Obrovský náskok Číny v rozvoji mobilních plateb, kdy až dvě třetiny internetových nákupů a třetina nákupů v běžných obchodech probíhají přes mobilní aplikace Alipay a WeChat Pay, vysvětluje několik faktorů. Za prvé je čínská vláda velmi nakloněna jakýmkoliv technologickým inovacím. Považuje je za čistě pozitivní, což souvisí i s technologickým optimismem, který u čínských vůdců převládá především v posledních letech.
Druhým bodem jsou tamní technologické firmy, které jsou úzce propojeny s Komunistickou stranou Číny a spolupracují s ní na rozvíjení vize technologického pokroku. Firmy a vládnoucí partaj se také vzájemně podporují – profitují z těžby dat, kterou tyto aplikace umožňují. A právě s tím je spojený poslední faktor: čínští uživatelé zatím ochotně vymění soukromí a osobní informace za pohodlí, které platba skrze mobilní aplikace představuje. Jakkoli i tady se množí případy stížností na porušení ochrany spotřebitelských dat, nejde rozhodně o nic masového.
Firmy získávají data, stát zvyšuje kontrolu
Od čínských obyvatel tak stát získává data nutná pro vytvoření státního zřízení v duchu digitálního leninismu, technologické firmy pak využívají data k vylepšování svých produktů a marketingu.
Čína, podobně jako značná část zemí rozvojového světa, přeskočila fázi počítačů a notebooků. Její obyvatelé tedy rovnou přešli na chytré mobilní telefony. A stejné je to i v oblasti šeků a platebních karet. Výsledkem je právě používání mobilních platebních aplikací. Lidé tak pomocí mobilů nakupují, posílají si peníze přes textové zprávy (například i v rámci speciální aplikace na studium myšlenek komunistických lídrů), skenují QR kódy a platí jimi například i almužnu žebrákům (ve skutečnosti lidé tyto kódy pouze naskenují a peníze dají lidem v nouzi malé podniky a start-upy, které takto těží data na prodej). To se samozřejmě děje hlavně ve větších městech, kde je tato metoda platby rozšířenější než na venkově. Navíc na některých místech jdou ještě dál – lze narazit i na obchody, kde se dá platit pomocí virtuální peněženky s využitím technologie pro rozpoznávání obličejů.
Kdo zůstává pozadu
Když se vynechají morální a bezpečnostní hlediska, především s ohledem na v Číně běžné úniky osobních informací, zůstává tu čistě praktické hledisko ekonomické a sociální. Badatelé z britské organizace Access to Cash Review (ACR) zabývající se vhodností bezhotovostní společnosti varují, že přechod na ni může způsobit zásadní problémy a poškodit ty nejchudší a nejohroženější občany. I v tak rozvinuté ekonomice, jako je Velká Británie, totiž stále existuje více než milion lidí bez přístupu k bankovním účtům, kteří se tak bez hotovosti neobejdou. Kolik je takových nešťastníků v Číně, nikdo přesně neví, ale řádově půjde přinejmenším o desítky milionů lidí.
Zavedení systému s čistě bezhotovostními transakcemi může u starších lidí vést ke ztrátě nezávislosti, navíc mohou být oni i další snadno podvedeni, jelikož na rozdíl od hotovosti má uživatel platební aplikace mnohem menší kontrolu nad samotnou transakcí. Rychlý přechod také poškozuje malé podniky, hlavně na venkově, kde nárůst nákladů na provoz v podobě nových zařízení a systémů může vést až k ukončení podnikání. Podle ACR se například ve Švédsku ukazuje, že přechod na bezhotovostní společnost, byť ne stoprocentní, zapříčinil, že se část populace náhle ocitla pozadu, a tím byla poškozena odolnost ekonomiky. Státy, které na tento systém chtějí přejít, musí být zkrátka připravené. Zmíněný britský výzkum dokonce přichází s konkrétními modely záruky ochrany ekonomicky slabších.
I z Číny přicházejí negativní informace o stavu ekonomiky v zemědělsky orientovaných oblastech. Úředník místní pobočky centrální Čínské lidové banky v provincii An-chuej dokonce pro čínská média otevřeně uvedl, že odmítání hotovosti může mít velmi negativní dopady na hospodářský růst a je nezákonné. Ten samý úředník hovoří i o neférové hospodářské soutěži a odmítání používat hotovost považuje za diskriminaci. Podle Žuej Čung není Čína na bezhotovostní společnost připravena a rozhodně si to nemůže dovolit v momentě, kdy potřebuje co nejvíce spotřebitelů pro růst HDP. Starší a chudší obyvatelé se neumějí nebo nemohou novému trendu přizpůsobit, a tím se dostávají mimo systém. To podle Žuej nemusí nutně vadit technologickým firmám, ale rozhodně je to problém pro vládu. Dále uvádí, že sice sporné případy mezi byznysem a vládou obvykle vyhrává byrokracie, ale zůstává otázkou, zda bude komunistická stana cítit potřebu omezovat prosperující národní klenoty, jimiž obrovské korporace typu Alibaba rozhodně jsou.