Napětí v Tchajwanské úžině v posledních letech roste. Čína svými vojenskými cvičeními v okolí ostrova či překračováním středové linie dává Tchaj-wanu ostentativně najevo, že by v nejbližší době ráda dovršila proces sjednocení a konečně „osvobodila“ svou poslední „vzbouřeneckou provincii“. Odborníci se shodují, že otázka již není, zda se Čína rozhodne napadnout Tchaj-wan, ale spíše kdy se k tomuto kroku odhodlá.
Tchaj-wan zaujímá důležitou pozici v ekonomicky nejvýznamnějším regionu světa. V Indo-Pacifiku se nachází nejen důležité námořní obchodní uzly, ale jedná se také o region klíčový pro energetickou bezpečnosti a hraje stěžejní roli v oblasti globálního technologického a sociálního růstu. Pokud v Indo-Pacifiku vypukne konflikt, zasáhne celý svět, a to nejen po ekonomické stránce. To, co se stane v Tchajwanském průlivu, bude mít dopad na podobu mezinárodního řádu a budoucnost demokracie.
Tchajwanská „prázdninová diplomacie“ v USA
USA od Tchaj-wanu dělí tisíce kilometrů, je však zřejmé, že osud ostrova bude mít dopad i na jejich bezpečnost a ekonomiku. Spojené státy jsou si této skutečnosti plně vědomy. Ačkoliv s Tchaj-wanem neudržují oficiální diplomatické styky v souladu s politikou jedné Číny, kterou se vůči Pekingu zavázaly dodržovat, ostrovu otevřeně projevují podporu. Prezident Biden několikrát veřejně prohlásil, že v případě čínského útoku se nebude zdráhat Tchaj-wan bránit vojenskou silou, přičemž naposledy Tchaj-wan o vojenské pomoci ubezpečil v září loňského roku.
Svůj postoj USA dokládají také četnými návštěvami. Delegace z Kongresu Spojených států amerických na Tchaj-wan jezdí již s železnou pravidelností a zároveň i tchajwanští státníci se při svých cestách za diplomatickými spojenci v Latinské Americe mnohdy neopomenou krátce zastavit v USA. Jen v tomto roce tak učinili dvakrát. Poprvé v březnu, kdy prezidentka Cchaj Jing-wen na cestě do Guatemaly a Belize navštívila New York a následně také Kalifornii, kde se setkala s předsedou Sněmovny reprezentantů Kevinem McCarthym. Před nedávnem pak USA navštívil tchajwanský viceprezident a prezidentský kandidát současné vládní Demokratické pokrokové strany Laj Čching-te, který se ve Spojených státech krátce zdržel při cestě na inauguraci nového paraguayského prezidenta Santiaga Peñi.
Tchajwanská strana tím v podstatě navazuje na zahraničně politickou strategii bývalého prezidenta Li Teng-chueje, známou jako „prázdninová diplomacie“. Li Teng-chuej se během svých osobních cest do Indonésie, Thajska a dalších zemí neformálně setkával s místní politickou reprezentací a snažil se tím získat širší mezinárodní uznání pro Tchaj-wan. Podobně se tak i dnes tchajwanští státníci vydávají do USA posilovat neoficiální vztahy se svým nejvýznamnějším zahraničním partnerem.
To však vyvolává ostré reakce ze strany Číny, která tyto kroky důrazně odsuzuje, a to nejen prostřednictvím tiskového oddělení čínského ministerstva zahraničí, ale také například skrze webové stránky čínských ambasád. Vrcholné tchajwanské státní představitele nazývá „potížisty“, kteří „vážně porušují princip jedné Číny a narušují její suverenitu a územní celistvost“. Čínská lidová osvobozenecká armáda proto také podnikla konkrétní výstražné kroky v podobě společného cvičení námořnictva a letectva poblíž ostrova. Tchajwanské ministerstvo národní obrany cvičení odsoudilo a označilo jej za „iracionální a provokativní“. Podobnému zastrašování Tchaj-wan čelil již v minulosti, přičemž nejintenzivněji to v poslední době obyvatelé ostrova pocítili po návštěvě Nancy Pelosi v srpnu loňského roku. Tehdy byla navíc cvičení spojena s částečnou blokádou ostrova.
Zájem USA o udržení statu quo
Spojené státy situaci v Tchajwanské úžině bedlivě sledují, neboť mají samy zájem na udržení současného statu quo, a to hned z několika důvodů. Pokud bude Čína i nadále rozšiřovat svůj vliv v Indo-Pacifiku, má potenciál kontrolovat zhruba polovinu světové ekonomiky. Může se tak stát nejbohatší a ekonomicky nejvlivnější zemí světa, k níž se budou slévat všechny obchodní toky. Z jejích společností budou světoví lídři a světová ekonomika poběží podle jejích pravidel.
Pokud by ale došlo k přímé konfrontaci mezi Čínou a Tchaj-wanem, globální ekonomiku by to v prvé řadě zásadně ochromilo, neboť tchajwanské společnosti vyrábějí přibližně 70 % světové produkce polovodičů a 90 % nejpokročilejších čipů. V případě útoku by tato výroba byla zastavena a žádná jiná společnost nemá v současnosti kapacitu ji nahradit. Celý svět by tak byl odříznut od dodávek komponentů nezbytných k výrobě chytrých telefonů, počítačů či automobilů.
Geopolitická poloha Tchaj-wanu zároveň ovlivňuje rovnováhu sil v regionu. Pokud by Čína Tchaj-wan skutečně anektovala, ovládla vzdušný prostor, na jeho území vybudovala vojenské základny a v okolních vodách rozmístila ponorky a podvodní sledovací zařízení, významně by tím omezila akceschopnost americké armády. Tchaj-wan zároveň tvoří jakýsi štít pro obranu Japonska, Jižní Koreje a Filipín. Pokud by v Tchajwanské úžině došlo k vypuknutí konfliktu, pro Spojené státy by bylo nejen velmi komplikované bránit ostrov samotný, ale také své ostatní asijské spojence. Došlo by tak k výraznému narušení rovnováhy sil v Indo-Pacifiku a Čína by byla jen krůček od dovršení své snahy o regionální dominanci.
Americké odstrašování
Spojené státy tak chtějí hrozícímu konfliktu v prvé řadě zabránit. Účinnou strategií v této situaci je být na možný střet připraveny a vysílat Číně jasné signály, že za Tchaj-wanem pevně stojí a v případě napadení ho skutečně podpoří. Kromě výše zmíněných diplomatických kroků tak Spojené státy Tchaj-wanu také dodávají vojenský materiál.
Na konci července USA oznámily, že Tchaj-wanu poskytnou zbraně v hodnotě 345 milionů USD. Jedná se o první část dodávky, celková hodnota zbraní by měla dosáhnout částky 1 miliardy dolarů. Spojené státy se zároveň pravidelně zapojují do vojenských výměn a výcvikových programů. Tchajwanští vojáci absolvují výcvik v USA a stejně tak americká armáda navštěvuje Tchaj-wan. Letos v únoru se představitelé Spojených států rozhodli zvýšit počet amerických vojáků, kteří budou na ostrově školit příslušníky tchajwanské armády. Prezidentka Cchaj Jing-wen pak delegaci z amerického Kongresu, která ten samý měsíc Tchaj-wan navštívila, sdělila, že má v úmyslu stávající vojenské výměny ještě více posílit.
Americké námořnictvo také pravidelně provádí „operace za svobodu plavby“ (Freedom of Navigation Operation) v Tchajwanském průlivu, čímž Spojené státy demonstrují svůj závazek zajistit bezpečnost a stabilitu regionu. Válečné lodě USS Ronald Reagan (CVN-76) a výsadková loď USS Tripoli (LHA-7) se v oblasti nacházely i v době návštěvy předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi a během následných vojenských cvičení Čínské lidové osvobozenecké armády. Tyto operace slouží jako významné symbolické gesto Tchaj-wanu i Číně, zdůrazňující význam bezpečnosti Tchajwanského průlivu.
Změny v dodávkách zbraní
Nejdůležitější částí americké vojenské podpory Tchaj-wanu jsou již zmíněné dodávky zbraní, které vychází ze zákona o vztazích s Tchaj-wanem (Taiwan Relations Act) z roku 1979. Na jeho základě „Spojené státy poskytnou Tchaj-wanu obranné vybavení a služby v množství, které je nezbytné pro udržení jeho dostatečné schopnosti sebeobrany“. Nově ohlášený balíček vojenské pomoci se však od předešlých liší. Zmíněný zákon sice stanovuje povinnost zásobovat Tchaj-wan vojenským materiálem, nespecifikuje však způsob. Tento fakt do celého procesu vnáší jistou dávku flexibility a dodávky zbraní se tak mohou odvíjet od aktuálních politických rozhodnutí.
Dříve Spojené státy Tchaj-wanu zbraně prodávaly. Například v roce 2019 Trumpova administrativa schválila prodej zbraní v hodnotě 8 miliard dolarů, který zahrnoval 66 zcela nových stíhaček F-16C/D. Konkrétní obsah balíčku je v současnosti nezvykle nejasný, nicméně podle dostupných informací by se mělo jednat o přenosné systémy protivzdušné obrany, zařízení se zpravodajskými a pozorovacími schopnostmi, střelné zbraně a rakety. Součástí současné vojenské pomoci budou také další výcvikové a vzdělávací projekty. Konkrétní detaily zůstávají zatím v utajení, neboť Spojené státy si ze strategických důvodů nepřejí, aby o podrobnostech jejich pomoci Tchaj-wanu měla přehled Čína.
Jistá je však změna způsobu, jakým Amerika vojenské vybavení Tchaj-wanu poskytne. Převod se uskuteční na základě prezidentského „zmocnění k čerpání”, což je stejný mechanismus, který Spojené státy používají k zasílání zbraní na Ukrajinu. Toto zmocnění je možné díky článku 5505 zákona o národní obraně (National Defense Authorization Act) z letošního roku. Ten dává prezidentovi pravomoc „čerpat obranné vybavení ze zásob ministerstva obrany, obranných útvarů ministerstva obrany a vojenského vzdělávání a výcviku“. Celý proces dodávek se tím urychlí, neboť nebude omezen poměrně skromným rozpočtem, který je na obranu Tchaj-wanu vymezen. Nebude také nutné ho podrobovat zdlouhavému přezkoumání, které vyžaduje zákon o vztazích s Tchaj-wanem.
Zbraně na Tchaj-wan poputují rychleji také proto, že nebudou procházet procesem zahraničního vojenského prodeje. Kongres tak k němu nebude muset vydávat souhlas, neboť již prezidentovi pravomoc k převodu udělil. Nový způsob dodávek zbraní na Tchaj-wan se od klasického prodeje liší také tím, že jakožto transfer neobsahuje prvek vlastního ekonomického zájmu a lze ho tedy považovat za přímý příspěvek Spojených států k obraně Tchaj-wanu.
Ukrajině i Tchaj-wanu
Stejným způsobem poskytují Spojené státy vojenskou pomoc také Ukrajině. Pro srovnání lze uvést, že Ukrajině se Spojené státy zavázaly poskytnout pomoc ve výši 40 miliard dolarů, což je stokrát více než červencový balíček, který poputuje na Tchaj-wan. Vzhledem k tomu, že obsah vojenského balíčku pro Tchaj-wan je do jisté míry totožný s balíčkem „ukrajinským“, musí Spojené státy nyní diverzifikovat své armádní zásoby, což vede rovněž i ke snížení zásob vojenského materiálu určeného k jejich vlastní spotřebě. Zbrojní průmysl časem poptávku dožene, v současnosti to však pro něj představuje nemalý zásah.
Zatímco zbraně dodané Ukrajině armáda rovnou využívá k aktivní obraně před agresorem, na Tchaj-wan je USA posílají v rámci prevence. Zvýšené obavy z možné čínské invaze přiměly Tchaj-wan k modernizaci všech složek ozbrojených sil. Spojené státy pak Tchaj-wanu především pomáhají rozšířit vlastní schopnost obrany nad rámec toho, co může současný rozpočet tchajwanského ministerstva obrany pokrýt. Zda by v případě vypuknutí ozbrojeného konfliktu USA skutečně zasáhly, nyní s jistotou tvrdit nelze. Nicméně jak říká známé latinské přísloví: „Si vis pacem, para bellum“, „Kdo chce mír, chystá se na válku”. Případ Ukrajiny Spojeným státům i celému světu názorně demonstroval, jak důležité je pro ohrožený stát nejem včasné posílení vlastní obrany, ale také mezinárodní podpora jako prevence před vypuknutím konfliktu.