Peking minulý týden (8. ledna) oficiálně oznámil vstup do nové fáze epidemie: po třech letech otevřel hranice Číny, zrušil povinnou karanténu při vstupu do země i opatření omezující vycestování. Změnil také klasifikaci covidu z kategorie A pro obzvlášť závažné hrozby na kategorii B. Stalo se tak ve chvíli, kdy pandemie téměř přesně po třech letech od jejího počátku v návaznosti na zrušení proticovidových opatření zasáhla Čínu poprvé v plné síle.
Přestože se situace zdá vážná, oficiální čínské statistiky nám situaci příliš neosvětlují. Informace o počtu infikovaných, hospitalizovaných i zemřelých nejsou vydávány pravidelně a nejsou úplné. Jediný ucelený údaj, který čínská vláda zveřejnila, informoval o 60 000 mrtvých, a to od 8. prosince do 12. ledna. Ve zprávě je 5 503 úmrtí označeno jako důsledek covidu a 54 435 úmrtí bylo způsobeno onemocněním covid-19 v kombinaci s dalšími chorobami. Úřad pro lékařskou správu, v gesci Státní zdravotní komise (Bureau of Medical Administration/National Health Commission (NHC) pak slibuje klesající trend v počtu nakažených.
Z řady indicií na sociálních sítích a osobních svědectví je však zřejmé, že nákazu variantou omikron v posledních měsících prodělala významná část čínské populace, především ve městech. Zatímco čínské sociální sítě koncem loňského roku ovládly „ovečky“ (čínský výraz pro ovci, jang 羊, se používá jako homonymum pro termín [covid]-pozitivní, jang 阳), mezinárodní vědecká komunita a média se chopila nelehkého úkolu odhadnout rozsah a dopady šíření viru tam, kde informace chybějí, nebo jsou zavádějící.
Podle oficiálních statistik WHO se počet infekcí v ČLR drží v řádu nižších statisíců za týden a úmrtí bylo na přelomu roku zaznamenáno týdně kolem sedmi stovek. Mnohem pesimističtější odhady nicméně předvídají miliony nakažených a až devět tisíc covidových úmrtí denně. Mnohem vyšší počty, než ty oficiálně uváděné, naznačují i různé nepřímé zdroje z okolí nemocnic a krematorií, včetně např. satelitních snímků monitorujících dopravu, ale i médii zveřejněné informace o množství více či méně známých lidí, kteří v posledních týdnech zemřeli. Většinou se jedná o osoby nad osmdesát let, krátce před Vánoci ale například komplikacím podlehla operní zpěvačka Čchu Lan-lan ve věku pouhých čtyřiceti let. Přestože čínská média ani oficiální úmrtní oznámení covid jako příčinu nezmiňují, protože se do statistik započítávají pouze klinicky potvrzené případy zasažení a selhání plic, v kontextu probíhající vlny je více či méně přímá souvislost vysoce pravděpodobná.
Ve jménu reciprocity
Rozvolnění cestování přichází nejen za silně nepříznivé epidemické situace, ale navíc těsně před největším čínským svátkem, lunárním novým rokem, během něhož si většina Číňanů každoročně vybírá svou často jedinou dovolenou. Volno Číňané využívají k rodinným návštěvám i cestování. Řada zemí tak po dlouhé pauze znovu otevírá svou náruč čínským turistům, na nichž byly některé destinace např. v jihovýchodní Asii z velké části závislé. Některé státy v čele s nejbližšími sousedy Číny, Japonskem a Jižní Koreou však již v prosinci oznámily, že od všech cestujících z Číny (včetně vlastních občanů) budou vyžadovat negativní PCR test. To v zemi, která téměř tři roky vyžadovala při příletu až třítýdenní karanténu ve státem určeném zařízení na vlastní náklady a dosud stále vyžaduje negativní test, vyvolalo těžko pochopitelné rozhořčení. V reakci na opatření Koreje a Japonska, kam se čínští turisté nedočkavě vydali hned v prvních dnech po otevření, nyní Peking oznámil, že bude zastaveno vydávání krátkodobých víz pro Korejce a veškerých víz pro Japonce.
Naopak prohlášení Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) z 29. prosince konstatující, že opatření pro lidi přilétající z Číny „nejsou opodstatněná“, vyvolalo na čínské straně pochvalnou odezvu. Čínská mise při EU na svém webu již 1. ledna zveřejnila text nazvaný „Čínský boj proti covidu-19: Fakta a čísla“, v němž vyzdvihuje zásluhy Pekingu v globálním protipandemickém úsilí a – navzdory současné tíživé situaci – zmiňuje, že „přestože ČLR představuje 18,32 % celosvětové populace, podíl úmrtí na covid v Číně zaujímá pouhých 0,08 % v rámci světových statistik“. Pro čínské orgány je nepřijatelné přiznat, že, tak jako v předchozích vlnách jinde po světě, nyní i v Číně umírají nejspíš tisíce lidí denně. Zdá se, že se režim sám chytil do pasti zatajování informací a lží, a nyní bojuje o zachování tváře.
Pečlivě (ne)připravený obrat
Kolem 8. ledna se v čínských médiích objevily články, které poprvé od ukončení politiky nulové tolerance vůči covidu přibližovaly veřejnosti oficiální postoj čínské vlády a zpětně vysvětlovaly náhlý a z pohledu zahraničních odborníků nečekaně prudký obrat v přístupu k pandemickému boji. Rozsáhlý text zveřejněný státní agenturou Nová Čína (Sin-chua) odhaluje, že o ukončení „nulového covidu“ se na nejvyšší úrovni jednalo už na začátku listopadu, kdy začínalo být zjevné, že je situace neudržitelná.
Mezi řádky z článku vyplývá, že šíření omikronu již nešlo zastavit a masové testování a lockdowny byly dlouhodobě ekonomicky nezvládnutelné z finančních, personálních i systémových důvodů. Opatření měla zároveň závažné dopady na chod čínského hospodářství, výrobu i obchod, a když se od října začaly přidávat místní protesty (např. v obří továrně na iPhony firmy FoxConn), které se koncem listopadu propojily v masovém odporu, rozhodování o postupném rozvolňování to zásadním způsobem urychlilo. Jinými slovy, Peking nyní podle některých komentářů s měsíčním odstupem de facto „přiznal selhání nulového covidu“.
Kvůli zachování tváře režimu a obnovení občanské důvěry (či společenské smlouvy, jak to pojmenovala některá západní média) je však nezbytné toto selhání přerámovat ve vítězství. I proto zmíněný článek zpětně popisuje, jak se čínské autority v podstatě od nástupu omikronu na začátku loňského roku na toto uvolnění připravovaly – od lokálního „testování“ míry závažnosti této varianty přes nové úsilí věnované očkování až po posilování kapacit zdravotnických zařízení.
Současně s touto domácí mediální kampaní prezentující náhlý obrat v pandemické politice jako výsledek předem připravovaného plánu zahájila státní média také kampaň zaměřenou na odražení kritiky v zahraničí. Hlavní státní a stranický orgán Lidový deník v tištěné verzi ve stejný den, tj. 8. ledna, zveřejnil krátký komentář nazvaný „Nepřiznat Číně zásluhy za boj s pandemií je historická nezodpovědnost“, který shrnuje oficiální postoje Pekingu. Na jedné straně zdůrazňuje čínské „zásluhy v boji s pandemií“, a na druhé straně útočí na západní média, která podle autorit „očerňují Čínu“ a popírají její úspěchy v boji s covidem navzdory vlastnímu selhání Západu.
Podle tohoto narativu byly tři roky přísných opatření s nedozírnými následky pro domácí i globální ekonomiku a psychické zdraví vlastních občanů „kupováním drahocenného času“, během nějž Čína měla naočkovat přes 90 % své populace a zvýšit zdravotnické kapacity. Vše však nasvědčuje tomu, že naprostá většina kapacit byla věnována „boji proti covidu“ v rámci nulové tolerance – tedy na masové testování a držení občanů pod zámkem – a nikoli např. na navyšování počtu lůžek pro akutní péči zejména ve venkovských oblastech. Zřejmým důvodem, proč Peking nezveřejňuje informace o současném šíření, jak již upozornila i WHO, je křiklavý rozpor reálné situace s oficiálním narativem.
Optimalizace opatření
Jak píše David Bandurski z China Media Project, komentář v Lidovém deníku nepředstavuje jen „whitewashing čínských covidových statistik“, ale také oslavu režimu a jeho přístupu ke covidu v uplynulých třech letech. Jedním z předkládaných argumentů je i přímý útok na „jistou zemi, která nejen že pandemii sama nezvládla, ale ještě očerňuje jiné, dává jim nálepky, politizuje šetření o původu [viru], záměrně svaluje vinu na druhé a narušuje jednotný světový boj proti pandemii“. ČLR je v textu naopak označena za lídra světového „sjednoceného“ (tchuan-ťie 团结) protipandemického úsilí, byť je zřejmé, že minimálně Spojené státy jsou z této „jednoty“ vyčleněny. Peking přitom stále odmítá nabídky západních vakcín, které opakovaně padly jak ze strany USA, tak i od EU. Zato však připomíná „největší světovou krizovou humanitární akci od založení Nové Číny [tj. založení ČLR v roce 1949]“, během níž např. i Česká republika s poctami na letišti přivítala na jaře 2020 první komerční dodávku roušek z Pekingu.
Čínská vláda od počátku tvrdá epidemická opatření, zavedená po masivním rozšíření nového typu koronaviru ve Wu-chanu na konci roku 2019, zaštiťovala tvrzením, že – na rozdíl od bezcitného kapitalistického západu – je v socialistické Číně na prvním místě ochrana lidských životů. „Nulový výskyt covidu“ měl dokazovat nadřazenost čínského autoritářského systému, založeného na dohledu a přísné kontrole, nad demokratickými a kapitalistickými systémy, které epidemii „nezvládly“. Nyní se však tato rétorika vrací jako bumerang a její přerámování bude představovat zásadní výzvu pro celý propagandistický aparát. Bude tak potřeba „optimalizovat“ (jou-chua 优化) nejen protiepidemická opatření, ale také argumentaci dokládající čínské „zásluhy“ v globálním boji proti covidu doma i v zahraničí, aby si současné vedení zachovalo svou legitimitu.