Mluvčí čínského ministerstva zahraniční Čao Li-ťien (赵立坚), který je, stejně jako mnozí další čínští politici a diplomaté, v posledních měsících aktivní na Twitteru, zde opakovaně propagoval konspirační teorii o původu nového koronaviru ve Spojených státech. Tyto konspirace se objevovaly na internetu již od počátku šíření epidemie v Číně, nyní však nabraly na obrátkách a jsou velmi populární na čínských sociálních sítích, zejména na mikroblogu Weibo. Čínští trollové či maoboti (tzv. pěticentová armáda, 五毛军) je ve velkém sdílejí i na západních sítích, Facebooku, Twitteru či Youtube. V pátek pak článek, který 4. března zveřejnil známý konspirační web provozovaný kanadským profesorem s židovsko-rusko-irskými kořeny Michelem Chossudovskym, na Twitteru sdílel i Čao Li-ťien. Bývalý diplomat byl v srpnu loňského roku jmenován náměstkem informačního oddělení čínského ministerstva zahraničí a je zároveň i mluvčím ministerstva.
Jak upozorňuje nejnovější China Media Bulletin zveřejňovaný organizací Freedom House, čínští politici a diplomaté za poslední rok nepřehlédnutelným způsobem zvýšili svou aktivitu na „západním internetu“, tj. na platformách, jež jsou v ČLR blokované. Jejich aktivity jsou součástí masivní čínské mediální kampaně na zahraničí orientované propagandy, jejíž součástí je mimo jiné čínská televize CGTN či četné kanály na YouTube (podrobnější studii popisující mimo jiné i zapojení médií do čínských vlivových operací publikovala na webu Sinopsis Nadège Rolland). China Media Bulletin mapuje primárně právě čínské mediální pokrytí šíření koronaviru v Číně. Jak ve své úvodní analýze píše Sarah Cook, kromě toho, že Peking od počátku šíření nového viru pronásledoval i přímo zatýkal aktivisty, ale i obyčejné občany (či lékaře a vědce), kteří zveřejňovali aktuální a důležité informace,
zahájil režim ofenzívu také vůči svým politickým nepřátelům obecně, čímž znovu vyvolal otázky ohledně priorit vůdců v dobách zdravotní krize, respektive otázku, kam až jsou schopni zajít, aby si udrželi moc.
Mizení za časů koronaviru
Na počátku šíření viru stálo záměrné utajování informací a zakrývání vážnosti situace ze strany čínských autorit, mimo jiné prostřednictvím silné cenzury. Úřady ještě začátkem ledna, kdy už pravděpodobně byly ve Wu-chanu stovky případů, neváhaly umlčet lékaře, kteří o nebezpečnosti nového viru informovali na sociálních sítích, jako byl například oftalmolog Li Wen-liang, jenž viru později podlehl, nebo primářka pohotovosti Ústřední nemocnice ve Wu-chanu Aj Fen. Po uzavření Wu-chanu pak postupně „zmizeli“ mimo jiné dva občanští aktivisté – amatérští novináři, kteří se snažili o situaci informovat ve svých videích, podnikatel Fang Pin, právník Čchen Čchiu-š‘, a také nezávislý novinář Li Ce-chua. Nejsou však zdaleka jediní, jak Cook upozorňuje. Podle organizace Chinese Human Rights Defenders již bylo zdokumentováno 450 případů zatčení občanů za „šíření fám na internetu“. Výhrůžkám nebo blokování pak museli na svých WeChatových účtech čelit i uživatelé v zahraničí a z ČLR bylo vyhoštěno několik zahraničních novinářů. V tomto světle je potom o to paradoxnější tvrzení na konci výše zmíněného konspiračního článku, které tvrdí, že „čínská vláda [těmto konspiracím] nezavřela dveře“ a „uživatelé internetu byli povzbuzováni, aby se aktivně podíleli na diskuzích.“ Těžko někoho může překvapit, že čínská vláda, která aktivně brání šíření informací, naopak silně podporuje šíření dezinformací, fám a konspirací zaměřených proti vlastním politickým nepřátelům.
V závěru svého shrnutí Sarah Cook píše:
Šíření koronaviru – pravděpodobně víc než jakákoli jiná událost za poslední desetiletí – otřáslo základy legitimity čínského komunistického režimu a ohrozilo jeho společenskou smlouvu [pomyslně] uzavřenou s občany po [zásahu na] náměstí brány Nebeského klidu, kdy občané akceptovali ztrátu politických práv a občanských svobod výměnou za pocit jistoty a rostoucí prosperity.
Pravděpodobně i toto ohrožení čínský režim vede k zesílení propagandy, té orientované dovnitř i navenek. Číně navíc nahrává i současná situace. Koronavirovou hrozbu čínské orgány zdánlivě zvládly. Bylo to však vykoupeno tisíci obětí a desetitisíci nakažených i utrpením všech obyvatel postiženého města, kteří to dávají najevo všemi možnými způsoby, ať už to jsou stále neutuchající vyjádření na internetu (naposledy např. vzbudil pozornost blog známé wuchanské spisovatelky Fang Fang – anglicky zde) nebo například hromadný pokřik z oken stále uzavřených bytů – „všechno je podvod“ – v době návštěvy vicepremiérky Sun Čchun-lan 6. března. Zatímco se tedy čínský virus nyní šíří po celé Evropě a severní Americe, ČLR zatím vychází posílená a snaží se přesunout odpovědnost za vlastní pochybení na začátku pandemie, jež umožnilo, aby se virus dostal do celého světa.
Americký brouk 2.0
Regulace mediálních výstupů týkajících se viru je od počátku řízenou strategií čínských vůdců, motivovanou primárně snahou zabránit ztrátě tváře současného vedení strany i celého režimu. Podle analýzy China Media Projectu čínský stranický deník People’s Daily až do 21. ledna propukající epidemii ignoroval a namísto toho se věnoval referování o probíhajících stranických schůzích. I poté však přinášel spíše informace o jednání vůdců ohledně epidemie než o epidemii samotné. Prezident Si Ťin-pching navíc v době, kdy situace byla na přelomu ledna a února nejhorší, zcela zmizel z očí veřejnosti. V únoru a začátkem března se oficiální čínská média zaměřila na přinášení zpráv o hrdinských obětech zejména zdravotníků a na vytváření pozitivního naladění, jako byla například známá blesková stavba nemocnice Chuo-šen-šan nebo nezištné dary anonymních občanů na podporu boje proti epidemii.
Od konce února začala média klást čím dál větší důraz na zdůrazňování přínosu stranické politiky a zejména osobního přínosu samotného Si Ťin-pchinga při boji s virem. Ostatně, tak jako i dříve ve fázi zatajování, i v této fázi uznávání čínských zásluh a schopnosti se s epidemií vypořádat, čínské vládě zdatně sekundovala WHO. Už 26. února bylo ohlášeno vydání knihy s názvem Bitva s epidemií: Čínský boj proti Covid19 v roce 2020 (v současné situaci však není jisté, zda skutečně vyjde). Ve stejné době se zároveň také začaly množit narativy připisující vznik viru Spojeným státům americkým. Součástí těchto konspirací je i verze, že virus dovezli do Wu-chanu američtí vojáci v říjnu loňského roku během wuchanských Military Games. Kromě toho se v konspiracích spekuluje o tom, že virus se v USA šířil již minimálně od loňského podzimu a značná část z amerických úmrtí oficiálně připisovaných chřipce byly ve skutečnosti oběti nového koronaviru. Opakovaně o tom informoval stranický list Global Times, který dezinterpretoval slova ředitele amerického Centra pro kontrolu a prevenci onemocnění (CDC) Roberta Redifielda, jenž hovořil o nedávné situaci a nikoli o loňském podzimu. Při sledování vývoje v Itálii se ostatně takové tvrzení zdá značně nepravděpodobné, protože tak akutní krizová situace vedoucí ke kolapsu nemocnic nejde jen tak přehlédnout a svést na chřipku.
ČLR, náš vzor
Konspirace o původu koronaviru v USA koncem února podpořil i přední čínský epidemiolog a slavný „porazitel SARSu“ Čung Nan-šan. Nyní je již šíří přímo zdroj z čínského ministerstva zahraničí. Na první pohled se jedná o velmi účinnou strategii komunistické strany, jak se zbavit odpovědnosti a očistit se – i kdyby to nefungovalo v zahraničí, minimálně u nacionalisticky naladěných občanů ČLR taková strategie zabere. Ve spojení se silnou cenzurou čínského internetu, přísnou regulací médií a aktivní mediální kampaní v zahraničí se čínské vládě nejen úspěšně daří měnit celkový narativ ohledně koronaviru, ale v dlouhodobějším měřítku to může mít vliv také na vnímání ČLR a čínského režimu v zahraničí, kdy Čína z krize vyjde jako vítěz. V kontrastu s nedostatečnou reakcí evropských zemí a USA totiž nyní čínský boj s virem založený na totální kontrole obyvatelstva působí jako vzor pro západní demokracie. Vzhledem k tomu, že ČLR, podporovaná WHO, úspěšně zatajovala informace o vážnosti situace, západní demokracie hrozbu pandemie podcenily – a nyní budou muset nést následky. Světová laická, ale i odborná veřejnost, která – až na „specialisty na Čínu“ – detailně nesledovala, co se dělo ve „vzdáleném“ Wu-chanu, tak byla v posledních dvou týdnech šokovaná vývojem v Itálii. Ve skutečnosti se však jen opakuje wuchanská tragédie.