Nevyčerpatelným pramenem je pro český tisk tajemstvími opředená firma CEFC. Sabina Slonková poukázala na serveru neovlivni.cz na odchod elitních českých policistů právě do služeb této firmy; jmenuje například Aleše Stluku, bývalého protikorupčního policistu, který dnes působí na vrcholové manažerské pozici CEFC, nebo Miroslava Kolína, který z protimafiánského útvaru a speciální složky zabývající se odposlechy a sledováním přestoupil do CEFC brzy poté, co se viceprezidentkou společnosti stala dlouholetá známá Jaroslava Tvrdíka, Marcela Hrdá, bývalá Kolínova spolupracovnice. S Tvrdíkovými politickými a obchodními vazbami souvisí podle Slonkové také investice CEFC. Diskutované je kupříkladu partnerství této firmy s J&T Finance Group SE, za nímž stál, podle Patrika Tkáče, jednoho z finančníků J&T, právě Tvrdík:
„Je to náš dlouholetý kamarád a v určitém okamžiku se podle mě velmi šťastně odklonil od politiky.”
Vztahem CEFC a J&T se na serveru Hlídací pes zabývala také Eliška Hradilková Bártová. Skupina CEFC China Energy hodlá získat 50% podíl v česko-slovenské investiční skupině J&T Finance Group SE. Hodnota tohoto obchodu je odhadována na 27 miliard Kč; k jeho uskutečnění ovšem potřebuje čínská strana souhlas regulátorů na všech trzích, kde má J&T zastoupení, mimojiné tedy souhlas České národní banky. Podle Pavla Bednáře považuje CEFC transakci za jistou, podobně se vyjádřila také mluvčí J&T, Monika Veselá: “Transakce i nadále probíhá. Jedná se o složitý proces, který podléhá schvalování mnoha regulátorů na několika trzích, tedy nejde o lehkou operaci. Veškerá jednání ale pokračují.” Zahraniční média však naznačují opak. Poukazují na složitost schvalovacích procesů. Rozpaky působí rovněž nejasná vlastnická struktura společnosti – její předseda a poradce prezidenta Miloše Zemana, Jie Ťien-ming 叶简明 vlastní pouhých 5%. Když se redakce serveru Hlidacipes.org obrátila na CEFC, dostalo se jim od Pavla Bednáře této odpovědi:
“Proč bychom vám měli říkat, kdo je vlastník? Není k tomu žádný důvod.”
Doufejme, že alespoň Česká národní banka se to jednou dozví.
Dalším aktérem v poněkud zmatené hře je čínský bankovní gigant ICBC (Průmyslová a komerční banka Číny, 中国工商银行), s nímž uzavřela česká vláda v prosinci dohodu o spolupráci. Podle Ondřeje Kundry a Kateřiny Šafaříkové v Respektu se však ICBC netěší jinde v Evropě právě nejlepší pověsti – například v Madridu byli v únoru někteří její manažeři zatčeni v souvislosti s vyšetřováním možného praní špinavých peněz a korupce. Překvapivá je také informace, podle níž se kancelář premiéra zavázala, že bude pobízet české podniky, aby spolupracovaly právě s ICBC. Zarážející je i formální podoba tohoto memoranda, které čínská strana opatřila státním znakem komunistického Československa. Lev s rudou hvězdou na titulní straně a text memoranda vyvolaly pozdvižení mezi právníky na ministerstvu zahrničí a v ČNB, která označila postup Úřadu vlády za “skandální”. ČNB má podle autorů článku pověst “striktního hráče”, ale prozatím o celé záležitosti diskrétně mlčí; podepsaná verze memoranda, kde se prý vláda k žádnému lobbingu ve prospěch čínské banky nezavazuje, ještě nebyla oficiálně zveřejněna.
Zveřejněna zato byla majetková přiznání našich zákonodárců a ukázalo se, že poslanec ČSSD Jan Birke, předseda dozorčí rady Česko-čínské komory vzájemné spolupráce, dostal od jejího prezidenta Jaroslava Tvrdíka odměnu 960 tisíc korun. Podle Jakuba Pokorného a Vojtěcha Srnky tak Tvrdík štědře odměnil svou “spojku” ve vysoké politice a sociální demokracii.
Prezident Miloš Zeman, který jak známo jmenoval předsedu CEFC Jie Ťien-minga svým poradcem, se zasazuje o to, aby byl Číně udělen status tržní ekonomiky, jak píše Radek Bartoníček v článku pro Hospodářské noviny. Pokud by jednotlivé členské země EU souhlasily, otevřelo by to Číně brány na trhy EU téměř dokořán. Většina zemí je však proti; i v české vládě panuje ohledně tohoto kroku rozpor a definitivní rozhodnutí bylo odloženo až na září tohoto roku. Proti se vyslovil například ministr financí Andrej Babiš, premiér Bohuslav Sobotka či předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek. Sám prezident Si Ťin-pching 习近平 je přesvědčen, že Čína splnila všechny požadavky, a jejímu prohlášení za tržní ekonomiku tedy nic nebrání:
„Nechceme obchodní válku, ale trváme na tom, aby Evropa splnila své smluvní závazky,“ řekl minulý měsíc při setkání s německou kancléřkou Angelou Merkelovou v Pekingu.
Zastáncem Číny mezi českými politiky je také bývalý premiér Petr Nečas. Z dalšího článku Elišky Hradilkové Bártové vyplývá, že hodlá Číně pomoci v dobývání evropských trhů. V dubnu založil spolek New Silk Road Infrastructure & Technology Association, který si klade za cíl podporovat evropský průmysl v Asii a spolupráci mezi oběma kontinenty. Petr Nečas stojí také za otevřením soukromé kliniky tradiční čínské medicíny v Praze, neboť pomohl společnosti Delta Medical Holding ke spolupráci s největším čínským státním zdravotnickým zařízením Tongrentang 同仁堂.
Podle článku Lukáše Visingra, vojenského a bezpečnostního technika, na serveru Echo24.cz na oplátku v Číně bodují české sledovací systémy pardubické společnosti ERA. Úspěch české radiolokační technologie v Číně ovšem dělá těžkou hlavu našim smluvním spojencům v NATO.
Bogdan Góralczyk, politolog, sinolog, profesor Centra pro Evropu na Varšavské univerzitě a bývalý velvyslanec v několika zemích Asie varuje v eseji pro Aspen institute přetištěné na Hlídacím psu, že čínský prezident Si Ťin-pching není tím laskavým “strýčkem Si” (Si ta-ta 习大大), jak se prezentuje v čínských médiích. Kolektivní formu vedení existující od Teng Siao-pchinga 邓小平 nahrazuje v současné Číně centralizovaný systém s autoritativním vůdcem, “strýčkem Si” v čele. Směřování k tržní ekonomice, o něž usiloval premiér Li Kche-čchiang 李克强, Čína opouští, jak dokládá nedávný Si Ťin-pchingův výrok: „Tržní reformy nejsou samy o sobě cílem, ale prostředkem, jak posílit Čínu.“ Podle Bogdana Góralczyka se Čína nachází na rozcestí, a některé statistické údaje začínají být varovné:
V roce 2015 přišla Čína o více než 700 miliard dolarů v devizových rezervách, kapitál začal ze země odtékat, místo aby do ní přitékal stále rychleji, jak tomu bylo trvale až donedávna. Hospodářský růst, export i průmyslová výroba zpomalily. Můžeme jen doufat, že po krizi z roku 2008, kterou vyvolala největší ekonomika světa, tedy USA (která je nyní opět v dobré kondici), nepropukne v blízké době další krize, tentokrát druhé největší ekonomiky světa, tj. Číny. Musíme ji pozorovat ještě bedlivěji než dříve.
Magdaléna Slezáková se na serveru lidovky.cz věnuje v rozhovoru s profesorem Kalifornské univerzity v Berkeley Kevinem O’Brienem pozoruhodnému společensko-politickému jevu v současné Číně, tzv. “harmonickým demolicím” (che-sie čchaj-čchien 和谐拆迁). Jedním z aspektů prudkého hospodářského rozvoje bez vlády zákona je v Číně násilné vystěhovavání lidí z jejich půdy či obydlí, aby uvolnili místo pro nejrůznější stavební projekty. Dříve se čínské úřady v takových situacích bežně uchylovaly k násilí, ale v posledních letech stále častěji uplatňují nátlak prostřednictvím příbuzných a kolegů v zaměstnání.
Lidovky.cz: Harmonická demolice – není to trochu protimluv?
Kevin O’Brien: Státní moc změnila strategii. Už nechce používat sílu proti těm, kdo se bouří, a dostávat se tak do šlamastyk, které přilévají olej do ohně a hrozí dalšími protesty. Místo toho detailně zmapuje společenské vazby demonstrantů, které pak obrátí proti nim. Sousedé, přátelé, rodina – ti všichni se stávají dobrovolnými i nedobrovolnými členy tzv. demoličního úřadu, jehož úkolem je přivést protestující k rozumu, jednoho po druhém. Pokud neuspějí, budou sami tvrdě potrestáni.
„Maminko, jestli se nevystěhuješ, vyhodí mě z práce,“ prosí zoufalý syn svou matku. Jiný vydírání úřadů odmítne s tím, že za své rodiče není zodpovědný. Jistěže jsi, opáčí shora a ještě přitlačí, dokud nedosáhnou svého a vzpurný obyvatel se svého domu nevzdá. Někdy příbuzného přivezou z dálky a drží ho na místě, dokud odbojáře nepřesvědčí. Je to strašlivá práce, která na obou stranách rozsévá beznaděj a bezmoc a ničí rodinné vazby. Ano, harmonická demolice je protimluv, a ještě horší je také používané označení „demolice láskou“. To je ryzí cynismus. (Stať Kevina O’Briena o harmonické demolici si můžete přečíst ZDE.)