Dlouho plánovaný summit mezi lídry EU a ČLR se měl původně konat za účasti nejvyšších představitelů Číny i jednotlivých evropských států symbolicky v německém Lipsku, města studií německé kancléřky Merkelové. Po červnovém summitu EU-Čína měla historická událost během německého předsednictví EU korunovat její snahy o průlom ve vztazích s Čínou. Ty ovšem v posledních měsících výrazně ochladly, takže chvílemi nebylo jasné, zda k summitu vůbec dojde, a nejen kvůli koronaviru.
Vrcholné setkání se nakonec 14. září odehrálo skromněji ve formě videokonference mezi Si Ťin-pchingem a třemi čelními Evropskými představiteli – kancléřkou Angelou Merkelovou, předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a předsedou Evropské Rady Charlesem Michelem.
Jedním z hlavních bodů jejich jednání měly být podmínky bilaterální investiční dohody (EU-China Comprehensive Investment Agreement, CAI; 中欧投资协定), dokumentu připravovaného již od roku 2014. Ten by měl z pohledu EU především usnadnit přístup evropským investorům na čínský trh, respektive, zaručit jim stejně férové a transparentní podmínky, jakým se těší čínské firmy v Evropě. Jednání se však v tomto ohledu během summitu nikam výrazněji neposunula. Do vzájemných vztahů citelně zasáhla probíhající pandemie Covid-19 a nesoulad v otázkách lidských práv a ochrany životního prostředí. Předseda evropské rady Charles Michel na závěr prohlásil, že coby EU „jsme odhodláni v jednání s Čínou dál propagovat naše hodnoty a bránit naše zájmy. Chceme vyrovnaný vztah založený na respektování oboustranných zájmů.“
Hodnoty a reciprocita
Již po červnovém 22. evropsko-čínském summitu, na němž se virtuálně sešly špičky EU s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem a premiérem Li Kche-čchiangem, Charles Michel v tiskovém prohlášení zdůraznil:
Zapojení a spolupráce s Čínou jsou pro nás jak příležitostí, tak i nutností. Zároveň je však třeba mít neustále na paměti, že [s ČLR] nesdílíme stejné hodnoty, politický systém, či pojetí multilateralismu. Budeme [k Číně] přistupovat s otevřenýma očima a sebevědomě, abychom pevně hájili zájmy EU a aby zůstaly zachovány naše hodnoty.
Předsedkyně evropské komise Ursula von der Leyenová, která ČLR charakterizovala jako „systémového rivala, ekonomického konkurenta a partnera k jednání,“ v červnu prohlásila:
Pandemie Covid a řada zásadních bilaterálních i multilaterálních výzev současnosti nám jasně ukazuje, že partnerství mezi EU a Čínou je klíčové, ať už v otázkách obchodu, klimatu, technologií, bezpečnosti nebo multilateralismu. Nicméně, aby se naše vztahy mohly dále vyvíjet, musí se více zakládat na jasně nastavených pravidlech a musí být reciproční, abychom skutečně jednali na stejné úrovni.
Při červnovém summitu padly závažné výtky vůči čínskému porušování lidských práv, především menšin jako jsou Ujguři či Tibeťané. Lídři EU vyjádřili také obavy ohledně snahy Pekingu prosadit zákon o státní bezpečnosti ve zvláštní administrativní oblasti Hongkongu. Tento zákon jednoznačně považovali za krok v rozporu s hongkongským Základním zákonem a závazky, které při předání Hongkongu Čína poskytla mezinárodní komunitě. Krátce na to pekingská vláda hongkongský zákon schválila a jeho dopady se brzy projevily v podobě sílících restrikcí a zatýkání.
Další posun ve vzájemných vztazích před zářijovým summitem předznamenala cesta čínského ministra zahraničí Wang Iho po několika největších evropských zemích, která se konalo právě v době, kdy předseda Senátu ČR Miloš Vystrčil absolvoval symbolicky přelomovou cestu na Tchaj-wan. Po výhružkách, které Wang I českému politikovi adresoval, se německý ministr zahraničních věcí Heiko Maas i další evropští politici proti jednání čínské strany jednoznačně ohradili.
Dílčí úspěchy
Video-summitu EU-Čína se 14. září kromě Michela a von der Leyenové účastnila, díky německému předsednictví Rady EU, také německá kancléřka Merkelová. Michel ve svých závěrečných poznámkách prohlásil, že EU ve vztahu s ČLR musí „být hráčem, nikoli hřištěm“ a zdůraznil, potřebu „vztahu založeného na reciprocitě, odpovědnosti a obecné spravedlnosti,“ který „bude přinášet konkrétní výsledky pro obě strany.“ Připustil, že na některých oblastech je ještě třeba zapracovat, nicméně EU jako celek podle něj dala Číně jasný signál, „kde stojí.“
Jednání probíhala ve 4 bodech v pořadí 1. Změny klimatu, 2. Ekonomické a obchodní záležitosti, 3. Mezinárodní záležitosti a lidská práva, 4. Covid-19 a obnova ekonomiky. Důležitým tématem prolínajícím se více body bylo nastavení spolupráce v oblasti vědy, techniky a digitálních technologií.
Za určitý úspěch summitu lze považovat pokračující jednání týkající se investiční dohody, v jehož rámci byly zmíněny otázky regulace chování státních podniků, transferu technologií a transparentnost při udělování dotací, jakož i dlouho očekávaný podpis dohody o vzájemné ochraně produktů se zeměpisným označením. Ta by měla usnadnit přístup na čínský trh pro kvalitní evropské zemědělské produkty. V ostatních oblastech však k významným posunům nedošlo. Zásadní neshody se opět projevily v oblasti ochrany životního prostředí a v otázce lidských práv. EU Čínu vyzvala k odpovědnějšímu plnění mezinárodně nastavených pravidel. Padly zmínky o situaci v Hongkongu, Sin-ťiangu a Tibetu, ale také ohledně počínání Pekingu v Jihočínském moři, kde by mělo být primárním cílem zachování mezinárodní bezpečnosti a míru, nebo v Africe, kde by měl být kladen důraz na mezinárodní standardy udržitelného rozvoje. Představitelé EU během jednání hovořili i o spolupráci v rámci boje proti pandemii Covid-19 a podpoře WHO v pátrání po zdroji viru. ČLR vyzvali k „prosazování hospodářské obnovy zaměřené na strukturální reformy, které dají vzniknout zelenější a udržitelnější ekonomice.“
EU je v současnosti nejvýznamnějším obchodním partnerem ČLR, zejména poté, co se ochladily obchodní i politické vztahy Číny s USA, Austrálií a Japonskem. Objem obchodu podle Michela v průměru dosahuje částky jedné miliardy EUR denně. To je pro obě strany veliká motivace pro to, aby vzájemné vztahy byly vyvážené a férové. EU to zároveň poskytuje dostatečný prostor k setrvalému tlaku na Čínu v některých problematických oblastech. Otázka lidských práv by například měla být znovu otevřena v rámci dialogu, který má do konce tohoto roku proběhnout v Pekingu.
Asertivnější Čína, sebevědomější Evropa
Ve společném tiskovém prohlášení k video-summitu pak Michel, von der Leyenová a Merkelová zdůraznili, že „aby bylo dosaženo smysluplné dohody, byla by potřeba výraznější politická odezva v rámci čínského systému.“
Zatímco Evropská média zpravidla výsledek summitu shrnují slovy, že je ještě na čem pracovat, přičemž často zdůrazňují evropské požadavky reciprocity v přístupu na trh a větší otevřenosti v oblasti lidských práv, čínská státní média spíše kladou důraz na přínosy jednání. Zmiňují navázání dialogu v oblasti ochrany životního prostředí a digitálních technologií, což interpretují jako přínos ke vzájemné spolupráci v těchto oblastech. Objevují se také zmínky o čínském návrhu globální iniciativy ohledně datové bezpečnosti, který při svém evropské turné představil ministr zahraničí Wang I. Si Ťin-pching pak při jednání zdůraznil nutnost „vzájemné podpory, jednoty a spolupráce“ tváří v tvář „četným výzvám“ doby, kdy se „lidstvo ocitlo na nové křižovatce.“ Zmínil, že EU a Čína by měly v rámci vzájemných vztahů „vytrvat“ ve čtyřech oblastech, kterými jsou mírové soužití, otevřená spolupráce, multilateralismus a dialog.
Čína podle Si Ťin-pchinga bedlivě sleduje debaty, které se v Evropě vedou ohledně 5G sítí, systému prověřování zahraničních investic, státních zakázek apod., a „pevně doufá, že EU ponechá svůj trh otevřený [čínskému] obchodu a investicím a bude dále upevňovat otevřené, rovné, spravedlivé a nediskriminující obchodní prostředí, které zaručí čínským firmám ochranu jejich zájmů a práv.“ Čínské vedení tak rétoricky obrací výhrady a obvinění, které vůči němu vznáší mezinárodní komunita, jako by se netýkaly ČLR, ale naopak Evropy.
Podobným způsobem se Peking vyrovnává i s kritikou v oblasti lidských práv – Si Ťin-pching při video-summitu označil Hongkong a Sin-ťiang za vnitřní záležitosti ČLR a odmítl jakékoliv „cizí vměšování,“ které by bylo narušováním „čínské suverenity, bezpečnosti a jednoty.“ Čína se jeho ústy „rozhodně vymezila vůči jakýmkoli pokusům o destabilizaci, rozdělení či vyvolávání chaosu.“ V oblasti lidských práv by si pak podle něj EU měla v první řadě vyřešit vlastní problémy, předtím, než bude „mentorovat“ Čínu. Tato poměrně silná slova svědčí o rostoucím čínském sebevědomí na mezinárodním poli. Evropské snahy o společný a asertivní postoj jsou pak jen logickou reakcí na sílící tlaky z ČLR.