Nezapomeňte, že v lednu o viru nikdo nic nevěděl, žili jsme ve velké nejistotě. Totalitní Čína informace zamlčovala (otřesný je osud čínského lékaře, který na neznámý virus upozornil už v prosinci a byl označen za „nepřítele státu“). Světová zdravotnická organizace byla informována o vlně pneumonie neznámé příčiny ve Wu-chanu 31. prosince 2019.
V ten samý den byli na Tchaj-wanu povoláni v hlavním městě Tchaj-pej první zdravotníci. Cestujícím přímých letů z Wu-chanu zkontrolovali horečku a případné příznaky respiračních potíží. Již 5. ledna zahájili vyhledávání všech osob, které byly ve Wu-chanu v předchozích 14 dnech a měly horečku nebo příznaky infekce horních cest dýchacích.
V té době logicky nemohl být ani test na neznámý virus. Proto byly podezřelé případy vyšetřeny na celkem 26 virů, včetně SARS a dalších respiračních onemocnění. Lidé s příznaky byli v karanténě. Zdravotníci je navštěvovali doma. Rozhodovali, zda je nutná nemocniční péče. V následujících týdnech pozorování vyhodnotili. 27. ledna padlo rozhodnutí porovnat údaje z Národního systému zdravotního pojištění s údaji imigračních úřadů, registračního rejstříku tchajwanských občanů a registrace cizinců. Díky tomu prakticky identifikovali všechny, kdo byli v posledních 14 dnech v rizikových oblastech. NHCC (Národní zdravotnické vedení v krizových situacích) potřebovalo na vytvoření tohoto systému jeden den.
Díky důkladnému plánu a včasné reakci situace zůstala pod kontrolou. 15. ledna, dva týdny předtím, než WHO prohlásila vypuknutí infekce za globální nouzovou situaci, pozastavila vývoz roušek a respirátorů, než doplní vlastní zásoby. NHCC se stalo koordinačním centrem, jemu je podřízeno i nově vzniklé „Centrální středisko pro epidemie“ (CECC). Tchaj-wan prodloužil o dva týdny prázdniny spojené s oslavou čínského nového roku, kdy bylo nebezpečí největší. Statisíce lidí tehdy cestovali do epicentra nákazy, Číny, a zpět. Rodiny se navštěvovaly po celé zemi. Ministerstva, odpovědná za chod ekonomiky, okamžitě zavedla stimulační opatření pro zranitelnější průmyslová odvětví, takže ekonomické ztráty jsou v Tchaj-wanu minimální. Tchaj-wan nezatěžuje byrokracií a podporuje úlevami živnostníky a místní drobné podnikání, které je v takovýchto situacích neocenitelné.
Tento demokratický stát, který během krize s koronavirem dokonce uspořádal prezidentské volby, úspěšně bojuje proti epidemii a do značné míry zabránil nákaze. Obyvatelstvo ani odborníci nikdy neoznačili jakékoliv opatření jako alarmující nebo nepřiměřené situaci, a to ani v prvních dnech, kdy byly doporučené roušky, přestože nebyly nalezeny téměř žádné případy.
Fascinující byla i profesionalita v komunikaci. Byla věcná, uklidňující. Ministr zdravotnictví Chen Shih-chung mluvil hned na začátku otevřeně, navzdory všem úspěchům je přenos ve skupině obyvatelstva ve střednědobém horizontu nevyhnutelný. A výsledek? Do poloviny března bylo 48 případů [k začátku dubna 348 případů], včetně jednoho úmrtí (pacient měl jiné vážné zdravotní problémy) [k začátku dubna 5 úmrtí], a někteří pacienti se již zotavili [pět desítek pacientů]. Infikován nebyl [k datu publikace blogu] jediný lékař. Tři infikovaní lidé z řad zdravotnického personálu přišli do kontaktu s pacientem, kterého přivezli s jinou nemocí, tedy bez zjevných symptomů nachlazení a později zjistili, že byl nakažen.
Na začátku února zvýšili náklady na výzkum očkovací látky proti koronaviru. Ve veřejné dopravě a kdekoli jinde, kde se tísní mnoho lidí, téměř nebylo vidět nikoho bez roušky. Kromě toho existuje po léta zavedený vysoce účinný systém veřejné hygieny, včetně veřejných toalet v každé stanici metra, které jsou zdarma, udržovány v úzkostné čistotě a kde jsou k dispozici dezinfekční prostředky.
Celkově je Tchaj-wan v první desítce zemí s nejúčinnějším systémem zdravotní péče. Jako fatální se i proto ukazuje neuskutečněná lednová schůzka českého předsedy Senátu na Tchaj-wanu, která mohla být v mnoha směrech důležitá. Předseda senátu Jaroslav Kubera před odjezdem zemřel na infarkt. Byl pod velkým tlakem. Prezidentská kancelář, poradci prezidenta i čínské velvyslanectví v Praze na něho nehorázným způsobem tlačili. Poslali mu dokonce i výhružný dopis, ať na Tchaj-wan nejede.
Mikrosituace, která Tchaj-wan vystihuje: když měla země roušek dostatek, v rámci humanitární pomoci poslala zásilky roušek do Číny. Tedy do země, která jí upírá nárok na existenci a ústy čínského prezidenta hrozí vojenskou invazí. Tchaj-wan již dříve věnoval zdarma (!) statisíce roušek Austrálii (během požárů) nebo zemím, kde došlo k výbuchu sopky. Pokud vím, česká vláda na lednovou výzvu ohledně humanitární pomoci Číně nereagovala s odůvodněním premiéra, že potřebujeme zásoby roušek pro české občany, ale nyní se ukazuje, že to bylo plané gesto a lež, roušky ani respirátory nemají ani čeští zdravotníci.
Tchaj-wan je organizací WHO oficiálně bez ohledu na realitu považován za vysoce rizikovou oblast. Jenom kvůli politice a byznysu, protože se s ním zachází jako s Čínou, se všemi důsledky, které to může mít, například s ohledem na cestovní omezení občanů. Zároveň zemi fakticky WHO odepřela přístup k souvisejícím opatřením mezinárodní pomoci (protože všechna tato opatření musí projít totalitním Pekingem).
Nebyla tu nikdy panika, ale ani přehnaný optimismus, prostě nastala doba opatrnosti. A všechna doporučení měla především význam psychologický, lidé neměli pocit bezmoci. Případy v Evropě a téměř všude jinde mimo Asii jsou způsobeny lidmi, kteří do země přicestovali letecky a kteří teoreticky mohli být včas zkontrolováni. Virus žádná hranice ani samopal nezastaví, je to ne čínský, ale lidský virus, vyžaduje společný postup a solidaritu všech zemí. Místní krizový štáb odborníků dbal na to, aby život pokračoval normálně, protože lidský organismus a jeho imunitu oslabuje panika a stres.