Česká média si před nadcházejícím výročím Si Ťin-pchingovy návštěvy vzala na paškál aktuální stav čínských “investic” v ČR. Jejich závěry se dají shrnout jednoduše: bublina splaskla. Také odpověď na otázku, kdo, komu a proč ušlapal cestičku do Číny, a z Číny k nám, začíná být zřetelnější.
Cui bono? Kellner a Šmejc v Číně
Minulý rok v březnu bylo při návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga s velkou slávou podepsáno třicet memorand o spolupráci mezi čínskými a českými firmami. Tyto dohody a jejich předpokládaný dopad na českou ekonomiku měly alespoň částečně obhájit nezvyklé chování části české politické reprezentace, jež se až příliš těsně přimkla k současnému čínskému režimu.
Prezident Zeman se nechal slyšet o sto miliardách, které měly v loňském roce z ČLR přitéci. Skeptické hlasy se ozvaly hned – a po roce se dá říci, že se potvrdily. I pokud připustíme, že kalkulace objemu investic je složitý proces a různé metody přinášejí různé výsledky, je už nyní zřejmé, že ze slibovaných obchodů nakonec vyjde jenom zlomek.
Kdo ovšem z orientace ČR na Čínu jednoznačně těží, je Petr Kellner a jeho PPF. Připomeňme spolu s Hlídacím Psem, že již loni v dubnu se Jiří Šmejc, generální ředitel Home Creditu (divize PPF), otevřeně vyjádřil, že za obratem české politiky k Číně stála právě PPF a Home Credit:
„PPF a Home Credit, a my jsme na to pyšní, stáli u zrodu té iniciativy, která, myslím si, vedla k obrodě česko-čínských vztahů,“ řekl generální ředitel a minoritní akcionář Home Creditu Jiří Šmejc vloni v dubnu na byznysové konferenci. „Vždy jsme mluvili o tom, že budujeme vztah. Ten není jen o byznysu, má i jiné roviny. Proto jsme se snažili přispět ke kulturní výměně, sponzorujeme sportovní a kulturní události, dnes jsme jedním z velkých sponzorů čínské fotbalové ligy,“ dodal.
Home Credit se v roce 2014 propadla do ztráty v Rusku, kde byla do té doby výdělečná. Na podzim toho roku jel do Číny prezident Zeman. Na schůzku s prezidentem Si Ťin-pchingem přizval právě Petra Kellnera, načež se v jeho soukromém letadle vrátil zpět do ČR. Shrnující článek přináší HlídacíPes.org, z něhož citujeme:
Po těžkých začátcích se poskytovatel spotřebitelských úvěrů Home Credit (společnost má sídlo v Nizozemí) ve svém oboru vyšvihl už na třetí místo za velké čínské hráče Ant Loan (společnosti Alipay) a Weili Loan (Tencent). Působí již v 29 provinciích a municipalitách a více než 280 čínských městech. Na spotřebitelských úvěrech rozpůjčovala bezmála 19 miliard renminbi (cca 70 miliard korun, údaj k červenci 2016), což odpovídá 18 % veškerých úvěrů poskytnutých v Číně.
Jan Birke, muž s kontakty
Kellnerova PPF působí v Číně od roku 2004. Její byznys se tam ovšem zpočátku rozvíjel dost pomalu. V roce 2010 najala jako lobbistu Jana Birkeho, dlouholetého člena vedení Smíšené česko-čínské komory vzájemných vztahů a politického spojence Jaroslava Tvrdíka. Petr Kellner jej najal ve snaze využít jeho čínských kontaktů. Birke konstatuje, že bez nadstandarních politických vztahů na nejvyšší úrovni ale ani ničeho dosáhnout nemohl:
globální či nadnárodní byznys může být úspěšný jen tehdy, pokud jsou vztahy vlád dotčených zemí na vynikající úrovni. A tehdejší vztahy mezi ČR a Čínou, byly „choulostivé“. A to hlavně kvůli otázce dodržování lidských práv, Tchajwanu, Tibetu, nebo přijímání Dalajlámy. A v té době dávala Čína docela jasně a zřetelně najevo, že Česká republika není na „top ten“ států Evropské unie, kterým by chtěla „jít na ruku“. A tak mé misi pro PPF nepomohlo ani to, že jsem měl v Číně velmi dobré kontakty na vládní úrovni a dobře jsem se znal i s tehdejším premiérem,“ vysvětluje Birke.
Starší rozhovor pro Krajské listy, z něhož citujeme, je nazván “Spoustu věcí, které jsem se naučil u Kellnera, uplatňuji v politice”. Bude se to Janu Birkemu hodit – letos v lednu se nechal vyškrtnout z vysokých míst ve vedení Smíšené komory, aby pár dní poté média oznámila jeho nasazení na pozici volebního manažera ČSSD. Uvidíme, zda bude z jeho “velmi dobrých kontaktů v Číně” profitovat sociální demokracie stejně mohutně jako PPF.
Kolik jsou dvě miliardy ze sta?
Co se stamiliard investovaných v České republice týká, až na několik silně medializovaných obchodů zůstává vše “v procesu”:
Z aktuálně nashromážděných informací vyplývá, že během loňska investovali Číňané jen necelé dvě miliardy korun. Z devíti smluv, u nichž se předpokládalo plnění v loňském roce, se podařilo dotáhnout jednu – koupi strojírenského a metalurgického podniku Žďas skupinou CEFC za 72 milionů eur (1,9 miliardy korun). Další jsou ve fázi příprav, jednání, v lepším případě se finalizují. Jak tedy vypadají ostatní projekty? J&T Finance Group uzavřela dohodu o strategickém partnerství a spolupráci s čínskou Ping An Bank. Obsahem kontraktu bylo založení fondu, který v roce 2016 investuje 500 milionů eur (13,5 miliardy korun), do roku 2020 pak pět miliard eur (135 miliard korun), do finančního sektoru, energetiky a průmyslu. Utraceno ale zatím nebylo nic.
Česká média citovala tiskovou zprávu české pobočky nadnárodní společnosti Bisnode, jež oznámila pokles objemu čínského kapitálu v českých firmách a úbytek “českých” firem s čínským vlastníkem. Podle vyjádření Petry Štěpánové pro Sinopsis.cz je řeč
“o objemu čínského kapitálu v základním jmění. To znamená, že když má firma základní jmění 1 000 000 Kč a čínský investor koupí 20 %, do balíku čínského kapitálu počítáme 200 000 Kč bez ohledu, zda tento podíl koupil za miliardu nebo jeden tisíc korun. Žebříčky, které odrážejí objem zahraničního kapitálu upsaného v základním jmění firem zveřejňujeme dlouhodobě a kromě týmu pana Tvrdíka je doposud nikdo nerozporoval.”
Metodiku propočtů skutečně zpochybňuje Pavel Bednář, ředitel komunikace společnosti CEFC:
CEFC za poslední dva roky podle Bednáře v tuzemsku investovala více než 30,5 miliardy korun. Šlo o kapitálové vstupy do finanční skupiny J&T Finance Group, Pivovarů Lobkowicz Group a letecké společnosti Travel Service. Dále šlo o nabytí stoprocentního podílu ve strojírenské společnosti ŽĎAS, získání majoritního podílu ve fotbalovém klubu SK Slavia Praha, investici do společnosti Invia.cz, dále o realitní projekty v čele s investicí do Florentina či koupě hotelů Le Palais Art Hotel Prague a Mandarin Oriental Prague.
Jsou lepší lokomotivy, nebo jejich homologace?
Na podzim 2016 vypadal prodej úspěšné Škody Transportation Číňanům (China Railway Rolling Stock Corporation, CRRC) na spadnutí. Nyní je jasné, že se zadrhl, zejména kvůli neshodám na čínské straně. Vypadal z obchodního hlediska jako výhra pro obě strany – podpora silného kapitálu pro Škodu, pro CRRC by byl “ideálním „beranidlem“ k proniknutí na evropský trh. Má cenné technologické know-how i potřebná povolení pro evropský trh”. Obě firmy navíc dlouhodobě spolupracují.
Lidovky.cz uvádějí ovšem další, zdánlivě okrajový důsledek celého obchodu: CRRC by se mohla začít začít ucházet o instituci strategického významu: Výzkumný ústav železniční (VUZ). Dosah takové transakce není zas tak obtížné domyslet, uvážíme-li snahu Číňanů systematicky pronikat na evropské trhy. Takový nákup by pro ně podle Lidových novin znamenal:
přístup ke službám málo známé, ale nesmírně důležité společnosti, která provádí akreditované zkoušky železničních vozidel v laboratořích či na unikátním testovacím okruhu ve středočeské Velimi. Ten patří mezi nejuznávanější areály svého druhu v Evropě. Testování a všemožná technická povolení jsou právě to, co vlivným Číňanům v Evropě chybí. Mají kapitál i obří výrobní kapacity, ale to na Starém kontinentě nestačí. Proto je pro ně logické usilovat o zdejšího výrobce vlaků s homologovanými lokomotivami a vagony – tedy Škodu Transportation. Neméně důležité může být ve snaze proniknout na evropský trh i získání výzkumného a testovacího centra, které má oprávnění jejím vlaků udělit „kulatá razítka“. (…) Hraje se o hodně. VUZ není žádné univerzitní centrum, ale komerční firma se vším všudy, jejíž roční tržby se pohybují v řádu stovek milionů korun. Lze ji bez přehánění označit za rodinné stříbro Českých drah. Mezi její zákazníky patří významné společnosti, jako je Siemens, Stadler či Bombardier.
Takový přístup zapadá do širších plánů čínské vlády na zrychlení modernizaci domácího průmyslu. O souvislostech investic do evropských špičkových firem jsme psali zde. Článek na idnes.cz zase cituje Obchodní komoru EU v Číně a v kostce pojmenovává zásadní problém obchodních vztahů s ČLR:
„Plánem čínské vlády je široké nahrazení dovozu s cílem nacionalizovat klíčová průmyslová odvětví nebo podstatně omezit postavení zahraničních podnikatelů,“ uvádí se v prohlášení přední evropské podnikatelské lobby. Podle projektu „Made in China 2025“ by se měla zásadně zvýšit produkce v deseti tuzemských sektorech, od robotiky po biofarmacii. Peking doufá, že v době zpomalování hospodářského růstu se mu tak podaří zrychlit modernizaci průmyslu.
Zahraniční podnikatelé však nevýrazné čínské reformy hlasitě kritizují v obavách, že Čína je tímto způsobem buď přinutí vzdát se klíčových technologií výměnou za přístup na trh, anebo je úplně obejde. (…) Evropa čelí intenzivnímu tlaku, aby čínským výrobcům předala svou moderní technologii oplátkou za krátkodobý přístup na trh. Poukázala na skutečnost, že evropští podnikatelé jsou vytlačováni z trhu informačních technologií a že na poli průmyslové robotiky vláda subvencemi přispívá k přetlaku kapacity na trhu.
A přece pojedou!
S vlaky – a jejich homologací- souvisí i další “zaseknutý” obchod: stejná firma, CRRC, byla vyřazena ze soutěže na dodávky motorových a elektrických jednotek Českým drahám. Nedodala totiž celou řadu potvrzení, a tak nesplnila kvalifikační požadavky soutěže. Zájemci o vlaky vyrobené největší vagonkou světa ale nemusejí zoufat – Leo Express už na podzim loňského roku podepsal smlouvu na dodání “tří nových jednotek”, jen ještě není jisté, kde přesně budou jezdit. Neuskuteční se zatím ani nákup Vítkovických železáren, které čelí poslední rok finančním problémům. Jednání pokračují, s CEFC se ale podle dvou nezávislých zdrojů Hospodářských novin už nepočítá.