Komunistická strana Číny s oblibou horuje pro dialog kultur a civilizací, to je však určeno pouze pro mezinárodní spotřebu nejrůznějších spolujezdců po Hedvábné stezce. Uvnitř Číny se dialog příliš nenosí; naopak, znamením doby je boj proti západním hodnotám a nepřátelským zahraničním silám. Po buržoazních přežitcích, jako jsou třeba demokracie, volná soutěž politických stran nebo nezávislé soudy, dochází i na nekompromisní přehodnocení Vánoc. Kromě cenzurního oběžníku, který prosákl na veřejnost a zakazuje médiím uveřejňovat zprávy vztahující se k Vánocům, pronikly na veřejnost také direktivy místní disciplinární komise Strany v Cheng-jangu (provincie Chu-nan) zakazující “vedoucím kádrům všech úrovní” slavit Vánoce, protože pro pravověrné komunisty představují opium ducha.
Pokud jde o Vánoce, vedoucí a úřední kvádry všech úrovni musí propagovat tradiční čínskou kulturu a chopit se úkolu budování duchovního domova pro čínský lid. (…) Musí usilovně studovat doktrínu kulturního sebevědomí, jak ji uvedl 19. sjezd a zdržet se slepého slavení cizích svátků nebo koketovani se západními náboženstvími. (…) Nesmějí navštěvovat oslavy západního původu a musejí vykonávat dobrou bezpečnostní práci i o vánočních svátcích.
Čínské kulturní sebevědomí, jak o něm hovoří generální tajemník Si Ťin-pching, nijak nenarušuje pronásledování disidentů, zakazování nepohodlných myšlenek nebo šikanování národnostních menšin. Posilují ho naopak zakázy vánočních stromků nebo stahování vánočních dárkových předmětů z obchodů.
Nejznámější protivánoční aktivista, jistý pan Mu, to podle podle článku v Sixth Tone shrnul následovně:
Jako Číňan a konfuciánský věřící chovám velmi záporný vztah k popularizaci západních svátků v Číně. Pokud cizi svátky a s nimi spojená kultura narostla v Číně příliš, škaredě to zničí náš tradiční kulturní ekosystém a povede to k westernizaci Číny.