Hlavní čínské stranické médium Lidový deník v prosinci upozornilo na fenomén známý jako „lov v hlubokých vodách“ (远洋捕捞). Tímto eufemismem se označují vyděračské praktiky, kdy policisté cestují do jiné provincie s cílem zatknout některého z tamních podnikatelů. Přitom zmrazí, a nakonec zkonfiskují veškerý jeho majetek pod záminkou vyšetřování.
Toto jednání je často spojené s vykonstruovaným obviněním, přičemž k zabavení majetku není v čínském právním systému třeba rozhodnutí soudu. Běžně je tento postup jen cestou k prostému vydírání: rodina zadrženého musí zaplatit určitou částku, aby tak zabránila zahájení vyšetřování a potenciálnímu zničení podnikání či dalším následkům. Po zaplacení „výpalného“ úřady zpravidla obvinění stáhnou a případ se vůbec nedostane k prokurátorovi a soudu. Lidový deník nyní tyto praktiky tvrdě odsoudil:
„Takové chování vážně poškozuje zákonná práva a prospěch soukromých firem (dosl. „podniků provozovaných lidem“, 民营企业), narušuje jejich důvěru a rozvoj, ničí právní systém a kontaminuje lokální podnikatelské prostředí. Musí být použity účinné prostředky k jeho vymýcení v souladu s právem.“
Masivní rozšíření této praktiky popsala v novém anglickém článku pro Sinopsis Ansel Li. Zdůrazňuje, že jednotlivci v čínském právním systému prakticky nemají možnost se proti tomuto podvodnému jednání bránit:
„[V Číně], kde neexistují svobodná média, občanská společnost ani nezávislá justice, se tyto predátorské policejní praktiky vyvinuly do podoby systematického vydírání, s jehož vymýcením marně bojuje i všemocná [komunistická] strana.“
Ambivalentní vztah k „lidovým podnikům“
Li spojuje kořeny tohoto jevu se skrytou „válkou proti soukromému podnikání“, která v ČLR probíhá prakticky od jeho postupného zavádění v rámci reforem v osmdesátých letech minulého století. Seznam nejbohatších podnikatelů bývá s dávkou černého humoru někdy označován jako „seznam prasat na porážku“. Každoročně z něj zmizí řada jmen: podnikatelé jsou uvězněni či jim úřady zabaví majetek.
Podnikatelské praktiky v Číně samozřejmě nejsou bez poskvrny, nicméně podle Li lze v rámci „socialismu s čínskými rysy“ hovořit o systematické kriminalizaci soukromého podnikání, kdy se funkcionáři na různých úrovních a pod různými záminkami zbavují vlivných osobností a konfiskují jejich soukromý majetek.
Příkladem je známá dvanáct let stará kauza kolem stranického tajemníka Čchung-čchingu Po Si-laje 薄熙来. Ten v roce 2008 vyhlásil kampaň „Zpívej rudě, zatoč s černotou“ (唱红打黑), kterou Ansel Li označuje za „groteskní směsici maoistické nostalgie a autoritářského populismu“. Pod záminkou boje proti organizovanému zločinu obviňoval bohaté podnikatele a odstranil tak řadu osobností s velkým společenským i politickým vlivem. Nakonec se však sám stal obětí mocenského boje – jako jeden z oponentů současného prezidenta Si Ťin-pchinga byl odvolán z funkce a v září 2013 odsouzen na doživotí.
Sám Si ovšem v roce 2018 jeho metody využil ve vlastní protikorupční kampani nazvané „Pryč s černotou a zlem“ (扫黑除恶). Ta vedla k masovému zatýkání a zabavování majetku mocných mužů. Jednou z nejznámějších obětí byl vlivný miliardář Sun Ta-wu 孙大午, který měl vazby na liberální hlasy ve straně. V roce 2020 byl odsouzen za podíl na organizovaném zločinu a jeho majetek v hodnotě přesahující pět miliard jüanů byl poslán do aukce a rozprodán za řádově nižší cenu.
Tyto kampaně podle Ansel Li tradičně sloužily dvěma účelům: k rozbití politických sítí, které mohly potenciálně ohrožovat režim, a k získání financí ze zabaveného majetku. V posledních letech převažují finanční motivy, protože místní vlády se vinou zpomalujícího ekonomického růstu po pandemii koronaviru často ocitly v ekonomických problémech. Dřívější nástroj mocenského boje a stranické kontroly se tak nyní mění v prostředek systematického odírání soukromých podnikatelů.
Mafiánské praktiky v režii státních orgánů
Li píše, že kdyby na tyto praktiky neupozorňovala samotná čínská média a nezabývaly se tím v posledních měsících i stranické orgány, bylo by těžké uvěřit, že se vůbec něco takového může v navenek právním státě dít. Vše však nasvědčuje tomu, že se jedná o „systémovou a zakořeněnou praxi“ a několik velkých kauz proběhlo i čínskými médii. Například portál Yicai informoval o případu z června 2023, který charakterizoval jako „klasický příklad chaotického jevu rybaření v hlubokých vodách“. „Chaotický jev“ (乱象) je stranický termín označující rozmáhající se společenské nešvary, proti nimž je třeba zakročit v rámci „stabilizace společnosti“.
V tomto případě dva přespolní policisté v uniformách unesli podnikatele z provincie Ťiang-su a chtěli po něm výpalné pod pohrůžkou „potíží pro jeho firmu“. Muži se podařilo vyskočit z auta a únos nahlásil. Následné šetření ukázalo, že se nejednalo o podvodníky, ale skutečné policisty. Soud je však nakonec neobvinil z vydírání, ale jen ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Podle Li to ukazuje, že „nejednali ze svých osobních pohnutek, ale v rámci rozšířené institucionální praxe“. Tomu odpovídaly i tresty v řádu pouhých několika měsíců vězení, které si odpykali již během soudního procesu.
Další kauza se odehrála rovněž v roce 2023, kdy policisté z Autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko zatkli v Pekingu podnikatele a obvinili jej z provozování aplikace pro online hazard. Ten nakonec za nevyjasněných okolností zemřel v neoficiální vazbě známé jako „vymezené místo pobytu“ (指定居住). Rodině úřady oznámily, že spáchal sebevraždu. Jeho podnikání mohlo vzbuzovat určité podezření z překračování zákona, nebylo však v pravomoci policie z Vnitřního Mongolska tento případ vyšetřovat.
Systémový problém
Podle Li se jedná o jeden z typických postupů, kdy dojde k zadržení na základě poměrně nezávažného podezření nebo menšího pochybení, které je záminkou pro zabavení majetku nebo požadování výkupného. Dalším běžným postupem je rozšíření obvinění na další osoby. Jako příklad Li uvádí případ muže vydaného do domovské Číny z Kambodži kvůli obvinění z podvodů. Během vyšetřování policisté zjistili, že dříve pracoval pro jistou důlní společnost. To jim umožnilo postupně do případu zaplést i jejího majitele a obvinit několik navázaných osob z organizovaného zločinu. Cílem byl majetek společnosti, který čítal 140 milionů dolarů, více než sto nemovitostí a několik aut. Majitel důlní společnosti byl nakonec odsouzen k devítiletému vězení a propadnutí veškerého majetku.
K problému se v minulosti několikrát vyjádřily místní úřady některých provincií. Ansel Li cituje interní zprávu z provincie Kuang-tung z dubna 2024, která zmiňuje, že „[místní] internetové společnosti jsou často vystavovány vymáhání práva externími orgány z jiných provincií za účelem zisku.“ Podle zjištění zpravodajství RFA však už v roce 2020 podobné problémy řešily také místní úřady ve městě I-wu v provincii Če-ťiang, kde sídlí řada menších a středních podniků zaměřujících se na export spotřebního zboží. Vydaly tehdy varování pro policejní orgány z jiných provincií, že pokud budou v obtěžování místních firem pokračovat, budou se tyto případy řešit na vyšší úrovni. Až v úvodu zmiňovaný komentář v Lidovém deníku však signalizuje, že je vůle problém řešit na nejvyšších místech.
Li vysvětluje, že tyto praktiky umožňuje systém, kde má policie enormní pravomoci. K těm patří právě i nakládání se zabavenými prostředky. V této oblasti navíc neexistuje prakticky žádný dohled. Jedinec či právnická osoba přitom nemá de facto žádnou možnost se tomuto postupu právní cestou bránit, protože soudy jdou zpravidla na ruku místním orgánům. Jediný, kdo může v této situaci něco dělat, jsou orgány, pod jejichž jurisdikci případ spadá. Li píše, že „lov v hlubokých vodách se vždy provozuje přes hranice provincie, protože místní autority nemají zájem kanibalizovat své vlastní ekonomické základy“. Místní podniky jsou zdrojem místních příjmů a nemá smysl řezat si pod sebou větev.
Bezpečné prostředí pro naše socialistické podnikatele
Zatímco dřív k zabavování soukromého majetku docházelo hlavně v oblasti realitního sektoru nebo těžkého průmyslu, kde šlo primárně o získání kontroly a majetek byl začleněn do velkých státních podniků, nyní jde v první řadě o peníze. I proto se policisté v posledních letech soustředí na podnikání, kde se točí velké objemy peněz, typicky e-commerce. Cílem je likvidace firem, protože na nich jako takových nezáleží a jsou lehce nahraditelné novými.
I proto k nejvíce případům dochází v bohatých provinciích jako je Kuang-tung nebo Če-ťiang, kde také místní orgány proti těmto praktikám vystupují nejhlasitěji. Policie z chudších provincií je tak totiž připravuje o jejich vlastní zdroje obživy. Tato praxe nyní vážně ohrožuje místní ekonomiky, pro něž jsou malé a střední soukromé podniky klíčové.
S ohledem na rozšíření těchto praktik tak už v březnu 2024 výkonný ředitel obchodního portálu 58.com a zvolený člen Všečínského shromáždění lidových zástupců Jao Ťin-po 姚劲波 během jednoho z pravidelných zasedání vyzval ke zpřísnění regulace transregionálních operací a soudního schvalování postupů. Navrhl také, aby veškeré zkonfiskované prostředky byly převáděny do ústředí, místní orgány by si je tedy nemohly ponechávat jako v současnosti. Podle čínských médií za tento návrh dokonce obdržel děkovný dopis z Nejvyššího lidového soudu, který jej plně podpořil.
V říjnu 2024 pak tento soud vydal nová nařízení upravující zmrazování soukromého majetku. Další opatření krátce nato zavedla i nejvyšší prokuratura, která případy vyňala z jurisdikce místních prokuratur. Komentář v Lidovém deníku je tak jasným signálem, že tyto praktiky nebudou nadále politicky přijatelné.
Přesto je tento problém velmi obtížně řešitelný, protože se odehrává v systému, kde mocenské struktury nemají dostatečné pojistky proti zneužití pravomocí. Lákadlo osobního obohacení nebo kariérního postupu za velké a výnosné vyděračské kauzy tak může být na lokální úrovni i nadále silné.