Banány pro čínský trh, opium jako zdravotní péče

Vliv Číny zejména v severním Laosu přestávají někteří laoští představitelé i občané brát na lehkou váhu. Ekologické a pracovní podmínky na plantážích, kde se nekontrolovaně a ve velkém používají jedovaté chemikálie, někteří čínští investoři bagatelizují.

Banánová pohroma

Reportáž Al-Džazíry nás provádí po laoském severu. Z míst, na kterých se dříve rozkládal deštný les či rýžová pole, se během uplynulých let staly banánové plantáže. Opět s přispěním čínských investorů, kteří se takto snaží uspokojit vzrůstající poptávku po tomto ovoci v Číně. Namísto původních banánových odrůd, jež se běžně pěstují ve středním a jižním Laosu, se však na čínských plantážích setkáme s cizími odrůdami upřednostňovanými mezinárodními řetězci. Jejich kultivace však vyžaduje použití řady pesticidů a hnojiv. Chemické látky, stejně jako plastové obaly od těchto přípravků, poté způsobují znečištění půdy a vodních toků. Místní z vesnice v provincii Luang Namtha sdělil Radio Free Asia následující:

Vlastníci čínských plantáží vyhazují odpad včetně hnojiv, plastových obalů a lahví od pesticidů a insekticidů do řeky, již vesničané využívají jako zdroj obživy… Majitelé plantáží se o odpad nijak nestarají, což znepokojuje obyvatele vesnic, protože chemické látky budou v období dešťů spláchnuty do řeky a nikdo se v ní neodváží koupat.

Jak dodává Radio Free Asia, v takovýchto případech je pro některé podniky jednodušší zaplatit až následnou kompenzaci za znečištění, než se snažit o prevenci degradace zdejšího ekosystému.

Od místních farmářů vykupují čínští investoři pozemky za částky převyšující jejich běžný roční výdělek z hospodaření na dané půdě. Většina pracovníků na plantážích pak nepochází přímo z místních komunit. Jedná se často o příslušníky marginalizovaných etnických menšin, jak doplňuje Globe. I přes vědomí závažných zdravotních rizik souvisejících s používáním chemikálií jsou zdejší pracovníci ochotni pracovat pro čínské zaměstnavatele. Vysoké mzdy, jež na příklad umožňují vzdělávání jejich dětí, jsou jedním z důvodů. Vyhrožování zbraněmi ze stran čínských majitelů, jak dokumentuje Radio Free Asia, druhým. Jeden ze zaměstnanců plantáže v provincii Bokéo komentuje zdejší pracovní podmínky pro Al-Džazíru následovně:

Přišli jsme sem, protože nám bylo řečeno, že se jedná o dobrou práci. Že je jednoduchá, bezproblémová a dobře placená. Proto jsme se sem přestěhovali. Většina pracovníků na plantáži pochází z daleka. Místní by nikdy na těchto plantážích nepracovali. Vědí, že je to nebezpečná práce a že čínští majitelé jsou prolhaní. Nejdříve nám Číňané řekli, že pokud onemocníme, postarají se o nás, což je na plantážích pravidlo. Ale nikdy nám nepomohli. Jediný lék, který nám dávají, je opium. Kouříme jej nebo jej jíme. Uklidňuje nás a čistí naše těla od chemických látek.

Konec plantážnictví

Alarmující pracovní podmínky na čínských plantážích a negativní dopady na životní prostředí živí ve zdejších komunitách protičínské nálady a vedou k řadě protestů mezi místními. Ty tak donutily laoské úřady k různým restriktivním opatřením vůči čínským investorům. Některé plantáže jsou zavírány, u jiných se po vypršení nájemní smlouvy nepředpokládá její prodloužení. Vláda navíc začala podporovat laoské farmáře v pěstování alternativních plodin.

Někteří čínští investoři však dále zatvrzele trvají na přínosu svých podniků pro Laos a jeho obyvatele, jak například uvádí iDnes:

Čang Ťien-ťün, spolumajitel plantáže Lej Lin, navzdory tlaku úřadů z Laosu odejít nehodlá. Dopady plošného pěstování banánů za použití chemikálií jsou podle něj něčím, „čím si musí každá rozvojová země projít“. „Místní lidé by měli děkovat Číně,“ tvrdí.

Snaha o křehkou rovnováhu

Zmíněné projekty jsou jedněmi z mnoha příkladů čínských investic na území Laosu. K dalším patří například navrhovaná kaskáda přehrad na řece Mekong, jíž se věnuje ve své reportáži i Al-Džazíra, či konstrukce železnice spojující Čínu a Laos. Tyto infrastrukturní projekty, uskutečňované v rámci iniciativy „Jedno pásmo, jedna cesta“, rovněž vzbuzují obavy spojené se zábory půdy, nuceným přesídlením místních komunit a degradací životního prostředí. Je stále jasnější, že i samotné vedení Laosu si uvědomuje negativa, jež plynou z přílišné závislosti na čínských penězích. Podle toho i reaguje na kontroverzní projekty, jako jsou čínské banánové plantáže. Jün Sun, přední expertka na vztahy Číny a jejích sousedů, komentuje aktuální nastavení vztahů pro Forbes následovně:

Ačkoliv jsou čínsko-laoské vztahy relativně bezproblémové a ekonomická spolupráce stoupá, Laos není kompletně podřízen Číně… Vietnam má v Laosu též důležitý vliv a laoské vedení ne vždy zcela souhlasí s čínskými stanovisky a projekty.

Ve vztahu k Číně tak lze sledovat určitou rezervovanost laoské zahraniční politiky. Ta je určená historickou zkušeností a geopolitickou situací, stejně jako snahou udržovat dobré vztahy se všemi svými nejbližšími či nejvlivnějšími zahraničními partnery (například na rozdíl od silně pročínské Kambodže). Je tedy otázkou, jak se současné vedení (stejně jako vlády sousedních států) postaví k plánovaným infrastrukturním projektům daleko přesahující zájmy samotného Laosu.