Stranický sjezd má především velký symbolický význam. V první řadě schválí personální změny, jak mu je navrhne nejvyšší vedení. Pro prezidenta Si Ťin-pchinga to bude první příležitost dostat své spojence do Ústředního výboru. (Současný ÚV byl vybrán roku 2012 tehdejší vládnoucí elitou, tedy Siovými předchůdci.) Za druhé sjezd může změnit či doplnit Stanovy KS Číny. (Takto se stal na příslušných sjezdech součástí Stanov myšlenkový odkaz prezidentů Ťiang Ze-mina i Chu Ťin-tchaa.) Za třetí, generální tajemník pronese projev, ve kterém nastíní politické, ekonomické i kulturní směřování Číny v další pětiletce. Prezident Si Ťin-pching bude v období před sjezdem věnovat veškeré úsilí tomu, aby ve všech třech bodech prosadil svou vůli.
Během tohoto sjezdu má dojít k největší personální obměně v nejvyšších patrech čínské politiky za několik posledních desetiletí. Pět ze sedmi členů Stálého výboru Politbyra dosáhne věku 68 let, který je limitem pro odchod do důchodu (zůstat by měl pouze Si Ťin-pching a premiér Li Kche-čchiang). Totéž se týká šesti dalších členů Politbyra a čtyř z jedenácti členů Ústřední vojenské komise. Vyměnit by se mělo také přibližně 200 členů Ústředního výboru KS Číny.
Na sjezdu se také očekává představení možného nástupce generálního tajemníka a jeho uvedení do Stálého výboru (SV) Politbyra, ve kterém by měl sloužit nejméně pět let, a zahájit tak proces předání moci. Podle praxe platné posledních dvacet let vybírá budoucího nástupce předchůdce současného vůdce. (Teng Siao-pching určil za nástupce Ťiang Ce-mina Chu Ťin-tchaa, Ťiang pak rozhodl o nastolení do nejvyšší funkce Si Ťin-pchinga.)
Si Ťin-pching podle všeho není spokojen s omezeními, která mu nepsaná pravidla pro výkon moci a fungování strany kladou do cesty, a snaží se získat větší vliv na fungování politického systému, než měli jeho předchůdci. V říjnu minulého roku se mu podařilo modifikovat ve straně vysoce ceněnou teorii o kolektivním vedení, když se na šestém plenárním zasedání nechal jmenovat “jádrem vedení”. Přestože tento titul není spojen s žádnými konkrétními pravomocemi, dává mu zvláštní prestiž a jasně ukazuje, že má dostatek moci, aby se spolustraníci podřídili jeho vlivu a uznali jeho převahu.
Na rozdíl od svých předchůdců se Si Ťin-pching stal nejvyšším představitelem Číny, aniž by stál v čele nějaké vlastní frakce. (Chu Ťin-tchao se opíral o komunistický svaz mládeže, Ťiang Ce-min stál v čele tzv. šanghajské kliky.) Si je někdy nazýván vůdcem frakce tzv. princátek, tedy potomků významných stranických kádrů.Ve skutečnosti se však nejedná o pevné uskupení a jen málo z “princátek” se vyskytuje v Siho nejbližším okruhu.
Hned po svém nástupu do funkce v roce 2012 začal Si budovat mocenskou základnu ze spojenců z dob svého působení v provinciích (Fu-ťien a Če-ťiang). Pomocí jmenování svých bývalých spolupracovníků na klíčkové pozice v oblastech ekonomiky, propagandy, bezpečnosti a celostátní čistky ve jménu protikorupční kampaně si vytvořil jádro spojenců, kterým někteří komentátoři říkají če-ťiangské kliky.
K upevnění vlastního postavení využil také zavedení nových paralelních stranických pracovních skupin, skrze které ovládá stranu i stát a které jsou mocnější než většina vládních institucí. Vliv premiéra Li Kche-čchianga eliminoval tím, že přenesl ekonomické rozhodování ze Státní rady (vlády) na jednu ze svých ústředních skupin, které sám předsedá. Snaží se oslabit “frakci svazáků” (tchuan-pchaj), odkud vzešel jeho předchůdce Chu a premiér Li Kche-čchiang. Svazu komunistické mládeže snížil rozpočet o polovinu, představitelé svazu museli podstoupit sebekritiku pro elitářství a někteří nejvyšší představitelé frakce svazáků byli odsouzeni k doživotním trestům za korupci nebo dokonce k trestu smrti.
Otázkou před nastávajícím sjezdem zůstává, jak daleko bude chtít Si Ťin-pching při ohýbání stranických zvyklostí a pravidel zajít. V říjnu minulého roku Teng Mao-šeng, ředitel Ústřední kanceláře pro politický výzkum, zpochybnil důležitost stranického věkového limitu kádrů pro odchod do důchodu, prohlásil, že se jedná o “folklór”, zvyk, ne o nařízení. Komentátoři spekulují, jak daleko sahají prezidentovy ambice: zda se bude snažit odložit jmenování svého nástupce, protože nemá vhodného kandidáta, o dalších pět let. V tom případě by mohl v roce 2022 odstoupit z funkce prezidenta, kde je zákonem daný limit dvou funkčních období, ale pokračovat ve funkci generálního tajemníka, kde se odchod řídí pouze nepsanými pravidly.
Mluví se také o možném setrvání jeho největšího spojence Wang Čchi-šana, jenž na sjezdu překročí věkový limit, ve Stálém výboru Politbyra (Wang stojí v čele mocné Ústřední komise pro disciplínu, která zodpovídá mimo jiné za vedení protikorupční kampaně.) Ve hře je také překročení nepsaných pravidel pro kariérní postup kádrů a raketový vzestup některého ze Siho spojenců.
Si Ťin-pching je silný vůdce, ale jeho pozice ani tak není srovnatelná s Mao Ce-tungem nebo Teng Siao-pchingem, jejichž ohromná osobní autorita pramenila z mnoha válečných let revolučního boje. Moc prezidenta Si je méně osobní, čínská politika je oproti prvním dekádám existence ČLR více procedurálně a normativně svázána. Si je zručný v budování osobní moci, což však neznamená, že by jeho rozhodnutí byla vždy efektivní. A systém založený na vůli jednotlivce může otřást stabilitou vybudovanou za posledních třicet let.