Devastující administrativa Donalda Trumpa má za sebou teprve pár týdnů ze čtyřletého funkčního období a její kroky proti kanadské ekonomice a suverenitě již vedou lidi v obou zemích k obavám, že Kanaďany jeho obchodní válka uvrhne do náruče Pekingu.
Bylo by naivní si myslet, že Trump zůstane u fentanylu a imigrantů. Cla jsou jenom začátek. Kanaďané by měli počítat s ultimáty měnícími současnou kulturu. Začne to ztrojnásobením výdajů na obranu a zničením systému dodávek mlékárenského průmyslu. Poté se zruší pravidla moderující obsah na amerických sociálních sítích fungujících v Kanadě a odstraní se překážky pro americkou těžbu na severu Kanady, které berou v potaz ochranu životního prostředí či práva původních obyvatel. A co takhle společná měna nebo povolení americkým zdravotnickým konglomerátům poskytovat v Kanadě placené lékařské služby?
Jak se zdá, nic není vyloučeno.
Snahy o zvýšení produktivity či snížení obchodních bariér mezi provinciemi dopady tohoto masivního útoku příliš nezmírní. Zánik kanadského automobilového a ocelářského průmyslu a přesun některých průmyslových odvětví do Spojených států povede k velké nezaměstnanosti a vládě, která bude mít potíže zajistit služby. Ve snaze vyhnout se další Velké hospodářské krizi Ottawa ze všech sil hledá nové trhy a obchodní partnery.
A zde do toho vstupuje Čína s něčím, co vypadá jako záchranné lano. Pojďme začít odznovu, odložme minulé neshody, ať z toho těží všichni. Peking ví, že Kanada bude zoufale usilovat o přístup na obrovský čínský trh. To však bude znamenat přijmout čínské podmínky, které budou stejně tak omezující jako ty, jež si chce nadiktovat Trump.
I Peking se snaží „udělat Čínu znovu skvělou“ a systematicky rozšiřuje působení po celém světě. Posílením své přítomnosti v Kanadě se tak čínský vliv dostane až před dveře Donalda Trumpa.
Kanadská pročínská podnikatelská frakce bude tlačit Ottawu, aby spolupracovala s ČLR v oblastech, které neohrožují národní bezpečnost – zapomeňme na kauzu „dvou Michaelů“ (pozn. zatčení kanadských občanů Michaela Kovriga a Michaela Spavora v Číně v roce 2018, jež bylo všeobecně považováno za odvetu za zatčení Meng Wan-čou, manažerky společnosti Huawei) a pokračujme dál. Jak tvrdí bývalý poslanec Wai Young (ucházející se o post konzervativního kandidáta v Richmondu v Britské Kolumbii), zpráva komise pod vedením soudkyně Marie-Josée Hogue dosvědčuje, že „nedošlo k žádnému skutečnému zahraničnímu vměšování“ (což je interpretace, kterou většina odborníků na rozsáhlé čínské operace v Kanadě nesdílí).
Kanada by neměla zapomínat na svou historii. Existovaly oprávněné bezpečnostní důvody, proč Ottawa zakázala společnostem Huawei a Nuctech vstup na kanadský trh, zarazila prodej stavební firmy Aecon čínské společnosti a odmítla pokus společnosti Shandong Gold koupit ztrátový důl na strategickém místě v severních oblastech.
Aktuální obavy se týkají čínských routerů TP-Link poskytujících Wi-Fi připojení v mnoha kanadských domácnostech a firmách. Ty by mohly být potenciálně zneužity ke kybernetickým útokům ze strany Číny. Závislost na čínských technologiích v datové infrastruktuře by mohla pro Kanadu představovat značnou strategickou nevýhodu v případě budoucí hybridní války, zejména pokud by se ocitla po boku USA v konfliktu o Jihočínské moře, Koreu nebo Tchaj-wan.
Čína chce mít přístup ke kanadským přírodním zdrojům, včetně stejných kritických nerostných surovin, po kterých touží trumpisté, a přístup k Arktidě, a to nejen z ekonomických důvodů, ale i z důvodů geostrategické nadvlády.
Peking bude mít také seznam politických požadavků – například může očekávat, že Kanada formálně ustoupí ze svého zásadového postoje vůči genocidě Pekingu, hrubému porušování mezinárodního práva, autokratické vládě nepřátelské k demokracii nebo zradě Hongkongu, což může zahrnovat i odměny za dopadení hongkongských demokratů zde v Kanadě.
Kanada si již podobnou strategii v minulosti vyzkoušela. V roce 1994 vedl premiér Jean Chretien 300člennou obchodní misi Team Canada do Číny s cílem zbavit se ekonomické závislosti na USA. Chtěl otevřít nové obchodní příležitosti, zároveň ale věřil, že zapojení Číny do mezinárodního obchodu by nakonec mohlo Peking přimět k přijetí nestranné vlády zákona a přispět ke zlepšení lidských práv. O třicet let později zůstává obchodní výměna s Čínou v nepoměru 3:1, Čína odpírá zahraničním společnostem vstup do klíčových odvětví svého hospodářství a Peking je autoritářštější než kdykoli předtím.
Pokud jde o diverzifikace naší obchodní závislosti a snahu dosáhnout férových vztahů s Čínou, nepodařilo se nám to v době, kdy byla Kanada v relativně dobré situaci, tím spíše se nám to pak nepodaří při současné ekonomické zranitelnosti.
Jak se nám světový řád proměňuje před očima, ocitá se Kanada mezi dvěma mlýnskými kameny a její příští vláda bude čelit jen obtížně řešitelnému problému. Navázání užších vztahů s Čínou ve snaze zachránit naši ekonomiku by podkopalo klíčové úsilí Donalda Trumpa o omezení čínské globální expanze.
Z hlediska spojeneckých vztahů s Washingtonem by se tak Kanada dostala do ještě nevýhodnější pozice, než je v současnosti.
Autor je bývalý diplomat na kanadském velvyslanectví v Pekingu; seniorní spolupracovník projektu Sinopsis a člen Poradního výboru tchajwanské organizace Doublethink Lab.