V Jihočínském moři v uplynulých dnech došlo k další eskalaci územních sporů mezi Čínskou lidovou republikou a Filipínami. Ty se svých nároků na území v okolních vodách vzdát nehodlají a Čína se nezdráhá stupňovat svůj nátlak. Vzhledem k existujícímu obrannému paktu mezi Filipínami a Spojenými státy mají zdánlivě banální potyčky potenciál přerůst ve větší konflikt mezi dvěma jadernými mocnostmi.
Klíčový vrak
Spratlyho ostrovy tvoří desítky ostrovů, atolů a mělčin, na jejichž různé části si dělají nároky Čína, Tchaj-wan, Vietnam, Filipíny, Brunej a Malajsie. Tím momentálně nejtřaskavějším územím je mělčina nazývaná v angličtině Second Thomas nacházející se zhruba 190 kilometrů od Filipín, a tedy i v jejich výlučné ekonomické zóně (EEZ). ČLR si však mělčinu nárokuje také. Především jí je trnem v oku loď Sierra Madre, která je trvale zakotvená na atolu v mělčině a slouží Filipínám jako základna pro udržení jejich nároků na území. Původně americkou výsadkovou loď z druhé světové války na atol zakotvilo filipínské námořnictvo v roce 1999 v reakci na čínský zábor nedalekého atolu Mischief, kde si Peking v následujících letech vybudoval základnu s vlastním letištěm.
Na rezavějící a rozpadající se loď Sierra Madre dovážejí Filipínci zásoby pro místní posádku. V tom jim však brání čínské pobřežní hlídky, které během posledních několika měsíců do zásobovacích lodí narážely či je ostřelovaly vodními děly. Během posledního incidentu z minulého týdne pak čínská stráž údajně napadla a zranila několik filipínských námořníků, zabavila jim čluny a jejich obsah vyházela do moře. Čínské hlídky v posledních měsících zvyšují svou agresivitu především proto, že filipínské lodě údajně na Sierru Madre kromě zásob pro posádku dovážejí v tajnosti i stavební materiál, bez kterého by se loď brzy definitivně rozpadla. K tomu pravděpodobně skutečně dochází, jak potvrzuje např. deník Financial Times. Čínská ambasáda v Manile pak argumentuje tím, že bývalý prezident Filipín Rodrigo Duterte v „džentlmenské dohodě“ s Pekingem přislíbil neobnovovat životnost Sierry Madre výměnou za zachování statu quo v oblasti.
„Dohody“ a mezinárodní právo
Ve filipínské politice slova o údajné „džentlmenské dohodě“ vyvolala rozruch a živou debatu o její autentičnosti. O existenci dohody mezi Dutertem a Si Ťin-pchingem poprvé promluvil exprezidentův bývalý mluvčí letos v březnu, sám Duterte to ale popřel. Zajímavé na celé věci je, že o této údajné dohodě během řešení sporu o Sierru Madre až do nedávna nemluvily ani čínské úřady. To naznačuje, že o ní až do vyjádření exprezidentova mluvčího nevěděly, nebo že taková dohoda ani neexistuje.
Autentičnost dohody však není podstatná a celá debata jen zamlžuje jádro věci. Podle mezinárodního práva se atol nachází ve výlučných filipínských vodách, což dále potvrdil mezinárodní tribunál v roce 2016. Ten rozhodl, že čínské nároky na filipínské území v Jihočínském moři nemají ve většině případů žádný právní základ.
Ukazuje se zde modus operandi Pekingu ilustrující jeho představu o fungování mezinárodních vztahů v alternativním, „multipolárním“ řádu. Mezinárodní právo v takovém případě neplatí a spory si země vyřizují samy mezi sebou, například právě formou „džentlmenských dohod“, ze kterých lépe vychází ten silnější. Je totiž velice pravděpodobné, že pokud by Manila dodržela svou část údajné dohody a loď nechala svému osudu, Čína by brzy atol vyhlásila za svůj.
Šedá zóna
Filipíny, alespoň za vlády současného prezidenta Marcose, podle všeho nehodlají ustoupit a budou se dál snažit základnu na vraku Sierra Madre udržet. Čínská strana bude zase pravděpodobně pokračovat v blokádě a postupně eskalovat násilí vůči filipínským lodím. Při tomto scénáři není vyloučené, že se do sporu budou muset vložit Spojené státy americké, které mají od roku 1951 s Filipínami dohodu o vzájemné obraně. Podle článku 4 tohoto paktu musí Washington pomoci Filipínám v případě ozbrojeného útoku na filipínské ozbrojené složky či civilní letadla a plavidla, včetně pobřežních hlídek kdekoliv v Jihočínském moři.
K aktivaci článku 4 tak chybí jen vyhodnocení čínských útoků jako ozbrojených, k čemuž zatím ani ze strany Manily nedošlo. Ta sice o útoku z minulého týdne mluvila jako o obzvláště agresivním, o pomoc ale Spojené státy nepožádala a ani nepublikovala záběry z potyčky mezi námořníky. Čínské pobřežní hlídce se tak zatím daří držet své útoky v „šedé zóně“. Brzy však může nastat chvíle, kdy Filipíny o pomoc USA skutečně požádají, ať už proto, že násilí dále vyeskaluje, nebo jim jednoduše budou docházet síly.
Ačkoliv se Washingtonu přirozeně do ozbrojeného konfliktu s Čínou jít nechce, obranný pakt s Filipínami je závaznější a konkrétnější než sliby případné obrany Tchaj-wanu, které zahrnují spíše ochranu míru a posílení tchajwanské obranyschopnosti. Pokud se tak spory v Jihočínském moři v dohledné době neuklidní, hrozí, že by zdánlivě malicherný spor o jeden rezavějící vrak mohl spustit globální konflikt.