Když loni v květnu nečekaně zvítězil v malajsijských volbách bývalý premiér Mahathir bin Mohamad (92), zklamání a panika zavládly nejen v táboře poraženého ministerského předsedy Najiba Razaka, ale také na čínské ambasádě. ČLR předtím vsadila na odstupující vládu, kterou podpořila i přímo ve volební kampani. Po změně vlády se pak objevila svědectví a dokumenty odhalující pozadí náhlého příklonu tehdejšího premiéra Najiba k ČLR v roce 2016, a jeho nebývalého nadšení (srovnatelného snad jen s entusiasmem Miloše Zemana) pro iniciativu Pás a stezka (dříve Nová hedvábná stezka, Jeden pás, jedna stezka apod.). List Wall Street Journal (WSJ) tento týden shrnul Najibovy líbánky s čínskými soudruhy. Detailní historie vyšla nedávno rovněž knižně – a stala se ihned mezinárodním bestsellerem.
Čínská pomoc pro vůdce v nesnázích
WSJ se v tomto příběhu neobjevuje náhodou. Celá záležitost začala jejími investigativními reportážemi v roce 2015, které odhalily (spolu s exilovým malajsijským portálem The Sarawak Report), že premiér Najib zpronevěřil 681 milionů USD ze státního rozvojového fondu 1MDB, který předtím sám založil.
Po těchto odhaleních se rozjela vyšetřování ve Spojených státech, ale také ve Švýcarsku, která vedla k výraznému ochlazení vztahů jinak prozápadní Malajsie k těmto zemím. Fond 1MDB současně přestal být schopen splácet své dluhy, a Najib zoufale hledal někoho, kdo by mu půjčil a navíc ho politicky podpořil. Podle nově odhalených informací z malajsijských archívů v ten moment přicházejí na scénu čínští komunisté. Jako prostředník jim posloužil malajsijský finančník čínského původu Jho Low, kterého americké úřady považují za strůjce celého plánu na vytunelování 1MDB. Low, pozoruhodná figura srovnávaná někdy s Velkým Gatsbym, měl Najibovi pomoci získat politickou podporu Pekingu – a jeho peníze.
Podle zápisů ze schůzek obou stran byl celý “deal” následující: ČLR bude Najibovi krýt záda, a Najib za to zajistí přístup čínských firem k lukrativním projektům v rámci “Pásu a stezky” jako vysokorychlostní železnice apod. U těchto megaprojektů nadhodnotí cenu zhruba dvojnásobně, a o zisk se rozdělí. Najib bude současně podporovat pozice ČLR na mezinárodní scéně, např. v rámci ASEANu ve sporu o Jihočínské moře. Jeho vláda dokonce uzavřela tajnou dohodu, umožňující čínskému námořnictvu kotvit v malajsijských přístavech.
Odposlouchávání novinářů v Hongkongu
Zajímavý detail v protokolech je také nabídka čínské strany (vznesená přímo náměstkem ministra veřejné bezpečnosti Sun Li-ťünem), že bude odposlouchávat komunikaci novinářů WSJ v Hongkongu, kteří se zabývali skandálem 1MDB, aby se zjistilo, odkud unikají kompromitující informace. Nabídka měla zahrnovat prostorové odposlechy i digitální komunikaci novinářů.
Malajsijští vyšetřovatelé se nyní brodí obrovským množstvím záznamů a dokumentů, jichž se předchozí garnitura nestihla zbavit. Najib podle nich použil “odkloněné fondy” mj. i k financování své předvolební kampaně.
Podle zápisů ze schůzek Peking požadoval, aby Najib za každou cenu přesvědčil veřejnost, že projekty jsou čistě komerční a politika s tím nemá nic společného:
Záznamy z čínsko-malajsijských schůzek uvádějí, že i když jsou tyto projekty “svou povahou politické” – podpořit Najibovu vládu, urovnat dluhy 1MDB a prohloubit čínský vliv v Malajsii – je velmi důležité, aby je veřejnost považovala za tržní transakce.
Tento bod zdůrazňoval zejména Siao Ja-čching, předseda čínského Výboru pro kontrolu státního majetku (SASAC), který také na schůzce 28. června 2016 ujistil přítomné, že celá iniciativa “byla schválena prezidentem Si Ťin-pchingem a premiérem Li Kche-čchiangem.”
Korupcí do dluhové pasti
Vzhledem k politickým a finančním zájmům obou stran šly samozřejmě ohledy na ekonomickou udržitelnost projektů samotných stranou:
Účastníci [jednání] by neměli “ztrácet čas studiem skutečné finanční stránky projektu, aby zjišťovali, zda budou schopni dluhy splácet, atd.”, protože malajsijská vláda tyto dohody podpořila ze strategických důvodů, uvádí se v dokumentech.
Výsledkem bylo během několika let horentní zadlužení Malajsie, jinak jedné z nejsilnějších ekonomik v Jihovýchodní Asii. (Staro)nový premiér Mahathir tak musel po Najibově odstavení začít vyjednávat s Pekingem o zrušení, nebo aspoň restrukturalizaci největších projektů.
Malajsii, druhému největšímu příjemci financí v rámci Pásu a stezky, tedy kvůli jednomu zkorumpovanému politikovi hrozila čínská dluhová past. (Prvním příjemcem je Pákistán, kde vláda projekty také přehodnocuje, zatímco ozbrojení separatisté na Číňany páchají atentáty).
Zkušenost Malajsie přitom zdaleka není ojedinělá. Některé země do dluhové pasti skutečně spadly, např. Srí Lanka, která se nakonec musela vzdát části své suverenity a přenechat ČLR přístav Hanbantota na 99 let. Čínské “dotace” kambodžskému vůdci Hun Senovi nakonec zlikvidovaly systém parlamentní demokracie, který se zde pokoušelo v první polovině 90tých let budovat OSN.
Co je na případu Malajsie mimořádné je pouze to, že se zde v důsledku náhlé změny vlády vynořily dokumenty, detailně dokládající politickou korupci, která se jinde bez přímých důkazů pouze předpokládá. V tomto ohledu je celý případ poučný i pro nás.