Česká a světová média o čínských investicích

V souvislosti s návštěvou prezidenta Sobotky v Číně a další cestou prezidenta Si po východní Evropě se nejen v českém tisku psalo o čínských investicích a významu podepsaných memorand.

Obavy o osud, význam a rozsah čínských investic formulované některými komentátory v českém tisku (například zde a zde)  jsou doprovázeny zprávami o nových smlouvách podepsaných během červnové cesty  (16. až 20. června) premiéra Sobotky do Číny. Blesk zpovídal ekonomy Lukáše Kovandu (Roklen Fin) a Markétu Šichtařovou (Next Finance); oba konstatují, že český export do Číny je vlastně směšný. Kovanda poukazuje na polskou situaci, kde strategické partnerství podepsané roku 2011 vyvolává spíše rozčarování, protože proklamované investice neznamenají zvýšení zájmu o polské zboží v Číně. České politiky Zemana a Sobotku obviňuje ze vzájemného politického boje, k němuž používají i Čínu a její investice. Šichtařová zase tvrdí, že Čína není pro vývoz tím nejvhodnějším partnerem, protože není otevřená postupnému vzniku odvětví nabalováním na původní investici.

„V Číně si oni všechno chtějí udělat vlastními silami. Je to velice uzavřená ekonomika, která se zdráhá pustit do své země cizí kapitál. Oni jsou zaměření na expanzi, na to, aby oni přišli k nám. Ale nejsou zaměřeni na to, aby byli nadšení z toho, že přijímají nějaké přímé zahraniční investice,“ říká Šichtařová.

Skeptický postoj se zdá implicitně potvrzovat rozhovor se Štěpánem Ašerem, generálním ředitelem J&T Bank, banky spadající pod J&T Finance Group, v níž čínská společnost CEFC (dle smlouvy uzavřené během návštěvy prezidenta Si Ťin-pchinga) chce v budoucnu navýšit svůj podíl na padesát procent. Na otázku, kdy k tomuto navýšení dojde, odpovídá Ašer:

“Smlouvy nemají termín a všichni jsme si vědomi toho, že schvalovací proces je náročný. Na druhé straně je tam dohodnuté datum, kdy současná smlouva o kapitálovém vstupu CEFC přestane platit. To je ale ještě hodně daleko.”

Jaroslav Tvrdík hrál v domlouvání této dohody rozhodující roli a je pro Ašera také hlavní zárukou serióznosti CEFC:

“Měl v zásadě pocit, kromě jiného, že k sobě budeme pasovat. Viděl zájmy čínských firem v regionu a ty dokázal propojit s tím, jak zná Česko. My jsme rozhodně nebyli ve stavu, že jsme hledali investora. Po pravdě, když se možnost transakce objevila, bylo to dlouhé rozhodování. Nejprve jsme byli v šoku, vždy jsme byli připraveni jednat o partnerství nad některou z našich bank, ale nikdy jsme neuvažovali o vstupu investora do celé skupiny. (…) Pro nás je hlavní referencí Jaroslav Tvrdík. Pokud jde o nějaké pochybnosti, které se objevují v médiích, CEFC není žádná “šedá ekonomika”. Je to standardní, kapitálově vybavený partner. (…) Byli jsme v Šanghaji, viděli jsme, co tam vlastní. Víme, které projekty dělají. Jednali jsme také s institucemi, s nimiž spolupracují.”

Ekonomická reportérka Zuzana Kubátová na idnes.cz viní ze stagnace již podepsaných dohod české firmy, které uzavíraly memoranda o budoucí spolupráci nepřipravené, a varuje, že Češi jsou jen jedním čekajícím v dlouhé frontě žadatelů o čínské investice.

“Zájem o český trh je průvodním jevem globální čínské expanze a Češi nejsou sami, kdo čeká na čínské miliardy. Sobotka se minulý týden v Číně vystřídal s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Jak Češi, tak Němci soutěží s Afrikou, Amerikou, Asií.”

Apeluje na to, že je třeba zabojovat o čínské peníze a použít je k dotažení dobrých českých nápadů a inovací, protože dle ní je jisté, že Čína získá status tržní ekonomiky a pak bude na boj o čínské peníze pozdě. Odvolává se na slova předsedy představenstva Alibaba Group Jacka Maa, že čínské padělky jsou už lepší a levnější než originální zboží.

Premiér Sobotka ovšem při setkání s čínským premiérem Li Kche-čchiangem zdůraznil, že Česká republika bude v otázce uznání statusu Číny jako tržní ekonomiky postupovat ve shodě s Evropskou unií. (O problémech přiznání tohoto statusu Číně se hovoří i v českém tisku, například ve spojitosti s vývozem levné čínské oceli a jeho důsledcích pro české, potažmo evropské oceláře.)

„Pro vztahy Číny a Evropské unie je velmi důležité, abychom našli rozumné schůdné řešení, které nebude znamenat ohrožení evropského trhu, ale zároveň udrží silnou linii vztahů, které jsou v obchodu mezi Evropskou unií a Čínou,“ shrnul premiér výsledek debaty o tržním statusu čínské ekonomiky.

Premiér Li Kche-čchiang přijal pozvání Bohuslava Sobotky k návštěvě České republiky a také podpořil záměr ČR pořádat setkání skupiny 16 plus 1 sdružující státy střední a východní Evropy a Číny.

Během návštěvy, jejíž itinerář zdokumentovala Česká televize, bylo dále podepsáno memorandum o otevření pobočky banky ICBC, jedné z největších světových bank, která spravuje nejvyšší objem aktiv. Po Bank of China je ICBC druhou čínskou bankou, která bude mít v Čechách svou pobočku. Sobotka doufá, že to je jen jeden z dalších kroků k naplnění cíle stát se finančním centrem čínských institucí pro střední a východní Evropu. Zároveň s podpisem memoranda byla otevřena česká sekce na nákupním portálu e-Mall provozovaném právě bankou ICBC (Česko je po Španělsku a Francii třetí evropskou zemí, jejíž firmy zde budou prodávat své výrobky). Potřebná povolení má ICBC zatím od čínského regulátora, ta od České národní banky jsou v jednání.

Sobotka přivezl z Číny 22 podpisů dohod a memorand, podepsáno bylo i několik kontraktů. Strojírenská společnost Wanfeng Auto Holding má dle podepsaného memoranda investovat 100 milionů dolarů do českého leteckého průmyslu. Stejná společnost podepsala memorandum i s agenturou Czechinvest o investici ve výši 30 milionů dolarů do výzkumného technologického centra. Konkrétní smlouvu podepsala také Madeta, která by měla do Číny dovézt sušené a trvanlivé mléko za sto milionů korun. Bohuslav Sobotka o dohodě hovoří jako o modelu, který by mohl řešit přebytky mléka a vepřového masa v Evropě.

Čínským investičním aktivitám v České republice a jinde ve východní Evropě se minulý týden věnoval v lehce ironickém tónu také prestižní britský list Financial Times:

Druhá návštěva prezidenta Si ve východní Evropě během 4 měsíců vyvolává očekávání přívalu investic, spolu s tím jak se Peking snaží zvyšovat svůj geopolitický vliv a přístup na zahraniční trhy, doprovázený obavami západních zemí z jejich potenciálně rozkladného vlivu na soudržnost evropského kontinentu. Po březnové návštěvě v České republice cestuje pan Si tento víkend do Srbska a Polska. Na každé zastávce mává hostitelům před očima sliby čínského kapitálu v rámci své politiky Jedné cesty a jednoho pásu, i přes chatrné zkušenosti s naplňováním minulých příslibů.

Pětidenní cesta staví na kontroverzní strategii 16+1, poprvé formulované před čtyřmi lety, která poskytuje asijskému obru platformu jednat přímo s východoevropskými státy a obcházet přitom Brusel.

List konstatuje, že mnoho kritiků vidí v inciativě 16+1 klasickou strategii “rozděl a panuj” a cituje německého europoslance za stranu zelených Reinharda Bütikofera:

“Velké evropské státy a zejména Německo se budou muset rozhodnout, zda je tato snaha o vrážení klínu irituje natolik, aby usilovaly o inkluzivnější přístup k evropské politice vůči Číně (který by dopřál větší slovo východoevropským členům).”

List se dále pozastavuje nad některými ne zcela realistickými investičními plány:

Čínská realitní společnost podepsala tento měsíc dohodu o vybudování “globálního logistického centra” v bulharském Plovdivu, která předpokládá investici ve výši 2 mld USD a vytvoření obchodních prostor pro více než “100 tisíc podniků”. To by představovalo jeden podnik na každé tři obyvatele Plovdivu.