Čína, Mongolsko a příští dalajlama

Po listopadové návštěvě dalajlamy na buddhistické konferenci v Mongolsku uplatnil Peking všechny páky své “ekonomické diplomacie”, aby – slovy čínského ministerstva zahraničí – udělil Mongolsku “lekci”. Podobně jako v případě Jižní Koreje, jež se znelíbila instalací protiraketového systému THAAD na obranu proti rostoucí hrozbě ze Severní Koreje,  se Čína uchýlila k neoficiálním blokádám a bojkotům. Vzhledem k zeměpisné poloze Mongolska má taková taktika zničující dopad na jeho hospodářství, založené z velké části na vývozu nerostných surovin právě do Číny.

Hospodářství a náboženství

Ekonomický nátlak zafungoval při velké provázanosti mongolského a čínského hospodářství velmi rychle. Již v prosinci se mongolský ministr zahraničí Tsend Mönch-Orgil vyjádřil pro místní média, že “dalajlama pravděpodobně během funkčního období současné vlády Mongolsko nenavštíví.” Tento obrat pak stvrdil v únoru během návštěvy čínského ministra zahraničí Wang Iho, při níž oba ministři zapózovali pro fotografy ve výmluvné pozici vyjadřující “otcovský” vztah velmoci k neposlušnému synkovi.

Čínský tisk si při té příležitosti svého souseda náležitě vychutnal, např. v článku “Mongolsko získá pomoc od Číny”:

Mongolsko rozzlobilo Čínu v listopadu, když dovolilo návštěvu 14. dalajlamy, který se snaží odtrhnout Tibet od Číny. V lednu prohlásilo Mongolsko během během telefonického rozhovoru mezi Wangem a jeho mongolským protějškem, že se  nad návštěvou hluboce zamyslelo a slíbilo nepovolit dalajlamovi návštěvu další. V pondělí (20. 2.) Wang uvedl, že bilaterální vztahy “jsou připraveny k novému začátku”. Mongolský ministr zahraničí Mönch-Orgil řekl, že jeho země zůstává věrna politice jedné Číny a že Tibet je součástí Číny. K tomu Mongolsko oceňuje čínskou pomoc týkající se hospodářských problémů. Dodal, že mongolský premiér navštíví Čínu v květnu, aby se zúčastnil Fóra Jednoho pásma a jedné cesty.

Tibetského dalajalamu přitom pojí s Mongolskem hluboké kořeny. Samotný titul “Dalaj” (mongolsky „Oceán“) udělil v roce 1577 tehdejšímu vůdci tibetské školy Gelugpa, zvané též Řád žlutých čepic, mongolský vládce Altan-chán. Ten také učinil z tibetského buddhismu oficiální náboženství své říše.

Čínský tlak na Mongolsko může mít v této souvislosti ještě jeden hlubší důvod. Peking se již delší dobu snaží připravit na náboženskou situaci v Tibetu po smrti současného dalajlamy, jemuž je letos 81 let. Možný scénář naznačuje aféra s únosem tehdy šestiletého pančhenlamy čínskými úřady v roce 1995 a nahrazen jiným chlapcem podle volby Pekingu, který se přes svůj deklarovaný ateismus prezentuje jako autorita na mystérium reinkarnace. Dalajlama několikrát naznačil, že k jeho příští reinkarnaci by mohlo dojít mimo území Číny, a Mongolsko by bylo vzhledem k této historii celkem logickou volbou. Pro Peking je proto klíčové zajistit si pro tento případ spolupráci mongolské vlády.

Fiskální krize

Celá kauza časově spadá do období zhoršující se hospodářské situace Mongolska. 19. února bylo po dlouhých vyjednáváních mezi vládou Mongolska a zástupci Mezinárodního měnového fondu dosaženo dohody ohledně tříletého programu fiskální stabilizace země (Extended Fund Facility) ve výši 440 mil. USD. Připojí se též instituce jako Asijská rozvojová banka (Asian Devolopement Bank) a Světová banka (World Bank). Mongolskou vládu také podpoří některé z partnerských zemí, jimiž jsou Japonsko, Korejská republika a Čínská lidová republika.

Za předpokladu, že bude v březnu žádost Mongolska o půjčku schválena výkonnou radou MMF, bude celková výše externí pomoci dohromady činit 5,5 mld. USD. Již v březnu tak bude Mongolsko moci dostát svým závazkům ohledně splatných dluhopisů v celkovém objemu 580 mil. USD. Očekává se rovněž implementace mnoha opatření, především pak rozsáhlá restrukturalizace a konsolidace v oblasti rozpočtové politiky země a v neposlední řadě také investice do těžebního průmyslu a infrastruktury.

V nedávné minulosti prodělalo Mongolsko dramatický ekonomický vývoj. Těžební boom (měď, zlato, uhlí) změnil zemi v posledních letech k nepoznání. V roce 2011 vzrostla mongolská ekonomika o 17 %, což z ní svého času učinilo nejrychleji rostoucí ekonomiku světa a rovněž okamžitě upoutalo zájem zahraničních investorů.

Se zpomalením ekonomiky v Číně a tím i značným poklesem poptávky po nerostných surovinách nastaly během roku 2015 pro Mongolsko krušné časy. Valná většina příjmů plyne Mongolsku právě z exportu těchto komodit do sousední Číny (až 84 %). Následoval rovněž odliv přímých investic ze zahraničí. Další závažnou ránu zasadily přírodní katastrofy: Mongolsko je již druhým rokem po sobě sužováno extrémními mrazy (tzv. Dzud), což významnou měrou postihuje hospodářství, a jedním z důsledků je i snížená produkce kašmíru.

Čína je stále mongolským největším a nejvýznamnějším obchodním partnerem, stabilní vzájemný vztah obou zemí je tudíž v současnosti klíčový. Ekonomika hraje zcela v duchu dialektického materialismu prim i nad náboženstvím.