Před týdnem vznikla dosud největší (alespoň na papíře) zóna volného obchodu podpisem tzv. Regionálního (všestranného) ekonomického partnerství, čili RCEP (Regional Comprehensive Economic Partnership). Dohoda zahrnuje deset zemí ASEANu v jihovýchodní Asii plus Čínu, Japonsko, Jižní Koreu, Austrálii a Nový Zéland. Dohromady pokrývá asi čtvrtinu světové populace a třetinu světové produkce. Je to také první multilaterální dohoda o volném obchodě v oblasti, která nezahrnuje Spojené státy.
RCEP byla od začátku pojímaná jako alternativa k tzv. Trans-pacifickému partnerství (TPP), což měla být jakási zóna volného obchodu „plus“, jež by garantovala i jisté civilizační standardy, jako jsou ochrana životního prostředí a duševního vlastnictví, důstojné pracovní podmínky apod. Tato dohoda naopak nezahrnovala Čínu, byla dokonce implicitně namířena proti čínskému ekonomickému vlivu v oblasti a čínským obchodním praktikám, jako jsou nucené transfery technologií nebo využívání vězeňské práce při výrobě na export.
Americký pakt bez USA
TPP měla být hlavní systémovou reakcí Obamovy administrativy na čínskou obchodní a mocenskou expanzi, zosobněnou v té době především projektem Pásu a stezky. Dohoda byla skutečně podepsána již v roce 2016, ale Donald Trump z ní vzápětí po nástupu do prezidentské funkce okamžitě vystoupil. Multilateralismus nebyla silná stránka Trumpovy administrativy; dlužno však podotknout, že vystoupení z TPP deklarovala i jeho demokratická protikandidátka Hillary Clinton (přestože ho předtím jako Obamova ministryně zahraničí podporovala).
Zbylých 11 smluvních států TPP nakonec dohodu realizovalo bez USA jako tzv. CPATPP (Comprehensive and Progressive Agreement for Trans-Pacific Partnership) nebo prostěji TPP-11. Část z těchto zemí je současně členy volnějšího paktu RCEP. Záměr vstoupit do TPP-11 ohlásila dokonce i ČLR, proti níž byla tato dohoda původně namířena.
Ohýbání pravidel
Ústupem od multilateralismu se USA pod vedením Donalda Trumpa samy dokonale vyšachovaly ze vznikajících obchodních bloků v Asii a Pacifiku. Čína se naopak stala nejen hnací silou zóny RCEP, ale aspiruje i na členství v exkluzivnějším TPP (resp. TPP-11). Mohlo by se zdát, že se ČLR poněkud překvapivě postavila do čela volného obchodu v celé oblasti.
To by však bylo skutečně jen zdání. Problém s účastí Číny v těchto vznikajících regionálních blocích volného obchodu je stejný jako v případě Světové obchodní organizace (WTO). Tam ČLR vstoupila již v roce 2001 – ale dodnes si vykládá její pravidla po svém. Po dvaceti letech členství se ČLR neustálým ohýbáním pravidel podařilo WTO nahlodat do té míry, že mnozí dnes pochybují o samotné schopnosti této organizace překonat svou současnou existenciální krizi.
Neformální bojkot
RCEP nevypadá již v době svého vzniku o moc lépe. Současně s triumfálním vyhlášením největší regionální zóny volného obchodu vede Peking nevyhlášenou obchodní válku proti jednomu ze svých největších obchodních partnerů v tomto paktu, Austrálii. Ta si vysloužila nelibost ČLR sérií legislativních opatření proti systematickému čínskému vměšování do svých vnitřních záležitostí a také voláním po nezávislém vyšetřování okolností vzniku a rozšíření současné pandemie covid-19.
Čína zareagovala razantně neformálním bojkotem australského exportu, především potravin a surovin. Tento vývoz představuje značný podíl v australském národním hospodářství. Jeho bojkot je technicky porušením nejen nového paktu RCEP, ale i pravidel WTO. Peking ovšem žádný oficiální bojkot nepřiznává – nemůže přece za to, že jeho jednotliví dovozci přerušili kontakty s australskými dodavateli. Současně však přimhouří oko, když někteří dovozci přiznají pokyny z vyšších míst – trest by neměl výchovnou hodnotu, kdyby probíhal v utajení. V přetrvávajícím leninském systému centralizované kontroly nad společností i ekonomikou může KS Číny jako „vedoucí“ politická síla v zemi uvalit neformální, ale striktně prosazovaný bojkot na cizí země bez ohledu na své smluvní závazky.
Pakt a protipakt
Tvrdý postup Pekingu proti Austrálii již vyvolal mezinárodní odezvu a dost možná nakonec přispěje na samém sklonku Trumpovy administrativy k jejímu opožděnému příklonu k multilateralismu. Podle zpráv amerického tisku se Bílý dům snaží organizovat koalici demokratických států, jež by kolektivně reagovala na ekonomické vydírání Pekingu vůči jejím jednotlivým členům. V nouzi se tak poohlíží po ad hoc řešení, jejichž systémové podoby se předtím vzdal vystoupením z TPP.
Z obecnějšího hlediska vypovídá tato situace mnohé o dnešním stavu svobodného trhu ve světě. Současně s podpisem obří zóny volného obchodu vede její hlavní aktér pokoutní bojkot dovozu z jiné členské země a další členské i nečlenské země uzavírají jakýsi protipakt na ochranu před předpokládaným porušováním pravidel právě uzavřené dohody. Složitá zápletka jak z mexické telenovely připomíná, že bez vzájemné důvěry, dobré vůle, a hlavně bez oboustranného dodržování pravidel zůstanou i ty největší pakty o zónách volného obchodu jen cárem papíru.