Mnichovská bezpečnostní konference, přední globální platforma pro bezpečnostní otázky, byla letos pro řadu pozorovatelů spíše zklamáním, především proto, že nepřinesla žádnou jednotnou vizi:
Konferenční hala sama působila jako scéna pro protichůdné, izolované a jakoby neslučitelné narativy. Kdo by tu hledal upřímné znaky porozumění a konstruktivních návrhů na řešení palčivých oblastní konfliktů, hledal by marně.
Pro nás je navzdory kritice mnohých pozorovatelů zajímavý jeden z hlavních bodů zprávy navozující témata konference: Čínská lidová republika. Poprvé v historii konference světoví politici, diplomaté a představitelé armády diskutovali o tom, že současnou významnou hrozbou je kromě Ruska i Čína, která využívá prostor uvolněný ústupem USA z vedení globální scény po zvolení Donalda Trumpa.
[Úvodní] zpráva nezachází tak daleko, aby Čínu označila za přímou hrozbu pro Západ nebo dokonce Spojené státy. Tvrdí, že vzájemná provázanost obou zemí pomůže vyrovnávat jejich protichůdné zájmy. Ale připravuje scénu pro diskuzi o nové roli Číny coby další globální velmoci.
Nejtvrdší slova na adresu ČLR volil německý ministr zahraničních věcí Sigmar Gabriel:
Během svého projevu odsoudil Čínu – spolu s Ruskem – za “neustálé pokusy testovat a podrývat jednotu Evropské unie” a snahu ovlivnit jednotlivé státy “cukrem a bičem”, jak napsal Sydney Morning Herald. Zejména rozcupoval iniciativu Pásu a stezky s tím, že Čína používá obrovské finanční prostředky, aby prosazovala hodnotový systém zcela odlišný od toho západního.
Gabrielův projev odráží rostoucí globální odpor vůči zvyšující se čínské agresivitě ve světové politice – ale podle TheAtlantic.com byla právě absence čínské a ruské hrozby pro Evropu a Spojené státy největším nedostatkem konference.
Ještě měkčí síla
Čína do Mnichova vyslala kromě ministra zahraničí Wang Jiho také paní Fu Jing, předsedkyni Výboru pro zahraniční záležitosti Všečínského shromáždění lidových zástupců, aby narůstající protičínské naladění zvrátila zbraněmi měkké síly, jejichž mistrným využíváním je proslulá. Fu Jing v projevu citovaném mimo jiné na portálu Straitstimes.com zdůraznila, že ČLR drží minimum jaderných zbraní, a to pro obranné účely – nepoužije je tedy nikdy jako první. Důraz na jadernou problematiku v jejím projevu zastínil malou, ale důležitou poznámku o tom, že je třeba na novou úroveň posunout “řízení globální bezpečnosti” – aby odpovídalo vysoké propojenosti globální ekonomiky.
Svou polívčičku si přihřál i samotný čínský ministr zahraničních věcí Wang I, když reprodukoval oblíbenou čínskou mantru o tom, že neexistuje univerzální model vládnutí:
Nemyslíme si, že existuje cesta nebo vývojový model, který by mohl být univerzálně platný nebo znamenat „konec dějin“. Klíčem je přizpůsobit se národním podmínkám každé země, získat podporu jejích obyvatel a učit se a vyměňovat si zkušenosti jeden od druhého v duchu vzájemného respektování. Tak se můžeme vzájemně učit a dosáhnout společného pokroku.
Japonský ministr zahraničí Taro Kono ve zjevné narážce na Čínu poukázal na to, že kapitalismus v diktaturách nevede automaticky k demokracii. Rostoucí střední třída se podle něj v těchto zemích zaměřuje na blahobyt, který pak nechce vyměnit za demokracii.