

Tento celek známý pod kódem 4-4-2 tvoří jeden ze základů ideologie posilující loajalitu vůči Si Ťin-pchingovi a jeho vedení. Je tedy zřejmé, že významná část aktivit čínské propagandy, vnitřní i vnější, je zaměřená právě na upevnění moci současného vůdce a povýšení jeho ideologie na úroveň Mao Ce-tungova myšlení, jež je dodnes základem politického systému ČLR.  A dá-li Marx, za pár let budou na bráně Nebeského klidu viset portréty obou – Maa i Siho.