ChinaFile ve své pravidelné rubrice rozhovorů publikoval názory čtyř expertů na nárůst cenzurních zásahů v Číně. Zmíněno je několik incidentů z poslední doby. Během posledního měsíce byl na sociálních sítích zablokován účet čínského realitního magnáta Žen Č’-čchianga, který se vyslovil za konstruktivní kritiku strany. Na titulní straně Southern Metropolis Daily vyšly dva titulky, které bylo možné číst jako zakódovaný protistranický vzkaz; odpovědný redaktor byl propuštěn. Na základě cenzurního zákroku musel časopis Cchaj-sin smazat tři články pojednávájící o cenzuře, a zmínky o nich ve své anglické mutaci. Otázka zní, co způsobilo tuto smršť cenzurních zásahů a co to vypovídá o současné politické situaci?
David Schlesinger (bývalý ředitel Thomson Reuters v Číně) poukazuje na několik rysů vlády prezidenta Si Ťin-pchinga, který zpočátku mohl budit očekávání reforem, možná i politických, namísto toho po třech letech jeho vlády dochází k zatýkání komentátorů, feministek, právníků, novinářů a umlčování médií.
- Si je konzervativec, chce mít kontrolu. Je to vidět na lidech, kterými se obklopuje, jako je například Lu Wej, tvrdý nacionalista, nyní zodpovědný za kybernetickou bezpečnost a internetovou politiku.
- Strana. Neloajálnost a korupci považuje za největší hrozby pro stranu. Požaduje-li od médií, aby se podřídila straně, znamená to implicitně, že tomu tak dosud nebylo. Na rok 2021 připadne stoleté výročí od založení strany, kterému chce Si úspěšně předsedat.
- Ekonomika. Bylo snadné ponechat relativní volnost některým finančním médiím, dokud zprávy, které publikovaly, byly v podstatě dobré. Ekonomika je však čím dál víc propletená s politikou, a začalo se psát o zpomalení, propouštění, nepokojích; zprávy začaly být špatné, ne-li přímo nebezpečné. V této situaci se stala tužší kontrola médií pro Siho nutností.
- Důsledky cenzury. Fungující média zajišťují míru průhlednosti, bez ohledu na okolní nedemokratické prostředí. Bez toho se můžeme pouze dohadovat, co se v Číně děje.
Anne Henochowicz (redaktorka China Digital Times) souhlasí s Siao Čchiangem, že odpor proti “vládě strachem” může cenzuru oslabit nebo dokonce ohrozit, jak bylo vidět v protestních reakcích nejen z nezávislých médií, ale dokonce i od zaměstnanců státních médií. Zmiňuje kauzu vlivného časopisu Cchaj-sin, který musel po zásahu cenzury vymazat interview s delegátem ČLPPS (Čínského lidového politického poradního shromáždění) Ťiang Chungem, kde požadaval, aby i nestraníci mohli vznášet připomínky vládě. Následně musel vymazat i zmínku o tomto zásahu ze stránek své anglické mutace. Zmínění cenzury v anglické verzi komentoval David Bandurski (China Media Project) jako “odvážné a ojedinělé”. Cchaj-sin patří mezi média pohybující se v šedé zóně toho, co je dovoleno. I ze státních médií s omezeným polem působnosti, které Si Ťing-pching svázal ještě více novým příjmením “strana” při své únorové inspekci, se ozývají protestní hlasy. Šéfredaktor Global Times Chu Si-ťin požadoval, aby vláda byla otevřena konstruktivní kritice a zároveň byla schopná přijmout i jistou dávku nekonstruktivní kritiky. Zaměstnanec čínské tiskové agentury Sin Chua (Nová Čína) publikoval otevřený dopis, kritizující média a cenzuru, přirovnávající veřejná odsouzení Žen Č’-čchianga k praktikám Kulturní revoluce. Stejný vzkaz chtěl předat i karikaturista Kchuang Piao. Snaha ovládnout řeč může zapůsobit přesně opačně. Může vyvolat vzpouru těch, kteří by za jiných okolností byli ochotni se cenzurou řídit.
Charlie Smith (spoluzakladatel GreatFire.org a FreeWeibo.com) upozorňuje na fakt, že během důležitých událostí vždy docházelo k utužení cenzury. Stejně i nyní během “dvou zasedání” došlo k zásahům proti virtuálním privátním sítím (VPN), blokování zahraničních internetových stránek, nadměrné kontrole domácích médií. Nečeká však, že by po skončení zasedání tentokrát došlo k uvolnění poměrů. Viditelný nárůst kritiky z řad předních disidentů může být podle Smithe částečnou příčinou cenzurní smršti. Ukazuje však hlubokou nespokojenost se současným stavem na všech úrovních společnosti. Z tohoto důvodu je Smith optimistický, co se týče vyhlídek na ukončení cenzury v Číně. Každý hlas odporu, přestože je rychle přerušen, někdo zaslechl, může povzbudit ostatní, aby udělali to samé. Disent vyvolá disent, zatímco cenzura vyvolá touhu po svobodě slova.
Ja-čchiou Wang (bádá a publikuje o tématech občanské společnosti a lidských právech v Číně) upozorňuje na rozdíl mezi blokováním Žen Č’-čchianga na sociálních sítích a jiných vlivných komentátorů, jako byl například Murong Xuecun nebo Charles Xue. Žen Č’-čchiang je totiž “rudý v druhé generaci”, jak se říká potomkům vysokých komunistických funkcionářů, a dlouho byl považován za loajálního straníka. Všímá si, že nyní ho veškerá oficiální kritika odsuzuje coby stranického odpadlíka. Píše se o porušení disciplíny, naráží se tak na porušení Si Ťin-pchingovy politické doktríny, kterou představil v roce 2015 a ve které zdůrazňuje důležitost stranické disciplíny. Za snahou podmanit si média a vyhnat Žena ze sociálních sítí vidí Si Ťin-pchingovu snahu sjednotit stranu zevnitř. V době, kdy se zpomaluje růst ekonomiky, rostou pracovní nepokoje, protikorupční kampaň zasáhla hluboko do stranických řad, je jednota strany pro udržení moci nutná.