Životní příběh ujgurského ekonoma Ilhama Tochtiho dobře vystihuje postavení Ujgurů a dalších menšinových národností v současné Číně. Narodil se roku 1969 poblíž ujgurské metropole Kašgaru ve městě Atuš, z nějž historicky pochází značná část ujgurských elit. Jeho generace prožila dětství za Kulturní revoluce, jíž vyvrcholilo třicetileté období katastrofální maoistické politiky.
Tochti s vrstevníky pak dospívali v 80. letech za všeobecného uvolnění a určité obnovy kulturního a náboženského života, které v celé zemi probíhalo. Podobně jako další nadějní příslušníci etnických menšin Tochti získal vyšší vzdělání ve vnitřní Číně, což mu umožnilo ovládnout čínštinu a blíže se seznámit s čínskou většinovou společností i intelektuálním prostředím.
Znalost čínštiny též menšinovým studentům umožnila přečíst si množství světové literatury čerstvě dostupné v překladech do čínštiny. Doktorát z ekonomie Tochti získal na Ústřední univerzitě národností, nejprestižnějším čínském ústavu vzdělávání menšinových elit.
Národnostní politika jako zdroj problémů
Tochti na univerzitě zůstal jako přednášející a badatel zaměřený na ekonomiku Sin-ťiangu a ujgurskou společnost. Dlouhodobě upozorňoval na příčiny etnických problémů v chybné národnostní politice Komunistické strany Číny, hlavně na potlačování identity a hrozící asimilaci Ujgurů a dalších etnik, na systémovou diskriminaci menšinových národností státem i většinovou chanskou společností, na nedostatečné provádění legislativy zaručující práva etnických menšin, na politické restrikce vedoucí k náboženské radikalizaci Ujgurů a k nepokojům a teroristickým útokům, na etnický nacionalismus většinové chanské společnosti bující s podporou státu ve veřejném prostoru, na potřebu reformy politického systému ČLR a další, pro Komunistickou stranu (KS) Číny citlivá témata.
Významným počinem Ilhama Tochtiho bylo v polovině nulté dekády 21. století založení zpravodajské a analytické platformy Jsme Ujguři (ujgursky Biz Ujghur, čínský název Wej-wu-er caj-sien odpovídá anglickému Uyghur Online). Fungovala v ujgurštině i čínštině a byla zdrojem spolehlivých informací a kritického pohledu na národnostní otázku nejen v Sin-ťiangu. Stejně jako Tochtiho výuka a výzkum byl web oficiálně schváleným prostorem vyhledávaným jak Ujgury, tak čtenáři chanské nebo jiné etnické příslušnosti.
Oproti dnešní sterilitě pročištěné veřejné debaty i vzdělávacího systému byly Tochtiho články až neskutečně otevřené a odvážné, dokládají tedy relativně větší svobodu za Chu Ťin-tchaovy éry (2002–2012). Tochtiho práce byla zároveň prosta jakýchkoli náznaků touhy po nezávislosti jeho domoviny.
Tochti uznával Sin-ťiang jako součást Číny a právě proto soudil, že hlavním důvodem problémů v Sin-ťiangu je chybná vládní politika, jejíž náprava je v zájmu celé Číny, a tedy i většinové chanské společnosti.
Odstrašující trest pro kritika režimu
Pro své kritické názory začal být Tochti pronásledován. V létě 2009 vláda označila Jsme Ujguři za jednoho z původců nepokojů v Urumči a Ilham Tochti byl v Pekingu na měsíc a půl zadržen. Jak vzpomíná Tochtiho vrstevník, ujgurský režisér a básník Tahir Hamut Izgil ve svých zápiscích z čínské genocidy nedávno vydaných i v češtině, i přesto při nástupu Si Ťin-pchinga k moci v roce 2012 patřil Ilham Tochti k optimistům doufajícím v nápravu vládního postoje vůči Ujgurům a dalším menšinám.
Si Ťin-pching však po nástupu k moci začal jednat právě opačným způsobem, než stranu vyzýval Ilham Tochti a další kritikové. Nadcházející zostření politiky bylo naznačeno mimo jiné právě postojem státu ke kritickému ujgurskému intelektuálovi. Během roku 2013 byl Tochti opakovaně obtěžován policií a zadržován, někdy i za použití fyzického násilí. Naposledy zadržen byl v lednu 2014, k doživotnímu trestu byl odsouzen 23. září 2014.
Tochtiho trestem za „separatismus“ strana dala znát, že nebude trpět kritiku od menšinových intelektuálů zevnitř systému, které si za vynaložení nemalého úsilí po desítky let sama vychovávala.
Vedle Tochtiho čínský režim za údajný separatismus „odsoudil“ k doživotí i folkloristku Rahilu Dawut, uvězněna nebo jinak perzekvována je převážná část ujgurské inteligence. Odstrašující uvěznění kritika pod záminkou „separatismu“ je možno číst i jako odpověď KS Číny na Tochtiho výtky, že sváděním etnických problémů na separatismus, extremismus a terorismus vláda kritickou národnostní situaci v Sin-ťiangu nevyřeší.
Si Ťin-pchingova obnova totalitárního vládnutí
Mnohá Tochtiho varování se bohužel ukázala jako opodstatněná. Kontrolu strany nad státem a společností Si výrazně posílil po celé Číně, Sin-ťiangu však jeho vláda přinesla dystopický návrat k neblaze proslaveným, avšak osvědčeným postupům totalitárních režimů – masové věznění spojené s politickou převýchovou, nucenými pracemi a zničením stávající společenské struktury i znaků svébytnosti ujgurského národa.
Chanský etnický šovinismus a totalitární vládnutí, před kterými Tochti svými články varoval, se staly staronovým normálem asimilační národnostní politiky Si Ťin-pchingova období v Sin-ťiangu, Tibetu a Vnitřním Mongolsku.
Místo kulturní autonomie zaručované legislativou ČLR, po které volal Tochti, se vláda snaží Ujgurům a dalším národnostem v převýchovných táborech i mimo ně vnutit identitu „čínského národa“ a oficiální „čínskou kulturu,“ v zahraniční šířenou například i Konfuciovými instituty.
Tochtiho kritiku tzv. dvojjazyčného vzdělávání, které chápal jako nástroj jazykové asimilace, lze vztáhnout i na celou kulturní politiku KS Číny: „V mnohonárodnostním státě by sdílené kulturní hodnoty měly být vyjádřeny rozmanitostí národních forem, nikoli jejich údajnou jednotou. Vzdělávání se nesmí stát popravčím mateřských jazyků ani písem“.
Od nástupu oblastního tajemníka Ma Sing-žueje v prosinci 2021 pokračuje nucená asimilace Ujgurů a dalších etnik „normalizací“, která má schovat masové věznění, nucené práce a likvidaci svébytné identity Ujgurů a tím napomoci jejich „splynutí“ s chanskou většinou.
Důležitou roli v ospravedlňování násilné asimilace hraje také vládní podpora turismu, vlna zahraniční propagandy nebo trvající transnacionální represe ujgurské diaspory.
Varování Ilhama Tochtiho před chybnou národnostní politikou KS Číny se bohužel ukazují jako prorocká, jeho věznění pak vystihuje propad, který pro postavení etnických menšin a občanské svobody v Číně znamená vláda Si Ťin-pchinga.