Si Ťin-pchingův trůn

Zahraniční pozorovatelé hovoří – jen s trochou nadsázky – o návratu do Mao Ce-tungovy éry.

V neděli 11.3. schválilo Všečínské shromáždění lidových zástupců (VSLZ) drtivou většinou hlasů změnu ústavy, která mimo další úpravy ruší dosud platné omezení prezidentského mandátu na dvě pětiletá funkční období.

V praxi to znamená, že současný prezident Si Ťin-pching, jenž byl podruhé zvolen na stranickém sjezdu loni v říjnu, a který by měl ve vedoucí funkci skončit po roce 2022, může zastávat klíčovou „trojjedinou“ pozici (zároveň zastává funkci generálního tajemníka komunistické strany a předsedy vojenské komise) po neomezenou dobu.

Nebezpečí návratu k autokratické vládě “neexistuje”

Zahraniční média i pozorovatelé hovoří o rozhodujícím posunu směrem k vládě jednoho muže, respektive o návratu zpět do Mao Ce-tungovy éry. Jedná se o definitivní odklon od pragmatického systému zavedeného Teng Siao-pchingem po konci Kulturní revoluce, který měl prostřednictvím různých kontrolních mechanismů zajistit, aby k podobným excesům již nedocházelo (viz například náš komentář). Chystané změny byly přitom oznámeny pouhý týden před hlasováním, 25. února, celý měsíc poté, co o nich rozhodlo druhé plénum ÚV strany.

Média informovala, že pro změnu ústavy bylo 2958 lidových zástupců, proti hlasovali jen dva a další tři se hlasování zdrželi. Šestnáct lidových zástupců nebylo přítomno. Předseda legislativní komise stálého výboru VSLZ Šen Čchun-jao pak krátce po hlasování před přítomnými novináři rozptýlil pochyby ohledně nebezpečí návratu k autokratické vládě či hrozby politických a mocenských bojů uvnitř Strany výrokem, že takové nebezpečí „neexistuje“. Do ústavy přitom zároveň byla zanesena nová doktrína, „Si Ťin-pchingovy myšlenky pro novou éru socialismu s čínskými rysy”. Ty byly již předtím zaneseny do stanov komunistické strany na jejím říjnovém sjezdu.

Nejzásadnější změny za 35 let – rychle a bez humbuku

Ryan Mitchell z Chinese University of Hongkong pro New York Times uvedl, že se „jedná o nejzásadnější politické změny čínské ústavy od jejího schválení v roce 1982“. Čínský dopisovatel NYT Chris Buckley si všímá, jak rychle a bez zbytečného humbuku se Si Ťin-pchingovi podařilo změny v ústavě prosadit, když nepřipustil žádnou debatu uvnitř Strany ani mimo ni. Jak poznamenal Jerome A. Cohen z NYU, schvalovací proces VSLZ sice za současného systému není nahlížen jako „pouhá formalita“, „zručná stranická esa však disponují řadou nástrojů, jež jim pomohou k prosazení vůdčí linie správným poměrem zastrašování a přesvědčování“.

Navenek musí Strana za všech okolností vystupovat jako silná a jednotná. Jak píší Ryan McMorrow a Joanna Chiu pro AFP, jedním z výrazných kroků Si Ťin-pchingovy vlády v jeho prvním období bylo tažení proti korupci, v jehož rámci bylo sesazeno a potrestáno přes milión stranických funkcionářů. Tento tah jednak získal Si Ťin-pchingovi body u čínské veřejnosti, a zároveň mu umožnil zbavit se politických protivníků a opozice v rámci Strany. Politický komentátor Wu Čchiang v rozhovoru pro AFP Si Ťin-pchingovo první volební období označil za „jemný převrat“, který pomohl obsadit důležité pozice Si Ťin-pchingovými lidmi.

Čínské řešení na export

Čína se zároveň nijak netají tím, že svůj „nový typ politického stranického systému“ hodlá vyvážet za vlastní hranice. Podle oficiálních médií představuje tento politický systém „čínské řešení, jež přispívá k rozvoji politických stran po celém světě“, konkrétně zejména v těch zemích, kde západní demokratický systém nikdy příliš nefungoval. Ministr zahraničí Wang I už v souvislosti s tím 8. března prohlásil, že ČLR bude do budoucna „víc angažovat při formování globální politiky a při řešení mezinárodních krizí“ (tamtéž). Západ by si tak podle komentáře v listu Economist měl konečně připustit, že svou „sázku na Čínu prohrál“, a jak Západ, tak Čína by se měli naučit „žít se svými rozdíly“.

To není můj prezident

Změnu ústavy kritizují prakticky všechna média i nezávislí komentátoři a na internetu již od minulého týdne běží kampaň „Not My President“ (čínsky pu š‘ wo-te kuo-ťia ču-si 不是我的国家主席), která je však samozřejmě na čínském internetu spolehlivě odfiltrovaná. Hned po oznámení připravované změny na čínském seznamu cenzurovaných či „citlivých“ výrazů přibyla řada nových termínů, které se váží k Si Ťin-pchingově „neomezené vládě“. K těm nejkreativnějším patří výrazy jako Si Ce-tung nebo cokoli týkající se „vládce“ či „císaře“ (čínsky chuang-ti).

Překvapivá je například cenzura výrazu „ať žije!“ (čínsky wan-suej!, doslova totiž deset tisíc let – v tomto kontextu působí jasně ironicky). Mnohé výrazy vyžadují vysvětlení – např. cenzura výrazů „Disney“ a „medvídek Pú“ (diseneyovská postavička má tu smůlu, že je čínskému prezidentovi výrazně podobná) a „Farma zvířat“ či „1984“ – Orwellova slavná díla jsou až příliš častými a přiléhavými příměry pro popis současné Číny. Vzhledem k téměř dokonalé cenzuře pak není divu, že nejžhavějšími tématy na čínské největší sociální síti Sina Weibo jsou výrazy „bohatá přítelkyně“ či dotaz, zda si pasažér v rychlovlaku může zalít vlastní instantní nudle.