Takto již zřejmě bývalý předseda společnosti CEFC Jie Ťien-ming zůstává nadále poradcem českého prezidenta, dokud prý nebude uzavřeno vyšetřování, které oficiálně vůbec neprobíhá. Jan Werich zavedl ve svých pohádkách pro podobné situace rčení “až opadá listí z dubu”. Dnes bychom mohli parafrázovat, že Zeman se své čínské spojky zbaví, “až bude mít Mynář prověrku”.
Čínští vyšetřovatelé, kteří oficiálně šéfa CEFC nevyšetřují, se takovými nuancemi českého folklóru nezatěžují. Aniž by vyčkali výsledků vyšetřování, které vlastně nevedou, začali bez okolků rozprodávat majetek formálně soukromé firmy doma i v zahraničí. Hluboko pod cenou jsou tak k mání luxusní nemovitosti, které předseda a poradce nashromáždil v příznivějších časech v ČLR, Hongkongu i dále v cizině.
Na Českou republiku se však podle mluvčího místní odnože CEFC tento odprodej nevztahuje. Že by tu konsolidace společnosti probíhala podle jiných pravidel? Zadlužený konglomerát by se zbavoval neproduktivních akvizic všude po světě, jen ne v ČR, kde neprovozuje žádnou činnost ve svých klíčových odvětvích, tedy v energetice a finančnictví?
V česko-čínských vztazích samozřejmě neplatí žádná logika: na efemérních investicích lze stavět “ekonomickou diplomacii”, bývalý ministr obrany členské země NATO může plynule přejít ke společnosti spojované s čínskou vojenskou rozvědkou a nezvěstný čínský magnát radí českému prezidentovi. Nelze tudíž vyloučit, že ani konsolidace zadlužené čínské firmy zde nebude probíhat úplně standardně.
Jistý precedent už tu je v podobě navýšení kapitálu české pobočky CEFC přesně v okamžiku, kdy se provalila hloubka problémů mateřské společnosti, která si musela kvůli nezvladatelným dluhům půjčovat na lichvářský úrok v šedé zóně čínského bankovnictví. Shodou okolností odpovídá navýšení téměř přesně obnosu, který si předtím česká CEFC vypůjčila od svého zdejšího partnera, banky J&T. Těžko to vysvětlit jinak než jako snahu nových správců ze státní agentury CITIC uchovat navzdory celkové krizi společnosti její česká aktiva stůj co stůj, byť by nijak nesouvisela s hlavní obchodní činností konglomerátu.
To bylo ostatně nejspíš také poselstvím nedávné pouti tří Zemanových emisarů do Číny. Akvizice CEFC v ČR jsou skromné a nahodilé, ale podporují širší narativ místní čínské lobby o “obrovských čínských investicích”. Bez těch pár nemovitostí a bez Slavie by bylo už zcela nabíledni, že hlavní investice CEFC v ČR šly do lidí – do budování politického vlivu prostřednictvím zaměstnávání českých politiků.