17. listopadu, v den, kdy si ČR připomínala den boje za svobodu a demokracii, informovala čínská a hongkongská média, že „Peking volá po reformě justice v Hongkongu.“ Hlavním přínosem této „reformy“ by měl být větší důraz kladený na „vlastenecké postoje“ soudců. Náměstek Kanceláře pro záležitosti Hongkongu a Macaa při čínské Státní radě Čang Siao-ming (张晓明) ve svém projevu, který přednesl na právním summitu konaném u příležitosti třicátého výročí zavedení „hongkongské miniústavy“, tzv. Základního zákona, prohlásil:
V Hongkongu budou vládnout lidé, kteří milují svou vlast [tj. Čínu] a Hongkong (爱国爱港者), a ti, kteří se staví proti Číně a působí v Hongkongu chaos (反中乱港), budou eliminováni (出局).
Jak získat důvěru Pekingu
Čang přitom citoval nyní již penzionovaného konzervativního soudce hongkongského Nejvyššího soudu Henryho Littona, který nedávno prohlásil, že by si hongkongské soudy měly „znovu získat důvěru Pekingu.“ Hongkongskou justici obvinil z podkopávání této důvěry překrucováním Základního zákona a „uplatňováním obskurních norem a hodnot ze zahraničí, které jsou pro situaci v Hongkongu naprosto nevhodné.“ Litton ve svém zářijovém komentáři pro list South China Morning Post napsal, že hongkongské soudy využívají Základní zákon „jako zbraně“ k „ventilování lokální nespokojenosti nebo jím šikanovaly vládu.“ Každý takový akt však podle něj „nahlodává vysoký stupeň hongkongské autonomie, jelikož mocí k rozhodující interpretaci nedisponují hongkongské soudy, ale Peking.“ Podle Littona je pak v dlouhodobém horizontu důsledkem tohoto jednání např. článek 44 [hongkongského] zákona o státní bezpečnosti [na jehož základě soudce rozhodující v záležitostech státní bezpečnosti jmenuje generální guvernér(ka)]. V závěru článku nakonec tento hongkongský občan s eurasijskými kořeny cituje „cestu vpřed“ nastíněnou čínským prezidentem Si Ťin-pchingem:
Máme ohromný prostor, abychom ukázali naše přednosti, a zároveň dlouhou a bohatou historii, z níž se můžeme poučit… Měli bychom se se vší skromností učit tomu nejlepšímu z jiných civilizací, ale nikdy nesmíme zapomínat na náš vlastní původ. Nesmíme slepě kopírovat modely vývoje v jiných zemích, ani se řídit jejich diktátem.
Obrana klíčových socialistických hodnot na mezinárodní scéně
Tato slova ve skutečnosti odrážejí samotný základ čínské komunistické ideologie, na níž byla vybudována Čínská lidová republika. Tímto základem je, jak z historické perspektivy přehledně ukazuje Matthew D. Johnson ve svém článku publikovaném na stránkách Sinopsis, obrana klíčových socialistických hodnot na mezinárodní scéně:
Desetiletí historického vývoje od počátku studené války naučila Komunistickou stranu Číny a její vůdce, že zadávat si s liberálními režimy představuje pro socialismus vážné riziko. Kolaps Sovětského svazu a ‚barevné revoluce‘ slouží jako tíživé připomínky toho, že boj mezi antagonistickými systémy je existenciální povahy. Veřejné mínění, ekonomické systémy, statistické informace a další oblasti notoricky kontrolované státostranou tak nyní musejí být znovu zajištěny, aby [režim] dokázal čelit novým skutečnostem globalizace.
Ve jménu lásky k vlasti (zosobněné Stranou)
Proto je třeba „zajistit“ i Hongkong, který v posledních letech kvůli masovým protestům představoval jednu z nejcitlivějších hrozeb pro stabilitu čínského režimu a hodnoty prosazované komunistickou stranou. Čang Siao-ming ve svém výše zmíněném projevu mimo jiné uvedl: „K základním hodnotám zaručeným hongkongským ústavním právem, jako jsou demokracie, svoboda a lidská práva, je třeba přidat termín ‚vlastenectví‘ (爱国).“
Tímto termínem se myslí láska k Čínské lidové republice, a konkrétně k čínské vládě a komunistické straně, jak během online právního summitu objasnila guvernérka Carrie Lamová citátem tvůrce čínských ekonomických reforem Teng Siao-pchinga. Ten v roce 1984 prohlásil, že po navrácení Hongkongu Číně v roce 1997 musí správu nad městem převzít „patrioti“, kteří „respektují čínský národ, upřímně podporují obnovení suverenity vlasti nad Hongkongem a nepřejí si narušení jeho prosperity a stability“.
Takto pojaté „vlastenectví“ by mělo podle Čang Siao-minga představovat pevnou „základní linii,“ jejíž dodržování vymezuje „prostor pro politickou toleranci.“ Čínský funkcionář dále vyzval „vládu, média, pracovníky ve vzdělávání i v dalších sektorech“ k „posílení všestranného a přesného prosazování [formule] ‚jedna země, dva systémy‘.” Základní zákon pak označil za „živý zákon“ podléhající právním úpravám a interpretacím [diktovaným Pekingem].
Proti těmto názorům se ostře ohradila Asociace hongkongských advokátů i členové opozice, která minulý týden pod tlakem opustila hongkongský parlament. Soudci podporující establishment návrh na reformu soudnictví naopak vítají.
Vláda práva v rámci socialismu s čínskými rysy
Není ovšem náhodou, že přesně ve stejné době, tj. ve dnech 16.-17. listopadu, se zároveň v Pekingu konala ústřední konference na téma „práce na všestranné správě [státu] v souladu s právem“ (全面依法治国工作会议). Během ní předseda Si Ťin-pching vyzval k tomu, aby Čína „neochvějně kráčela po cestě vlády práva v rámci socialismu s čínskými rysy“ a aby byly poskytnuty „efektivní právní záruky pro budování moderního socialistického státu.“ Podle státní tiskové agentury Sin-chua (Xinhua) představuje „Si Ťin-pchingovo myšlení o vládě práva nejnovější úspěch v adaptaci marxistických teorií vlády práva v čínském kontextu“ a bude představovat „základní vodítko pro správu státu v souladu s právem.“
Si Ťin-pching ve svém projevu zvláště zdůraznil potřebu „koordinovaného postupu při prosazování vlády práva v domácích záležitostech, jakož i v záležitostech zahrnujících zahraniční strany, v zájmu hájení státní suverenity, bezpečnosti a rozvoje.“ Jinými slovy by Si Ťin-pchingova „vláda práva“ měla „aktivně podporovat vytvoření právního rámce v důležitých oblastech jako je státní bezpečnost, vědecká inovace, veřejné zdraví, biologická bezpečnost, ekologická civilizace, prevence rizik či uplatňování práva v zahraničí”.
Určitou představu, jak by tato „vláda práva“ přispívající primárně k zajištění celkové státní bezpečnosti (总体国家安全; viz Johnson) a „zahrnující i zahraniční strany“ mohla vypadat, nám již poskytl Hongkong a jeho letos schválený zákon o státní bezpečnosti. Jeho platnost se alespoň teoreticky vztahuje i na hongkongské občany v zahraničí, a dokonce cizí občany kdekoliv na světě „podkopávající suverenitu“ Hongkongu coby Zvláštní administrativní oblasti ČLR. Jak pro Rádio Svobodná Asie poznamenal zakladatel hongkongské nevládní organizace Civil Rights Watch Andrew Shum (k zásahům Pekingu do hongkongské autonomie):
Myslím, že se Peking snaží lidi zastrašit, aby se začali obávat, co mohou dělat nebo říkat […] Naše demokratické svobody se neustále zmenšují.
Ve skutečnosti se Peking o podobné zastrašování snaží i za hranicemi ČLR prostřednictvím i nám známých tlaků, vyhrožování či dezinformací. Nejnověji to demonstrovala předehra a dohra nedávné senátní cesty na Tchaj-wan. Dezinformační kampaň proti předsedovi Vystrčilovi rozkryl v tomto týdnu s pomocí projektu Sinopsis server Aktuálně.