Čína chce vychovat nového člověka – a Ujguři jsou první na řadě

Se sinologem Ondřejem Klimešem o kulturní genocidě utlačovaného etnika, důležitosti mezinárodní solidarity s utlačovanými i tlumočení na Guantánamu.

Oficiálně je Peking posílá do internačních táborů „na převýchovu“. Vše ve jménu boje proti islamismu. Muslimská menšina Ujgurů tu ale ve skutečnosti pracuje v továrnách jako levná pracovní síla. Existenci továren dokazují podle amerického listu The New York Times satelitní snímky i nová svědectví lidí, jejichž příbuzní jsou v táborech drženi. Na jejich situaci aktuálně upozorňuje také česká výzva k ochraně lidských práv v Číně  a k ukončení represe Ujgurů i dalších občanů. „S Ujgury nakládají státní orgány jako s občany druhé kategorie,“ říká jeden z autorů výzvy, sinolog Ondřej Klimeš.

Co všechno vás vedlo k tomu, že jste sepsali petici proti represi Ujgurů, Kazachů a dalších muslimských menšin nejen v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang?

Vedla nás k tomu katastrofální situace v Sin-ťiangu. Od začátku roku 2017 čínská vláda zavřela několik set tisíc Ujgurů a dalších muslimů do politických převýchovných táborů, podle některých odhadů je to až přes milion osob. Dalších více než deset milionů Ujgurů a dalších menšin je šikanováno v běžném životě policejními metodami a propagandou – a represe eskaluje v kulturní genocidu. Sin-ťiangu se dnes právem přezdívá věznice pod otevřeným nebem. Tohle dění připomíná maoistické pokusy o přeměnu společnosti, jimž v 50. a 60. letech padly v Číně za oběť desítky miliónů lidí. Připomíná to i nacistické koncentrační tábory a systematickou represi etnicky a nábožensky odlišného obyvatelstva.

Ujgurské děti

Proti této pohromě se už ozvala řada hlasů ze světa…

Ano, chtěli jsme na ně navázat, ale k výročí vzniku Všeobecné deklarace lidských práv i čínské Charty 08 připadající na 10. prosince jsme svůj apel zasadili do širší problematiky lidských práv, jejichž narůstající porušování v Číně delší dobu sledujeme. Za Si Ťin-pchingova vedení od roku 2012 narůstá i represe jiných náboženských a etnických menšin, organizací i jednotlivců zasazujících se o občanská práva, novinářů, a dalších skupin, které Komunistická strana vnímá jako možné nebezpečí pro svůj mocenský monopol. A porušení konceptu univerzality lidských i jiných mezinárodně uznávaných práv může mít katastrofální důsledky pro občany všech států světa. Jedině tak je možné soužití lidstva v globalizovaném světě.

Čína Ujgury utlačuje dlouhodobě – v čem je to nyní horší než v předchozích letech? Co tuhle sílící represi ze strany Číny zapříčinilo?

Za Si Ťin-pchingova vedení došlo ke kombinaci několika nových jevů v Sin-ťiangu i jinde v Číně. Jednak se mu povedlo zkonsolidovat komunistickou stranu tak, že dnes ovládá nebo dozoruje mnohem širší spektrum dění v Číně, než tomu bylo za Chu Ťin-tchaa (2002-2012) nebo za Ťiang Ce-mina (1989–2002). Strana chce zůstat rozhodujícím aktérem všeho dění – jde o posun zpět k totalitnímu modelu vládnutí fungujícímu během maoistického období. Zároveň strana centralizovaný leninský model s pomocí moderních technologií a dalších inovací adaptuje na 21. století.
Si Ťin-pching byl také prvním vůdcem, který otevřeně přiznal, že vleklé problémy v Sin-ťiangu jsou způsobeny hlavně etnickými faktory. Bohužel se je rozhodl řešit jako bezpečnostní otázku a uchýlil se k represi a decimaci ujgurské identity, kterou strana vnímá jako možný zdroj odporu. Sekuritizace vládnutí a využití nových technologií pro kontrolu společnosti jsou typickými rysy Si Ťin-pchingovy éry v celé Číně – a jsou i silným hybatelem represe v Sin-ťiangu. Zejména od nástupu nového oblastního tajemníka Čchen Čchüan-kuoa v srpnu 2016, který tu uplatnil své zkušenosti z Tibetu.

Má to i další podtext?

Státní zakázky na budovy a vybavení detencí, nový personál, sledovací systémy a další segmenty jsou obrovským byznysem. Státní zájem na zapojení inovací a technologií zároveň pohání Čínu vpřed v závodě o pozici globálního technologického lídra. Čína pod Siho vedením opustila Teng Siao-pchingovu zahraničně-politickou doktrínu zdrženlivosti a vyčkávání, kterou se řídila až do počátku tohoto tisíciletí. Čínské vedení se v posledních letech cítí natolik silné, že se chce stát rivalem USA a měnit stávající mezinárodní normy a pravidla. K tomu mají napomoci i ambiciózní rozvojové strategie. Například Čínou propagovaná iniciativa Pás a cesta vede právě přes Sin-ťiang, vláda proto represi Ujgurů realizuje i kvůli integraci tohoto regionu do vnitřní a vnější politiky Číny.

Co přesně se Ujgurům děje?

Zhruba od konce 20. let 19. století se centrální vlády při správě Sin-ťiangu opírají o tři hlavní strategie, jak ovládnout tamní turkické muslimy a připoutat jejich území těsněji k říši – ekonomický rozvoj, zasidlování etnickými Číňany (Chany) a akulturace místního obyvatelstva. Teprve čínským komunistům se však povedlo tyto plány realizovat. Centrální vláda a partnerská města z vnitřní Číny do Sin-ťiangu alokují ohromné množství kapitálu a investic, avšak tyto zdroje většinou cílí na nově příchozí státní a chanské subjekty; Ujgury povětšinou míjí. Chanů je dnes v oblasti většina, vládě se podařilo zcela změnit demografické složení obyvatel.

S Ujgury nakládají státní orgány jako s občany druhé kategorie, v porovnání s Chany nemají ani základní práva. Například při pohybu po ulici nebo při vstupu do veřejných institucí jsou selektováni a podrobováni bezpečnostním kontrolám. Na ujgurských školách je v rozporu se zákonem zaváděna čínština jako jediný vyučovací jazyk, praktikování islámu je považováno za náboženský extremismus, potlačována je i ujgurská kultura, ujgurská pietní místa se mění na turistické atrakce pro Chany a Ujguři se musí účastnit tzv. dobrovolných volnočasových aktivit i po práci. Mnohé ujgurské rodiny se po zavření mužů do převýchovných lágrů rozpadají, ději jsou umisťovány do výchovných ústavů. Do zbývajících ujgurských domácností vláda poslala přes milión chanských kádrů, aby Ujgury monitorovali a prováděli politickou agitaci.

Jak to vláda vysvětluje?

Omlouvá to potřebou bojovat s ujgurským extremismem, avšak plošný útlak celého národa ukazuje, že Si Ťin-pching se rozhodl zdecimovat ujgurskou identitu samu o sobě. Ostatně Si v projevu o ideologii a propagandě letos v srpnu otevřeně prohlásil, že chce z občanů Číny vychovat nového člověka. Jako první tedy přicházejí na řadu Ujguři a další nepohodlné skupiny. V čínském tisku už se objevily zprávy, že „zkušenosti“ ze Sin-ťiangu převezmou další provincie, kde žijí čínsky hovořící muslimové Chuejové.

Ujgurská oblast je prošpikovaná kamerami. Má Peking místní obyvatele zcela pod kontrolou?

Žádný totalitní režim nikdy nedokázal své občany a jejich život ovládnout v úplnosti, totálně. Vždy jde spíše o to, jak široké spektrum se snaží řídit nebo dozorovat. Si Ťin-pchingova administrativa usiluje o kontrolu i těch nejniternějších sfér života Ujgurů – co si myslí o světě kolem sebe, jak dlouhé mají muži vousy nebo jestli si ženy zakrývají vlasy, co dělají v rodinném kruhu a jak praktikují své náboženství. Rodina, náboženství, jazyk a kultura, to jsou pro Ujgury nejdůležitější životní hodnoty, které jsou zcela podrobeny kontrole státu. Strana se navíc usilovně snaží zcela ovládnout i myšlení Ujgurů. Tato hloubka proniknutí státního aparátu a ideologie do intimních sfér Ujgurů je nebývalá: je umožněna jednak výkonnou organizací strany, jednak technologickým pokrokem. A pravděpodobným důsledkem bude kromě zničení ujgurské identity i další radikalizace části obyvatel.

Protestující Ujguři

Proti represím Číny v poslední době protestoval Evropský parlament, američtí kongresmani, OSN. Vedlo to ke  změně?

Mezinárodní pozornost je především nesmírnou vzpruhou pro Ujgury samé, je pro ně důležité vědět, že o jejich problémy se rostoucí část světové veřejnosti zajímá. Tento tlak demokratických zemí však zatím nevedl k žádné změně politiky uvnitř Sin-ťiangu. Čína napřed existenci převýchovných táborů popírala, v důsledku mezinárodního tlaku je vzápětí svým způsobem legalizovala a začala je nazývat rekvalifikačními centry. Občas se objevují spekulace, že by mohla připustit mezinárodní inspekci v některém z táborů, ale zatím k ničemu takovému nedošlo.

Mezinárodní tlak však nadále narůstá.

Ano, Kongres USA bude hlasovat o návrhu tzv. Uyghur Human Rights Policy Act, který by na vedoucí představitele Číny zodpovědné za zvěrstva v Sin-ťiangu uvalil sankce a snahu o ochranu ujgurských práv by výrazně posílil. Doufejme, že k podobným krokům přistoupí i EU, OSN a další organizace. Díky zvýšené mezinárodní pozornosti se objevilo i množství nových informací i metodologií, jak dění v Sin-ťiangu sledovat. U nás se situaci dlouhodobě věnuje tým Sinopsis.cz. Je pravděpodobné, že ujgurský problém se stane další třecí plochou ve vztazích demokratického světa s Čínou – podobně jako otázka Tibetu, lidských práv obecně, Tchaj-wanu či Fa-lun-kungu.

Co může v tomhle směru udělat Česko?

O bilaterální spolupráci s Čínou mají zájem nejen jednotlivé země, ale i Čína sama. Česko, Slovensko a další demokratické země tak mohou účast v čínských projektech typu Pás a cesta či při uzavírání memorand  podmiňovat spolupráci s Čínou ukončením etnických represálií v Sin-ťiangu a dodržováním lidských práv v celé zemi. V komunikaci s čínskými partnery by také české a slovenské subjekty měly o situaci mluvit, protože spousta Číňanů si těchto problémů není vědoma.

V EU a na dalších fórech se naše delegace mohou přidávat k mezinárodním snahám o prosazování lidských práv v Číně. Podobně by měli čeští a slovenští politici postupovat na úrovni premiérů a ministrů zahraničních věcí EU. Na evropské úrovni by měla vzniknout shoda o podmínkách a pravidlech spolupráce s Čínou. Česká a slovenská vláda by měla též zvýšit domácí podporu a vzdělávání ohledně lidských práv, demokratických hodnot, občanské společnosti i mediální gramotnosti. Porušování zmíněného principu univerzality lidských práv může mít neblahé důsledky i na život v demokratických zemích.

Bavili jste se o tom s premiérem či ministrem zahraničí? Chcete jim petici poslat?

Zatím jsme s politiky nemluvili. Pro naše stanovisko plánujeme shánět podporu zhruba do konce ledna 2019, potom chceme výzvu předat českým a slovenským orgánům. Konkrétně se chceme obrátit  na ministerstvo zahraničí, Poslaneckou sněmovnu a Senát. Zájemci mohou výzvu nadále podepisovat prostřednictvím našich stránek www.appealchinarights.home.blog.

Politici delší dobu upozaďují při cestách do Číny lidská práva, bojí se, že by to ohrozilo byznys. Dělají to tak i jiné země?

V některých případech ano, ale zároveň v mnoha případech státníci z demokratických zemí o lidských právech s čínskými protějšky otevřeně hovoří. Příkladem je návštěva německého ministra zahraničí Heiko Maase 12. listopadu v Číně, který převýchovné tábory kritizoval a vyzval čínské orgány k větší transparentnosti v této věci.

Ujguři jsou většině Čechů neznámí. Kolik jich v Číně je? Na jakém území žiji?

Žijí ve zmíněné Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang na severozápadě země, strategicky položeném regionu bohatém na suroviny a přírodní zdroje, který zároveň pro Čínu představuje bránu do Střední Asie, a tedy i dále směrem na západ až do Evropy. Důležitý energetický koridor vede ze Sin-ťiangu i na jižní Sibiř, do budoucna povede i  na jih přes Pákistán do Indického oceánu. To je jedním z důvodů, proč Peking chce Ujgury zpacifikovat. V Sin-ťiangu, neboli Východním nebo Čínském Turkestánu, jich žije přes 11 miliónů. Další statisíce pak ve Střední Asii, zejména v Kazachstánu. Menší exilové komunity jsou v Turecku, západní Evropě i severní Americe, Austrálii nebo Japonsku.

Čím se liší od Číňanů – jazykem, náboženstvím, strukturou společnosti?

Liší se téměř vším. Jde o turkické muslimské etnikum, hovoří jiným jazykem a mají jinou kulturu než Číňané, nejblíž jsou Uzbekům. Ujguři mají také dlouhou historii nezávislé státnosti. Čínská propaganda sice tvrdí, že území dnešního Sin-ťiangu bylo odpradávna neoddělitelnou součástí Číny, ale tato část střední Asie byla buďto rozdrobená do nezávislých městských států, nebo byla pod nadvládou větších nomádských říší. Pod nadvládou čínských dynastií se části dnešního Sin-ťiangu ocitly pouze na několik desetiletí za kosmopolitních dynastií Chan (206 př. n. l. – 220 n. l.) a Tchang (618–907). Naposledy bylo toto území dobyto mandžuskými vojsky kolem roku 1760. Ještě donedávna člověk v převážné části Sin-ťiangu vůbec neměl pocit, že je v Číně.

Oblast sledujete dlouhodobě, znáte místní jazyk. Kde jste ho studoval?

Studoval jsem základy ujgurštiny nejdříve nepovinně na Filozofické fakultě UK v Praze, kde mne učila kolegyně, která v Sin-ťiangu žila v 90. letech. Potom jsem díky grantové podpoře studoval ujgurštinu dva semestry na univerzitě v hlavním městě Sin-ťiangu Urumči v roce 2000–2001.

Tlumočil jste Ujgurům na Guantánamu. Z čeho byli obviněni? Jak došlo k jejich napojení na teroristické sítě?

Na Guantánamu jsem tlumočil ujgurštinu pro Mezinárodní výbor Červeného kříže v letech 2005–2009, k té práci jsem se dostal naprostou náhodou. Za tu dobu jsem absolvoval celkem 13 čtrnáctidenních nebo týdenních návštěv, které měly za cíl monitorovat podmínky detence. Kauza guantánamských Ujgurů je poměrně dobře zmapována v otevřených zdrojích, vzniklo i několik dokumentů. V jejich případě se poměrně rychle potvrdilo, že nebyli členy žádné mezinárodní teroristické organizace bojující proti Západu, avšak museli dlouhá léta čekat na repatriaci do třetí země, neboť v ČLR by byli pravděpodobně popraveni. Do Afghánistánu se dostali různými způsoby, část z nich chtěla vést ozbrojený boj proti Číně.

Působí islámští radikálové v Ujgursku? Bojují tam proti Číně nebo USA?

Ve Východním Turkestánu nepůsobí žádný organizovaný disent ani teroristická organizace, celá oblast je velmi pečlivě hlídána. Příležitostné útoky na státní instituce nebo teroristické útoky na chanské civilisty provedli většinou jednotliví civilisté nebo špatně zorganizované skupinky civilistů. Ujgurští náboženští extremisté se pravděpodobně pohybují v řadách některých skupin v Afghánistánu a byli i uvnitř ISIS, avšak v otevřených zdrojích je dostupných pouze málo spolehlivých informací. Každopádně radikalizace některých kruhů ujgurské společnosti je důsledkem desetiletí trvající represivní čínské politiky.

Publikace tohoto článku: Respekt, 18.12.2018