V Pekingu skončil 19. sjezd Komunistické strany Číny prvním plenárním zasedáním nového ústředního výboru, které “zvolilo” nové nejvyšší orgány včetně samotného centra moci, stálého výboru politbyra. Pro výměnu kádrů v nejvyšším vedení platí od dob Teng Siao-pchinga pevná pravidla, a před sjezdem kolovaly nejrůznější spekulace, zda je Si Ťin-pching poruší jako signál, že bude na příštím 20. sjezdu v roce 2022 sám usilovat o prolomení nepsaného limitu dvou funkčních období pro generálního tajemníka jakožto nejvyššího představitele strany, a potažmo i státu (funkce prezidenta je bezprostředně navázána na funkci generálního tajemníka strany).
Nakonec se ukázalo, že je to vlastně jedno. Si Ťin-pchingovi se podařilo ještě před “volbou” nového politbyra prosadit do stanov své “myšlení” jako teoretický základ činnosti strany. “Kolektivní vedení” a rovnováha sil v politbyru jsou pasé. Stanovy komunistické strany mají v ČLR větší váhu než státní ústava. Zanesením svého jména do stanov se stal Si doživotně komunistickým prorokem. Stavět se proti Si Ťin-pchingovi znamená napříště stavět se proti straně samotné, což v ČLR představuje politickou, a často i fyzickou sebevraždu. Ať už Si na příštím sjezdu odstoupí či nikoliv, zůstane do smrti nezpochybnitelnou nejvyšší autoritou Strany, a s ní celého státu s více jak miliardou obyvatel.
Naprostá kontrola
Kromě “Si Ťin-pchingova myšlení o socialismu s čínskými rysy v nové éře” zanesl sjezd do stanov ještě několik konkrétních Siových projektů, jmenovitě “naprostou kontrolu strany nad armádou” a iniciativu Pás a stezka. Naprostá kontrola strany nad společností se do stanov nedostala, ale Si Ťin-pching ji vyjádřil celkem jednoznačně ve svém úvodním projevu:
„Vláda, armáda, společnost a školy – sever, jih, východ a západ – to vše podléhá vedení strany,“ prohlásil generální tajemník.
Sjezd tedy dále upevnil moc Si Ťin-pchinga nad stranou a moc strany nad společností, a potvrdil Siovu iniciativu na projekci čínského vlivu do zahraničí. Zejména poslední bod se tak trochu týká nás všech. Někteří zvláště vnímaví aparátčíci to již před sjezdem vycítili i u nás. Předseda českých komunistů Filip navrhuje už zcela otevřeně, aby bezpečnost České republiky garantovaly nikoliv NATO, ale Rusko a Čína. Není divu, že výroční zpráva BIS zní ještě zoufaleji než před rokem.
Máme se v “nové éře” na co těšit.