Čína se v 90. letech minulého století stala synonymem levné produkce pochybné kvality, laciných padělků světových značek a okopírovaných technologií. Přestože ji tak nemalá část české populace vnímá dodnes, realita už je dost odlišná. To dobře ilustruje příklad vlajkové lodi amerických technologických gigantů, společnosti Apple, jejíž vztah s Čínou se dostal do hledáčku médií po sérii dělnických nepokojů v čengčouské továrně známé jako „iPhone City“.
Jedna z obřích továren, které v ČLR vlastní tchajwanská společnost Foxconn, v té době zaměstnávala na dvě stě tisíc lidí. Protesty, které zde vypukly v listopadu 2022 v souvislosti s přísnými protiepidemickými opatřeními tehdy prosazovanými vládou v Pekingu, odhalily hned několik slabin spolupráce významných západních firem jako je Apple s autoritářským režimem Si Ťin-pchingovy Číny.
Test „života s covidem“ v továrně na iPhony
Problémy, které naznačovaly dlouhodobou neudržitelnost čínské politiky nulového covidu a které pravděpodobně přispěly k jejímu následnému zrušení, začaly v obřím industriálním komplexu Foxconnu v provincii Che-nan koncem října loňského roku. Sociální sítě zaplavily fotografie a videa tisíců zaměstnanců, kteří prolomili bariéry a vydali se, mnohdy pěšky, do svých domovů.
Industriální městečko, v němž přes dvě stě tisíc dělnic a dělníků pracovalo i bydlelo, úřady uzavřely kvůli masovému šíření covidu. Hlavní roli v hromadném exodu z továrny sehrál strach vyvolaný vládní protiepidemickou politikou a s ní související propagandou. Zaměstnanci Foxconnu ve svém okolí sledovali narůstající počet pozitivních případů a začali propadat panice z nákazy. Obávali se nejen toho, čím je v posledních třech letech strašila propaganda, která využívala miliony obětí covidu jinde ve světě k obhajobě vlastní politiky, ale také praktických následků. Pozitivní test představoval v té době ohromné stigma a přinášel spoustu problémů v každodenním životě.
Během lockdownu ve Foxconnu však již nebyly kapacity na izolaci nakažených. Ti tak zůstávali na ubytovnách, kde zaměstnanci, většinou mladí lidé kolem dvaceti let, bydleli ve stísněných podmínkách po osmi i více lidech. Firma zaměstnance držela na pokojích často bez možnosti opatřit si jídlo. Koncem října se proto mnoho z nich rozhodlo z komplexu utéci. V té době však ještě fungoval systém zdravotních kódů, většina jich tak nemohla využít prostředky hromadné dopravy a museli cestovat desítky kilometrů pěšky. Foxconn se později za vzniklou situaci omluvil a vedení dojednalo speciální autobusy, které ty, kdo chtěli z komplexu odejít, rozvezly do jejich domovských měst. Zároveň podle médií firma nabídla vysoké odměny těm, kteří se rozhodnou zůstat.
Poté, co továrnu opustily až tisíce zaměstnanců, nabral Foxconn další dělníky s příslibem vysokých bonusů. Situace v areálu se však nelepšila a došlo ke zdržení slíbených bonusových plateb, což na konci listopadu vyvolalo protesty, proti nimž brzy tvrdě zasáhla čínská policie.
Silná medializace celého případu donutila 23. listopadu společnost Apple, pro niž je Foxconn klíčovým dodavatelem, k alespoň stručnému vyjádření, že vedení „úzce spolupracuje s Foxconnem na vyřešení požadavků zaměstnanců“. Shodou okolností krátce nato výkonný ředitel Applu Tim Cook navštívil Washington kvůli soukromým schůzkám s několika zákonodárci a reportérka konzervativní stanice FoxNews jej zde konfrontovala dotazy ohledně práv čínských zaměstnanců největšího dodavatele Applu. Cook policejní násilí vůči protestujícím i problematickou spolupráci s komunistickou Čínou odmítl komentovat.
Kritika Applu
Jobsův nástupce, který po smrti zakladatele Applu v roce 2011 postavil strategii společnosti právě na kooperaci s Čínou, obecně s médii příliš nekomunikuje. Tato epizoda tak pro něj i pro celý Apple byla krajně nepříjemnou zkušeností, která nejspíš bude mít na fungování společnosti určité dopady. Nově zveřejněná dvoudílná studie deníku Financial Times však ukazuje, že jakákoli změna bude velmi problematická a bude trvat minimálně roky, než se Applu podaří alespoň část výroby přesunout z Číny jinam.
Přestože nyní sílí kritika spolupráce amerických firem s Čínou, autor článku Financial Times upozorňuje, že tomu tak nebylo vždy. Mimo jiné přitom cituje Aarona Friedberga, autora knihy Getting China Wrong. Ten zmiňuje, že když Apple před dvaceti lety svůj byznys s Čínou rozjížděl, politici ve Washingtonu tuto spolupráci podporovali „v naději, že pomůže šířit demokratické hodnoty“. Situace se však radikálně změnila, a to zejména po nástupu Si Ťin-pchinga k moci. Tlaky na restrukturalizaci dodavatelských řetězců a omezení závislosti na Číně a jejím režimu pak zintenzivnily během Trumpovy administrativy, kdy se začalo hovořit o „obchodní válce“ mezi dvěma největšími ekonomikami světa. Bidenova administrativa potom pokračovala ve stejném směru snahou zamezit Pekingu v přístupu ke klíčovým americkým technologiím a vyspělým polovodičům.
Zásadní zlom však přišel především s covidem, který plně odhalil rizika závislosti na jediném dodavateli nebo jedné zemi. Uzavření hranic ČLR na jaře 2020 a přísné lockdowny, které provázely nástup omikronu v roce 2022, významně narušily dodavatelské řetězce firem po celém světě i dosavadní fungování mezinárodního obchodu.
Kromě zmíněné nedostatečné diverzifikace dodavatelů však kritici v případě Číny upozorňují i na celou řadu dalších problematických aspektů spolupráce, od politických přes ekonomické až po otázku pracovních podmínek a práv zaměstnanců. Právě v souvislosti s Foxconnem, který v ČLR zaměstnává více než 1,2 milionu lidí, se před několika lety začal objevovat termín iSlavery, označující novodobou „otrockou práci“ dělníků pracujících ve výrobě digitální elektroniky.
Nerozdělitelní
I přes uvedené problémy však analýza deníku Financial Times ukazuje, že v případě Applu zavedené cesty a postupy nelze opustit ze dne na den. Jak v článku z 18. ledna píše Patrick McGee: „To, co Čína [Applu] nabízí, není jen práce, ale celý ekosystém procesů, budovaný mnoho let“.
Na raketovém vzestupu současné technologické špičky v uplynulé dekádě se velkou měrou podílela právě zvolená strategie. Ta je založená na vybudování velmi specifického typu dodavatelských řetězců. Část velkých zahraničních firem šla v Číně cestou otevření vlastních továren, zpravidla s cílem prosadit se na čínském trhu, pro nějž jejich továrny primárně vyrábějí. Tento typ spolupráce je však poměrně náročný z hlediska byrokracie, dodržení čínské legislativy i plné odpovědnosti za chod podniků. Drtivá většina spolupráce tak probíhá na bázi dodavatelských řetězců, kdy zahraniční firmy zadávají výrobu čínským subdodavatelům.
Apple však nešel ani touto cestou a svou výrobu v Číně neoutsourcoval jako jiné firmy, ale „vybudoval dodavatelské a výrobní operace tak komplexní, hluboké a nákladné, že tím svůj osud spojil s Čínou natolik, že se od ní nebude snadné odloučit“.
Finanční pobídky…
Vzestup Applu závisel na podmínkách, které Čína byla schopná nabídnout. Peking s vidinou vytváření pracovních míst a rozvíjení expertizy aktivně podporoval zahraniční investice a spolupráci různými pobídkami, včetně daňových úlev.
Od roku 2009 do roku 2012 Apple investoval 7,3 miliardy dolarů do zařízení, primárně výrobních strojů, které instaloval přímo v továrnách dodavatelů. To zajistilo kvalitu výroby v objemech, jaké byly pro jiné technologické firmy nepředstavitelné, a umožnilo stále probíhající exponenciální růst firmy. Rozhodující byl v tomto ohledu rok 2009, kdy Peking vyčlenil 1,4 bilionu dolarů na státních půjčkách na budování domácí infrastruktury ve snaze vyrovnat se s dopady světové finanční krize. O rok později Apple uvedl na trh svůj iPhone 4 a také první iPad.
Zakázku na výrobu tehdy získal Foxconn. Ten s Applem spolupracoval již od roku 2000, ale díky čínské vládní podpoře mohl nyní nabídnout vybudování prvních dvou „továrních městeček“ v Čeng-čou a Čcheng-tu. Brzy nato následovala další v Šen-čenu, každé s parametry průměrného západního města s veškerou potřebnou infrastrukturou a se stovkami tisíc zaměstnanců
…a pracovní síla
Dělníci se v těchto obřích továrnách vzhledem k náročnosti a zároveň monotónnosti práce rychle točí, stále však přicházejí zástupy dalších, vysoce motivovaných zaměstnanců. Ti jsou ochotní pracovat za podmínek, jež by kdekoli na Západě byly nepředstavitelné. Základem je systém známý jako 996: od devíti do devíti, šest dní v týdnu. Mladí Číňané jsou navíc zvyklí se za prací stěhovat a neprotestují proti bydlení ve velkokapacitních ubytovnách téměř bez jakéhokoli soukromí a volného času. Tito pracovníci mají často také dovednosti v oborech, ve kterých je v západních státech těžké sehnat schopný personál. V současnosti tak v dodavatelských řetězcích Applu v Číně pracuje asi 1,5 milionu lidí.
Kromě toho se v Číně nachází 42 % všech firem s certifikací ISO 9001 s vysokou kvalitou řídicích systémů, celkem téměř půl milionu organizací. To je nesrovnatelné s jakoukoli jinou zemí na světě, kde je takových firem řádově maximálně několik desítek tisíc. Apple se tedy i z tohoto důvodu nemůže jen tak rozhodnout, že přesune svou výrobu jinam, protože žádná jiná země nedokáže nabídnout srovnatelné kapacity a úroveň infrastruktury.
Není cesty zpět?
Odborníci, které Financial Times oslovily, se shodují na tom, že Apple situaci nechal zajít příliš daleko a spolupracoval s Čínou i přes rostoucí autoritářství a zhoršující se vztahy s USA po nástupu Si Ťin-pchinga k moci. Nyní je složité se od Číny odstřihnout, a to i přes problémy, které s sebou tato provázanost nese. Nejde přitom pouze o krátkodobá rizika, jako byly například lockdowny a protesty před koncem loňského roku, které Apple připravily odhadem o šest milionů iPhonů potřebných v obchodně nejvytíženější předvánoční sezoně. Mnohem významnější hrozbou je, že protesty až příliš upozornily na to, že, slovy autora studie ve Financial Times, „nejcennější americká značka je čím dál svázanější s největším americkým geopolitickým rivalem“.
Společnost proto čelí kritice z nejvyšších míst americké politiky. Demokratický politik a předseda bezpečnostního výboru amerického senátu Mark Warner Apple kritizoval za ústupky vůči Pekingu, když společnost zaměstnancům Foxconnu během čengčouských protestů údajně omezila funkci sdílení přes AirDrop. Republikánský senátor Josh Hawley zase zaslal Timu Cookovi otevřený dopis, v němž ho mimo jiné žádal o předložení plánu na „diverzifikaci dodavatelských řetězců a výrobních sítí“ a označil vztah Applu s Čínou za „morálně i ekonomicky neudržitelný“.
Jeden z hlavních konkurentů Applu, korejský Samsung, se v posledních letech kvůli vzrůstající konkurenci a komplikovaným vztahům mezi Soulem a Pekingem z Číny prakticky stáhl. Pro Apple je však ČLR stále nejvýznamnějším dodavatelem i klíčovým trhem. Více než 95 % všech iPhonů, AirPodů, Maců i iPadů se nyní vyrábí právě v Číně a celá pětina těchto produktů se v zemi také prodá. Podle deníku Financial Times se již Apple pokusil část výroby přenést do Indie či Vietnamu, podmínky tam však nejsou ani zdaleka srovnatelné a trvalo by roky, než by se podařilo vybudovat podobně efektivní systémy jako v Číně. Svazek amerického technologického giganta a Čínské lidové republiky tak v nejbližší době nejspíše nic nerozpojí.
Článek v ukrajinštině v PDF.