Na počátku listopadu (17. 11. 2020) předal anonymní úředník čínské ambasády v Canbeře, zjevně na popud svých nadřízených, australským médiím (Nine News, The Sydney Morning Herald a The Age) dokument, ve kterém obviňuje Austrálii ze všech možných prohřešků; mimo jiné i z toho, že vede křížovou výpravu proti Číně. Dokument obsahuje celkem čtrnáct bodů, jež Peking australské vládě vytýká. Patří mezi ně „nepřátelské” informace o ČLR, publikované nezávislými australskými médii, tvrdá vízová politika vůči některým čínským novinářům a akademikům či zablokování více než deseti čínských investičních projektů. Na seznamu je i vládní finanční podpora „protičínského” výzkumu v Australském institutu pro strategickou politiku (ASPI / Australian Strategic Policy Institute), s nímž spolupracuje i Sinopsis. Konkrétně se Peking vymezuje vůči údajně lživým studiím ASPI o masové internaci místního obyvatelstva v Sin-ťiangu a čínské vlivové infiltraci.
Čína si dále stěžuje na nepodložené obviňování z kybernetických útoků, kritizuje vyloučení firem Huawei a ZTE z výstavby 5G sítí na základě „neopodstatněných obavy z ohrožení národní bezpečnosti” a odmítá „neustálé svévolné vměšování do záležitostí Tchaj-wanu, Hongkongu a Sin-ťiangu”. Pobouřeni jsou představitelé ČLR také veřejným hanobením Čínské komunistické strany australskými poslanci.
Dokumenty byly médiím předány krátce po vystoupení mluvčího čínského ministerstva zahraničí Čao Li-ťiena na tiskové konferenci. Na ní se pustil do obšírné kritiky Austrálie a obvinil ji ze současných [špatných] vzájemných vztahů:
Australská strana by se měla přestat vyhýbat zodpovědnosti a vážně se nad tím zamyslet.
„Rozzlobená Čína” kritizuje „studenoválečnickou mentalitu”
Podle pozorovatelů může aféra ještě více poškodit už vyhrocené vztahy obou zemí. Ty se začaly rapidně zhoršovat poté, co v dubnu Austrálie přednesla požadavek na vyšetření původu koronavirové pandemie. Čína zareagovala neoficiálním embargem na australské produkty, jako jsou ječmen, dřevo, uhlí nebo humři. Na australské víno dokonce zavedla clo ve výši 212 procent.
Problémy ve vzájemných vztazích byly zřejmé už dříve. V roce 2018 Austrálie vyloučila čínské firmy Huawei a ZTE z výstavby 5G sítí v zemi a ve stejném roce přijala nové zákony proti zahraničnímu vměšování a vlivovým operacím (o čínských vlivových aktivitách nejen v Austrálii mluví v rozhovoru pro Sinopsis Alex Joske.)
V červenci tohoto roku Austrálie na půdě OSN odsoudila nároky Číny v Jihočínském moři, označené již v roce 2016 za nezákonné mezinárodním soudním dvorem v Haagu. V polovině listopadu uzavřela po sedmi letech vyjednávání obranný pakt s Japonskem, jenž má prohloubit vojenské vazby obou zemí. Smlouva předpokládá společná vojenská cvičení na území Austrálie i Japonska. Předseda vlády Scott Morrison prohlásil, že dohoda není namířena proti Číně a může pomoci stabilizovat region. Peking však zareagoval ostře a obvinil Austrálii ze „studenoválečné mentality a ideologických předsudků”.
Podobné výroky zněly poslední dobou z Pekingu často. Avšak tento záměrně vypuštěný a proti běžné diplomatické praxi neomaleně formulovaný dokument je mnohem agresivnější a představuje zásadní taktický posun v přístupu Pekingu. Poté, co Austrálie ani po šesti měsících ekonomického tlaku a narůstající kritiky neustoupila ze svých pozic, stal se novou praxí čínské zahraniční politiky otevřený diktát. Druhý den po „úniku” dokumentu příšla Čína s bezostyšným požadavkem na změnu politických rozhodnutí vlády. List The Sydney Morning Herald cituje čínského představitele, který uvedl, že přehodnocení v dokumentu zmíněných politických postojů by „napomohlo zlepšení atmosféry”. Podobně výhrůžně se pak vyjádřil další čínský vládní úředník při rozhovoru s novinářem v Canbeře:
Čína je rozzlobená. Pokud si z Číny uděláte nepřítele, bude nepřítelem.
Je zjevné, že Čína chce využít tlaku veřejného mínění a exportérů, kteří pociťují „zlobu” Pekingu nejvíce a docílit toho, aby právě oni přiměli vládu premiéra Scotta Morrisona změnit některé postoje v klíčových otázkách.
Austrálie zatvrzele hájí své národní zájmy
Australská vláda odsoudila „stížnosti” jako neopodstatněné a vzkázala do Pekingu, že by měli o problémech společně raději debatovat. Podle zpravodajského webu ABC News vláda uvedla, že Austrálie neměla v úmyslu záměrně poškodit vztahy s Čínou, pouze hájí své principy a suverenitu. Za pozastavením některých čínských investic a vyloučením firmy Huawei z tendru na 5G sítě jsou racionální důvody spojené s národní bezpečností a vláda má právo se veřejně vyjadřovat k porušování lidských práv v Číně. Stejně tak nehodlá měnit zákony týkající se zahraničních investic a ochrany před vlivovými operacemi. Mluvčí australského ministerstva zahraničí se pak ohradil proti čínské kritice takto:
Jsme liberálně demokratická společnost s nezávislými médii a parlamentní demokracií, ve které volení zástupci a média mají právo svobodně vyjadřovat své názory.
Podobně se vyjádřil i předseda vlády Morrison:
Budeme sami sebou, budeme bránit své národní zájmy, ale komunikaci se svými partnery dále povedeme s respektem.
Pokoutní bojkot v „zóně volného obchodu”
I přesto, že se australská vláda vyjádřila ostře ke krokům Pekingu, nemůže zcela pominout ekonomický aspekt celé záležitosti. Čína je největším australským obchodním partnerem a nejvýznamnějším kupcem produktů australského zemědělství, rybolovu a lesnictví. Loni, tedy v roce 2019, vyvezla Austrálie do Číny zboží v hodně 150 miliard dolarů. A každé třinácté pracovní místo v zemi souvisí s touto obchodní výměnou.
Některá odvětví byla významně zasažena čínskými obchodními restrikcemi posledních měsíců, ať už se jednalo o navýšení cel, záměrné zpožďování dodávek či neformální doporučení čínským obchodníkům, aby nenakupovali australské zboží. Během posledního týdne se situace natolik zhoršila, že někteří australští exportéři byli nuceni dočasně zcela pozastavit vývoz do Číny, neboť jim obstrukce čínské strany způsobovaly příliš velké ztráty.
Australští politici a diplomaté se tak snaží uchopit protichůdné zájmy a cíle a při jednáních od sebe oddělit bezpečnostní, vojenské a ekonomické otázky tak, aby obchodní kanály mezi oběma zeměmi zůstaly otevřené. Australský ministr obchodu volá, i přes výhrady ke způsobu komunikace Pekingu, po udržení spolupráce:
Nebudu reagovat na anonymní obvinění z úst údajných úředníků. Naopak však znovu zdůrazňuji, že Austrálie si váží svého vztahu s Čínou a usiluje o to, aby byl tento vztah vzájemně výhodný.
I další vládní představitelé poukazují na to, že australská ekonomika je závislá na exportu, a volají po „konstruktivním a silném vztahu”. Avšak ne za každou cenu ale na základě vzájemného respektu. Guvernér Australské centrální banky uvedl:
Čína má prospěch z našeho exportu přírodních zdrojů a my zase z dovozu čínských výrobků. […] Musíme si udržet zdravý vztah. Je to výhodné pro obě strany.
Člen vlády Josh Frydenberg prohlásil, že Austrálie je připravena zahájit „zdvořilý a vzájemně prospěšný” dialog s Komunistickou stranou ČLR. Doplnil však, že o otázkách národního zájmu nebude vláda vyjednávat. I podle ministerstva zahraničí představuje všech čtrnáct položek na čínském seznamu záležitosti národního zájmu, o kterých se nevyjednává. Ve svém prohlášení MZV uvedlo, že australská vláda dělá „rozumná rozhodnutí v národním zájmu, v souladu s hodnotami a otevřenými demokratickými procesy”.
Australská vláda je vždy připravena jednat přímo a konstruktivně o vztahu Austrálie a Číny, včetně rozdílů mezi námi, a to při jednání politických představitelů. … Takovýto přímý dialog umožňuje konstruktivním způsobem objasnit australské postoje, které byly [Pekingem] nesprávně pochopeny. Což zároveň umožňuje budovat vzájemně prospěšný vztah.
Pozoruhodné je na celé záležitosti mimo jiné to, že Peking stupňuje svůj neoficiální bojkot australského vývozu právě v okamžiku, kdy slavnostně podepsal rozsáhlou zónu volného obchodu RCEP, do níž patří i Austrálie. Okamžitě tak dává najevo, že má o volném obchodu své vlastní představy, dohody nedohody.
Vlastní představy má také o fungování mezinárodních vztahů a pravomocech vlády v demokratických zemích. Těm zjevně podsouvá svůj vlastní systém vládnutí prostřednictvím mocenského monopolu jedné politické skupiny. Vláda v Canbeře samozřejmě nemůže přikázat “svým” médiím či think tankům, jak mají reportovat o Číně. To je možné v ČLR, ale v demokratickém světě naštěstí stále nikoliv.