„Registrace domácností“ (chu-kchou 户口; též chu-ťi 户籍; angl. Household Registration) je systém evidence obyvatelstva, na jehož základě se občané ČLR dělí na dvě společensky nerovné kategorie: stálé obyvatele měst a obyvatele venkova („rolníci“). Toto rozdělení, které je ze zákona dědičné, omezuje vnitřní migraci a dává privilegia obyvatelům měst. I dnes, kdy se v důsledku ekonomických reforem pohyb obyvatelstva uvolňuje, stále zakládá systémovou nerovnost mezi obyvateli venkova a města, o níž se někdy hovoří jako o svého druhu apartheidu.
Systém vznikl v 50. letech jako součást budování nové společnosti s plánovaným hospodářstvím, kde stát zavedl přídělový systém a snažil se řídit a kontrolovat všechny aspekty společenského i soukromého života. Oddělil od sebe obyvatele měst, kam soustředil všechny zdroje s cílem podpořit co nejrychlejší industrializaci země, a obyvatele venkova, od nichž stát pouze žádal co největší produkci potravin a dalších komodit pro potřeby měst. V období ekonomických reforem po Kulturní revoluci se omezení pohybu začala rozvolňovat s cílem umožnit regulovaný přísun levné pracovní síly z venkova do měst. Dělníkům původem z venkova, kteří budovali moderní města a infrastrukturu a pracovali v továrnách na pobřeží, však zůstal i nadále status „rolnické registrace“, a tím i upřeno právo plně požívat výhod života ve městě. Od 90. let postupně sice dochází k dílčím reformám, které dávají větší prostor změně registrace, podstata systému však zatím zůstává zachována a představuje zásadní sociální, ekonomický a politický problém.
Zdokonalení sovětského vzoru řízení společnosti
V literatuře se setkáváme s hledáním kořenů systému chu-kchou v dějinách císařské Číny, pro jeho podobu po roce 1949 je nicméně zásadní inspirace metodou registrace osob v Sovětském svazu známou jako propiska. V případě SSSR se jednalo o razítko ve vnitrostátním cestovním pase, kterým místní policejní útvary potvrdily příslušnost člověka k určitému správnímu území. Předložení tohoto razítka bylo vyžadováno po uchazečích o pracovní místo, snoubencích, žadatelích o sociální podporu nebo zájemcích o přijetí do vzdělávacího zařízení – jeho případná absence měla tvrdé následky.
Systém „registrace domácností“ chu-kchou v Čínské lidové republice v 50. letech převzal sovětský model a dále ho rozvinul tak, že vzniklo společenské uspořádání, v němž jedné části obyvatelstva jsou dědičně upřena základní práva, která požívá druhá část obyvatel. „Registrace domácností“ rozdělila obyvatelstvo do dvou kategorií podle toho, kde byli v době prvotní registrace zaměstnáni. Pokud to bylo v zemědělství, získali status „rolnického chu-kchou“ (nung-jie chu-kchou 农业户口), pokud pracovali ve městě, jejich nový status byl „ne-rolnické chu-kchou“ (fej nung-jie chu-kchou 非农业户口). Systém chu-kchou obsahuje vedle vlastního společenského zařazení do jedné či druhé kategorie (chu-kchou lej-pie 户口类别) také složku „místa pobytu“ (chu-kchou suo-caj-ti 户口所在地), tj. konkrétní bydliště, kde byla daná osoba zaregistrovaná a kde dostala právo využívat služby a případné státní benefity, například právo posílat děti do školy. V počátcích systému obě složky splývaly.
Po prvních pokusech na počátku 50. let byl systém chu-kchou s plnou platností spuštěn v roce 1958, kdy stálý výbor Všečínského shromáždění lidových zástupců přijal Předpisy Čínské lidové republiky o registraci domácností (Čung-chua žen-min kung-che-kuo chu-kchou teng-ťi tchiao-li 中华人民共和国户口登记条例). V souvislosti s povinnou registrací byl omezen pohyb mimo předepsané místo pobytu bez řádného zdůvodnění a povolení úřadů, a to navzdory ustanovení tehdy platné ústavy, která výslovně garantovala volnost pohybu a právo na volbu a změnu místa bydliště.
Omezení volného pohybu mělo různé důvody, včetně kontroly obyvatelstva v boji proti „kontrarevolučním živlům“, především však tvořilo důležitou součást plánované ekonomiky. V 50. letech vedení ČLR v duchu ekonomických teorií převzatých ze Sovětského svazu kladlo důraz na budování těžkého průmyslu a rozvoj měst. Stát za tím účelem mobilizoval všechny zdroje, obyvatelům měst distribuoval příděly základních potravin (volné obchodování s obilninami bylo zakázáno) a přiděloval jim i další základní potřeby, včetně bydlení, vzdělání pro děti a zdravotní péče. Naproti tomu vesničané žádné zajištění od státu nedostávali a všechnu svou produkci museli prodávat státu za nízké ceny, čímž vlastně dotovali rozvoj průmyslu.
Základní právo na volnost pohybu bylo pak ještě více potlačeno v roce 1964 s přijetím Opatření Ministerstva veřejné bezpečnosti o nakládání se změnou registrované domácnosti (Kung-an pu kuan-jü čchu-li chu-kchou čchien-i te kuej-ting 公安部关于处理户口迁移的规定), které zpřísnilo podmínky pohybu osob z venkovských oblastí do měst a „neoprávněná“ návštěva města se stala legálním důvodem k policejní represi a detenci. Bez nutného povolení si lidé z vesnice ve městě už ani nenakoupili. V dalších ústavách z let 1975, 1978 i 1982 (ta poslední v novelizované podobě platí dodnes) právo na svobodnou volbu a změnu místa bydliště již obsaženo nebylo a není. Jednou zaregistrované chu-kchou je dědičné, a zakládá trvalou systémovou nerovnost mezi venkovem a městem.
V prvních dvou dekádách po jeho zavedení se systém chu-kchou prokázal jako účinný prostředek kontroly nad obyvatelstvem. Migrace byla uměle řízena dle potřeb jednotlivých měst, která v omezené míře přijímala lidi z venkova v závislosti na potřebě plnění centrálních ekonomických plánů. Přídělový systém na základní potraviny a další potřeby, pro jejichž nákup bylo potřeba vykázat se přídělovými lístky distribuovanými pouze obyvatelům s městským chu-kou, a to podle oficiální registrace místa bydliště (omezeni byli i obyvatelé měst, chu-kchou ve městě A neopravňovalo jeho držitele získávat příděly ve městě B), efektivně zamezil případné neplánované migraci. Nad to byla práce ve městech přidělována bezvýhradně státními orgány a střechu nad hlavou lidem přidělovaly jejich pracovní jednotky (tan-wei 单位).
Změna registrace domácnosti z „rolnické“ na „ne-rolnickou“ byla možná pouze za speciálních podmínek a na základě náročného administrativního procesu vyžadujícího souhlas řady institucí a různá potvrzení. Změnu registrace mohly iniciovat pouze státní instituce a podniky na lokální úrovni, typicky, pokud potřebovaly další dělníky. Stát zároveň centrálně stanovil kvóty, kolik osob „rolnického původu“ smí být přeřazeno do kategorie „ne-rolnické“. Teprve na základě změny rolnické kategorie (získání ne-rolnického chu-kchou, tzv. nung čuan fej 农转非) mohl žadatel z venkova dostat povolení k pobytu ve městě (městské chu-kchou).
Částečná liberalizace tržní ekonomiky
V prosinci 1978 na 3. plenárním zasedání 11. ústředního výboru byla vyhlášena politika ekonomických reforem směrem k zavádění prvků tržního hospodářství. Pevný status rolnického chu-kchou dědičně svazující část obyvatelstva s venkovem není kompatibilní s rozvojem tržního hospodářství vyžadujícím mobilitu pracovní síly. Stát však na nutnost rozšířit řady dělníků v nově vznikajících průmyslových závodech nereagoval zrušením dědičné registrace „rolnických“ a „ne-rolnických“ domácností, pouze ji začal upravovat. První úprava přišla v roce 1984, kdy k původním dvěma kategoriím chu-kchou přibyla třetí, tzv. „chu-kchou s vlastními potravinovými příděly“ (c‘-li kchou-liang 自理口粮). Ta zahrnula vesničany přicházející do města za prací, kteří byli schopni zajistit si z vlastních zdrojů základní potraviny až do roku 1992 vydávané ve městech pouze na přídělové lístky, a tudíž vázané na statusové chu-kchou. Nový typ chu-kchou byl prvním předpokladem pro to, aby si jeho držitel mohl začít vyřizovat další povolení potřebná k přestěhování do města.
V roce 1985 pak Ministerstvo veřejné bezpečnosti zavedlo povolení k dočasnému pobytu ve městě (can-ču-čeng 暂住证). Tak začalo docházet k oddělování chu-kchou jako společenského statusu a chu-kchou jako registrace místa pobytu. To bylo podmíněno získáním řady potvrzení, včetně souhlasu zaměstnavatele a potvrzení o stálém bydlišti ve městě. Ani toto povolení však dělníkům přicházejícím z venkova nezaručuje stejná práva jako obyvatelům měst s ne-rolnickým statusovým chu-kchou, protože jeho držitele opravňuje pouze k tomu, aby ve městě legálně pracoval, nikoliv aby zde požíval sociální výhody a služby. Nejpalčivější je problém vzdělání pro děti, které ve stávajícím systému nemají možnost navštěvovat jinou školu než tu, kam přísluší podle statusového chu-kchou rodičů, tedy na venkově. Důvodem je, že státní příspěvek školy dostávají na základě počtu dětí s registrovaným statusovým chu-kchou v daném místě. Povolení k dočasnému pobytu ve městě se neváže ani na rodinné příslušníky, a tak vesničané, kteří odcházejí za prací do měst, nechávají zpravidla rodinu na venkově. Dočasné povolení k pobytu se vydává s omezením na dobu jednoho roku a i v případě dlouhodobého zaměstnání se o něj musí žádat stále znovu. Systém tak vytváří prostor pro korupci a dělníky z venkova vydává všanc zaměstnavateli. Příkladem může být dopad finanční krize ve východní Asii na konci milénia, kdy se mnoho dělníků s rolnickým chu-kchou stalo ze dne na den nadbytečnými a byli z měst nemilosrdně vykázáni. I pokud dělníci z venkova ve městech zůstávají, jejich status jim brání v rovném přístupu k zaměstnání, musí dělat podřadné práce a nemají ani rovné platové podmínky. Výzkumníci zaznamenali v metropolích situace, kdy se v závislosti na statusovém chu-kchou příjmy zaměstnanců lišily šesti až sedminásobně.
Systém registrace domácností zjevně neodpovídá standardním podmínkám tržního hospodářství (jehož rozvoj předpokládá členství ČLR ve Světové obchodní organizaci) a také jej kritizovali domácí i zahraniční obránci lidských práv, včetně respektovaných mezinárodních institucí. V 90. letech proběhla druhá série reforem usnadněná zrušením přídělového systému a otevřením trhu se základními potravinami. Státní rada v letech 1997 a 1998 přijala dvě rozhodnutí, v nichž reagovala na rostoucí potřebu pracovní síly ve městech a zároveň se pokusila zbrzdit rychle rostoucí sociální nerovnost mezi obyvateli rozvíjejících se měst a stagnujícího venkova. Ve velkých městech, kde byl zvlášť rychlý hospodářský růst, jako např. v Šen-čenu, Kantonu a některých částech Pekingu, byla nově místním administrativám dána pravomoc stanovit si vlastní podmínky pro udílení povolení k pobytu. Ty jsou víc flexibilní než centrálně stanovené podmínky, a dokonce dávají části dělníků možnost zbavit se rolnického chu-kchou a stát se plnoprávnými občany města. Podmínky pro změnu statusu jsou však velmi tvrdé, privilegují majetné a týkají se zejména vesničanů z přilehlých oblastí, které rozšiřující se velkoměsta pomalu pohlcují, a pro většinu vesničanů jsou nedostupné.
Rozhodnutí Státní rady z roku 1998 také přijalo opatření s cílem poskytnout možnost sjednotit chu-kchou v rodině mezi manželi, pro děti dědit chu-kchou nejen podle matky jako dříve, ale i podle otce a umožnit starým rodičům přestěhovat se do města za svými dětmi, pokud se o ně na venkově neměl kdo jiný starat. Místní samosprávy získaly v tomto směru značné pravomoci a na různých místech začaly určovat různé podmínky. Decentralizace kontroly podpořená vládní legislativou tak oproti předchozím dekádám částečně zjednodušila ekonomickou mobilitu, zásadní rozdělení obyvatelstva do dvou nerovných kategorií však zůstalo zachováno.
Dopady na společnost
Přestože reformy systému registrace v 80. letech začaly částečně reflektovat tržní mechanismy a uvolňovat podmínky pro vnitřní migraci, nikterak nezmírnily sociální nerovnost mezi držiteli rolnických a ne-rolnických chu-kchou. Hlavní problémy systému apriorně znevýhodňujícího jednu část obyvatel, včetně diametrálně odlišného potenciálu společenské mobility dalších generací, přetrvaly.
Mezi roky 1982 až 1990 stoupl počet dělníků žijících ve městech bez příslušného ne-rolnického chu-kchou z 66 milionů na takřka 200 milionů. Následný přesun pravomocí na provinční a regionální úroveň v letech 90. přinesl nárůst v korupci a kupčení s povoleními, což jen podtrhlo vnímání výhod městského a ne-rolnického chu-kchou jako nedostupného privilegia. Regiony, které experimentovaly se zavedením jednotné kategorie chu-kchou, si výměnou za přístup k sociálním výhodám spojeným se zrušením rolnického chu-kchou často uzurpovaly půdu od rolnického obyvatelstva. Na vzestupu bylo kupčení s chu-kchou. Dorothy J. Solinger odhaduje, že do roku 1994 jich vládní úřady prodaly na tři miliony o celkové hodnotě 25 miliard RMB.
Dalším problémem je pravomoc místní administrativy vydávat arbitrární rozhodnutí, která vystavují vesničany pracující ve městech permanentní nejistotě. Příkladem jsou události z roku 1999, kdy úřady ve velkých městech po dobu konání oslav 50. výročí založení ČLR internovaly desítky tisíc nelegálních migrantů, aby svou přítomností neupozorňovali na rub čínského ekonomického zázraku. Podobně roku 2010 ve městech docházelo k bourání soukromých škol, které si migranti zakládali (samozřejmě nelegálně), aby mohli vychovávat děti ve městě. Známý je také případ z konce roku 2017, kdy pekingský magistrát ze dne na den vykázal migranty, z nichž někteří zde žili a pracovali mnoho let, a nechal zbourat jejich obydlí. Událost vešla v širší známost, neboť ji zdokumentoval a na sociálních sítích zveřejnil malíř Chua Jung (华涌), který za to byl následně vystaven policejní perzekuci.
Současné směřování systému chu-kchou
Navzdory tomu, že se ČLR stala druhou nejsilnější ekonomikou světa a navenek se prezentuje jako země úspěšně „vytahující lidi z chudoby“, vedení země zatím nepřistoupilo na zrušení vnitřních bariér migrace, které významnou část domácí populace staví do pozice neplnoprávných občanů. Těchto lidí je dnes podle odhadů přes 200 milionů. Jejich pobyt ve městech, kde jsou pracovní příležitosti a nabízí se na venkově těžko dostupná možnost sociální mobility, je dočasný a rozhodují o něm úřady. S ohledem na to, že tato situace přináší sociální napětí a komplikuje hospodářský rozvoj, Státní rada ČLR (tj. vláda) postoupila v roce 2010 Národní komisi pro rozvoj a reformy plány, které by částečně zjednodušily proces převodu registrace v menších městech. Tento návrh je součástí nového připravovaného systému udílení registrace v rámci celé země. Tato reforma prozatím zůstala jen ve fázi pilotního projektu v některých částech ČLR, jako třeba v jednom z tzv. nových obvodů (sin-čchü 新区) města Siung-an v provincii Che-pej. „Nové obvody“ je státem podporovaná forma urbanizace méně rozvinutých oblastí v blízkosti velkých měst a vznikají jako strategická místa pro zahraniční investice a rozvoj.
Dosud poslední vlna reforem systému chu-kchou byla spuštěna s přijetím Plánu nového typu urbanizace (Sin-sing čcheng-čen-chua kuej-chua 新型城镇化规划) v roce 2014. Vláda si zde naplánovala zvýšit míru urbanizace z 52,6 procent celkového poštu obyvatelstva v roce 2012 na 60 procent v roce 2020 a ve stejném období navýšit podíl populace s městským chu-kchou z 35,3 procent na 45 procent. Hlavní motivací je snaha podporovat hospodářský růst stimulací domácí spotřeby v době, kdy čínská ekonomika orientovaná na export zpomaluje, a také řešit stále větší sociální problémy obyvatel s rolnickou registrací pracujících ve městech.
Plán nicméně nepočítá s tím, že by obyvatelstvo s rolnickou registrací dostalo úplnou volnost ve volbě místa pobytu, pouze plánuje postupné přesídlení části vesničanů dnes migrujících za prací do velkých měst (oficiálně jsou označovaní jako „populace v pohybu“; liou-tung žen-kchou 流动人口) do menších měst, z nichž některá jsou nově budovaná. Součástí plánu je výstavba zcela nových menších měst, kde by rolníci získali právo kupovat si nemovitosti a změnit svůj status na ne-rolnický. Součástí plánu je zároveň regulace počtu obyvatel ve velkoměstech, což v konečném důsledku může pro některé držitele „rolnického chu-kchou“, kterým se mezitím podařilo usadit ve velkých (a bohatých) městech na základě dočasného povolení k pobytu, paradoxně znamenat krok zpět na žebříčku sociální mobility. Převádění registrace venkovského obyvatelstva do měst na základě čistě administrativních rozhodnutí je typickým příkladem shora řízeného socialistického plánování, které nehledí na individuální zájmy obyvatel, a jako takové je problematické. Administrativa motivovaná snahou plnit ukazatele plánu urbanizace, zabírá půdu výměnou za příslib rolníkům, že získají ne-rolnický status, ale jejich ztráty nedokáže dostatečně kompenzovat. Získání ne-rolnického chu-kchou vázaného na menší město nemusí nutně znamenat přístup k dobrým pracovním příležitostem, ale přitom vede ke ztrátě jistot spojených s rolnickým chu-kchou: nároku na příděl půdy a na volné nakládání s venkovskou nemovitostí. Kritici v této souvislosti připomínají, že výstavba měst v Čínské lidové republice roste rychleji, než se do nich stíhají lidé nastěhovat, a vznikají početná města duchů. Hrozí, že na papíře bude splněn plán urbanizace, aniž by to znamenalo skutečný rozvoj společnosti.
Nejistá budoucnost reforem systému chu-kchou
Systém chu-kchou, který země zavedla v 50. letech, měl umožnit efektivně plnit cíle plánovaného hospodářství. Postupem času se však ukázalo, že nedokáže flexibilně reagovat na demografické změny a zejména na požadavky tržního hospodářství. Mimo zájem státu jsou také individuální potřeby obyvatel na venkově, včetně příležitostí pro budoucí generace těch, kdo po svých předcích zdědili „rolnický“ status. Přestože takřka každé desetiletí bylo svědkem pokusů restrikce volného pohybu obyvatel uvolnit, reformy směřovaly vždy jen k dílčím úpravám, které podstatu systému – existenci dvou nerovnoprávných kategorií obyvatel – nechávají beze změny. Je zde ještě jeden faktor, systém sociálního kreditu, pro který registrace chu-kchou představuje účinný nástroj kontroly obyvatelstva s cílem zajistit jeho „společenskou důvěryhodnost“.
Jistým indikátorem budoucího směřování by mohlo být stanovisko ústředního výboru Komunistické strany Číny z letošního března. Mezi požadavky na zlepšení alokace výrobních faktorů v prostředí tržního hospodářství se zařadila i změna systému registrace místa pobytu. V metropolích a větších městech by měla být zásadně zjednodušena pravidla pro udílení městského chu-kchou. Současně má dojít k zavedení pilotního projektu registrace k chu-kchou v místě skutečného pobytu. Na to by měla navázat distribuce veřejných služeb podle počtu obyvatelstva s povolením k pobytu, a ne podle počtu držitelů statusového chu-kchou.
V letošním roce také informovala státní média o stavu splnění Plánu nového typu urbanizace. Podle oficiálních údajů mají být hlavní stanovené cíle naplněny – v roce 2019 činila míra urbanizace 60,6 procenta a podíl populace s městským chu-kchou 44,4 procenta. Řada pozorovatelů se však k této reformě staví spíše skepticky. Upozorňují na to, že přesun lidí z venkova do měst není sám o sobě úspěchem, pokud nezaručí rovný přístup ke vzdělání, zdravotní péči nebo pracovním podmínkám .
Ve zprávě o činnosti za minulou pětiletku na 5. plenárním zasedání v říjnu 2020 generální tajemník Si Ťin-pching hodnotil pozitivně probíhající reformy a v návrhu 14. pětiletého plánu přislíbil další „prohlubování reformy registrace domácností“. Skutečnost, že tento problém zahrnul do kapitoly věnované „urbanizaci nového typu“ v duchu plánu z roku 2014 naznačuje, že reformy se zrušením segregace zatím nepočítají.
Zdroje:
K tématu existuje poměrně bohatá literatura. Jako uvedení do tématu je nejpřehlednější práce Chana a Buckinghama z roku 2008.
Níže uvedený seznam je tak jen ucelený soubor literatury k tématu.
BAIDU., 2020a. 户口（记载和留存住户人口基本信息的法律文书). Available at: https://baike.baidu.com/item/户口/593947 [Accessed November 07, 2020].
BAIDU., 2020b. 国家级新区. Baidu. Available at: https://baike.baidu.com/item/国家级新区 [Accessed November 08, 2020].
CHAN, K.W., 2013. The Chinese Hukou System at 50. Eurasian Geography and Economics, 50(2), pp.197-221.
CHAN, K.W. & BUCKINGHAM, W., 2008. Is China Abolishing the Hukou System? The China Quarterly, 195(3), pp.582-606.
CHEN, Y. & FENG, S., 2013. Access to public schools and the education of migrant children in China. China Economic Review, 26, pp.75-88.
CGTN., 2020. 100 million have settled in urban areas as part of China’s hukou system reform. CGTN. Available at: https://news.cgtn.com/news/2020-10-08/100-million-affected-as-part-of-China-s-hukou-system-reform-UpT5zFzzHO/index.html [Accessed October 29, 2020].
HUMAN RIGHTS WATCH., 1998. The Residence Permit System (Propiska). Human Rights Watch. Available at: https://www.hrw.org/legacy/reports/reports98/russia/srusstest-04.htm [Accessed October 27, 2020].
MACKENZIE, P.W., 2002. Strangers in the City: The Hukou and Urban Citizenship in China. Journal of International Affairs Editorial Board, 56(1), pp.305-319.
PRC., 2014. Constitution of the People’s Republic of China 1954. HKPolitics. Available at: https://web.archive.org/web/20140328031523/http://www.hkpolitics.net/database/chicon/1954/1954ae.pdf [Accessed November 06, 2020].
RIVER, M. & WANG, S., Beijing forces migrant workers from their homes in ‚savage‘ demolitions. CNN. Available at: https://edition.cnn.com/2017/12/08/asia/china-migrant-workers-evictions-beijing/index.html [Accessed November 07, 2020].
SINOPSIS., 2018. Společenské nůžky v Číně dokořán. Sinopsis. Available at: https://sinopsis.cz/spolecenske-nuzky-v-cine-dokoran/ [Accessed October 29, 2020].
SOLINGER, D.J., 1999. Contesting Citizenship in Urban China：Peasant Migrants, the State, and the Logic of the Market 1st ed., Berkeley and Los Angeles: University of California Press.
WANG, F.-L., 2005. BREWING TENSIONS WHILE MAINTAINING STABILITIES: THE DUAL ROLE OF THE HUKOU SYSTEM IN CONTEMPORARY CHINA. Asian Perspectives, 29(4), pp.85-124.
WANG, X.-R. et al., 2015. The new urbanization policy in China: Which way forward? Habitat International, 47, pp.279-284.
WORLD BANK., 2014. China’s Urbanization and Land:: A Framework for Reform: China’s Urbanization and Land:: A Framework for Reform. Urban China: Toward Efficient, Inclusive, and Sustainable Urbanization, pp.263-336.
XINHUA NEWS., 2020. China sprints to meet 2020 urbanization goal. Xinhua News. Available at: http://www.xinhuanet.com/english/2020-01/20/c_138718919.htm [Accessed October 29, 2020].
XU, G. et al., 2019. Beyond Place Attachment: Land Attachment of Resettled Farmers in Jiangsu, China. Sustainability, 11(2).
ZHANG, J., 2013. Shifting Two-tiered Boundaries of Belonging: A Study of the Hukou System and Rural-Urban Migration in China. Shifting Boundaries of Belonging and New Migration Dynamics in Europe and China, pp.136-163.
ZHOU, J., 2018. The New Urbanisation Plan and permanent urban settlement of migrants in Chongqing, China. Population, Space and Place, 24(6).
ZHU, L., 2003. The Hukou System of the People’s Republic of China: A Critical Appraisal under International Standards of Internal Movement and Residence. Chinese Journal of International Law, 2(2), pp.519-565.
国务院部门., 2010. 国务院批转发展改革委关于2010年 深化经济体制改革重点工作意见的通知. 国务院部门. Available at: http://www.gov.cn/gongbao/content/2010/content_1620587.htm [Accessed November 07, 2020].
国务院部门., 2020. 中共中央 国务院关于构建更加完善的要素市场化配置体制机制的意见. 国务院部门. Available at: http://www.gov.cn/zhengce/2020-04/09/content_5500622.htm [Accessed November 08, 2020].
中国政府., 2014a. 中国户籍制度改革历史回眸. 中国政府. Available at: http://www.gov.cn/xinwen/2014-07/30/content_2727331.htm [Accessed November 08, 2020].
中国政府., 2014b.国家新型城镇化规划（2014 -2020年). 中国政府 Available at: http://www.gov.cn/zhengce/2014-03/16/content_2640075.htm [Accessed October 27, 2020].