Tak dlouho se chodí se zdravotním kódem pro vodu…

Současné protesty v čínských městech odhalují hlubší frustraci populace z politiky nulového covidu.

Podhoubí současných protestů

V posledních dnech mnohá čínská města zachvátily protesty, jaké země dlouho nepamatuje. Ne snad pouze počtem protestujících, těch bylo poměrně dost už letos v létě při bankovní a hypoteční krizi v provincii Che-nan. Narozdíl od letních demonstrací však ty současné nejsou omezeny na ekonomickou rovinu a provinční oblast, ale lidé napříč celou Čínou konfrontují politiku samotné Komunistické strany Číny včetně jejího nejvyššího představitele, generálního tajemníka Si Ťin-pchinga.

Současné nepokoje nejsou ani tak bleskem z čistého nebe, jako spíše kulminací dlouhodobé frustrace obyvatel z politiky nulového covidu, jíž čínské vedení bezmála třetím rokem dusí svobodu obyvatel. 13. října, pouhých několik dní před jubilejním 20. sjezdem Komunistické strany Číny, vyvěsil protestující na centrálním mostě v Pekingu transparent, ve kterém se dožadoval větší svobody a celkového přehodnocení vládního přístupu, s kritickým odkazem na samotného generálního tajemníka Si Ťin-pchinga. Úřady pochopitelně jakékoliv zmínky o incidentu zcenzurovaly.

Finální rozbuškou současných projevů nespokojenosti byl požár výškové budovy v Urumči, hlavním městě Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang v západní Číně. Požár si vyžádal deset mrtvých, čemuž zjevně napomohlo drastické uzavírání budov a ulic po celé Číně v souladu se Si Ťin-pchingovou politikou nulového covidu. Do ulic následně vyšli obyvatelé města z řad Ujgurů, čelících represivní etnické politice ze strany centrální vlády, ale i Chanů, tedy etnických Číňanů. Následně se začali přidávat i lidé v dalších městech včetně nejlidnatější Šanghaje a společně se dožadovali ukončení opatření, která ve světě nemají obdoby.

Udržení nuly i za cenu nastolení dystopie

Zářným příkladem je aplikace zdravotní kód (健康码), bez které především obyvatelé měst v podstatě nemohou fungovat. Aplikace totiž slouží jako jakýsi semafor, na němž pouze zelená barva umožňuje občanům běžný pohyb po městě – od návštěv obchodů, restaurací, hromadné dopravy, až po výše uvedené opuštění bytového bloku. Problémem je, že pouhý jeden pozitivně testovaný může svým pohybem s telefonem v kapse virtuálně „nakazit“ tisíce jiných uživatelů aplikace v okolí, a děje se tak i zpětně skrze permanentní trasování pohybu obyvatel.

Jeden nakažený tak v lepším případě vynutí povinné testování všech svých souputníků (nezřídka v tisícových i větších počtech), v horším pak izolaci či nucený odvoz do jednoho z masivních karanténních táborů, oficiálně tedy „dočasných zdravotnických zařízení pro izolaci a pozorování“. Jakoby to nestačilo, zdravotní kód navíc posloužil úřadům k cílenému zamezení protestů při nedávné bankovní krizi v Che-nanu, když lidem chystajícím se do provinčního hlavního města aplikace jednoduše začala ukazovat červenou. Tolik k nezneužitelnosti digitální identity v autoritářském režimu.

Je samozřejmě chvályhodné, že Čína držela po dlouhou dobu čísla nakažených a obětí na nízkých číslech. A to nejen v poměru k vlastní populaci, která je nejvyšší na světě, ale i v absolutních číslech. Zde se však vynořují další dva problémy. Jedním z nich je ona absolutnost, s jakou režim prezentoval nulu případů jako jediný přijatelný výsledek. S odstupem tří let a při reflexi současné situace v Číně i mimo ni lze konstatovat, že to není dost dobře možné. Druhým problémem jsou pak samotná prezentovaná čísla. Oficiální statistiky předkládané čínským ministerstvem zdravotnictví a Centrem pro kontrolu nemocí byly od počátku pandemie zpochybňovány a mnohé oběti i přes prokazatelnou souvislost mezi nákazou a úmrtím nebyly do statistik vůbec započítány.

Ve zkratce lze říci, že bylo jen otázkou času, kdy i čínská populace začne hlasitěji vyjadřovat svůj názor na přístup vlády k řešení pandemie. Pokračování stávajících drakonických opatření ve světle současných poznatků nemá logické opodstatnění, tedy jiné než udržování kompletní kontroly nad obyvatelstvem. Nezbývá než doufat, že komunistický režim bude reflektovat volání veřejnosti po změně a umožní lidem konečně vydechnout bez permanentního digitálního dozoru, několikaměsíčních lockdownů a nekončícího hromadného testování. V opačném případě hrozí, že současné lokální protesty přerostou v silnější vlnu odporu vůči Si Ťin-pchingovu autokratickému režimu.

Publikace tohoto článku: Deník Referendum, 30.11.2022