Čínsko-katarské vztahy byly od vzniku samostatného emirátu Katar v roce 1971 až do navázání oficiálních diplomatických vztahů v roce 1988 téměř nulové, ačkoli mezi zeměmi probíhala omezená obchodní výměna. Jejich vztahy byly prohloubeny v roce 1995 podpisem kontraktu na čínský nákup katarského zemního plynu, v roce 1999 katarští státníci během návštěvy Pekingu podepsali řadu smluv např. na ochranu investic a přiklonili se k politice jedné Číny.
Roku 2014 se Katar rozhodl připojit k čínské iniciativě Pás a stezka (BRI). V jejím rámci začaly obě země koordinovat své sbližování v oblasti turismu, investic, dopravy, obchodu, financí a vojenství. Jde o jeden z mnoha případů za poslední roky, kdy ČLR strategicky posiluje svazek s absolutistickým státem s řadou lidskoprávních problémů, aby upevnila svůj vliv v regionu. S katarskými přípravami na pořádání mistrovství světa ve fotbale v roce 2022 se tempo sbližování ještě zrychlilo.
Velké mistrovství a velké sbližování
Výrazný milník v čínsko-katarských vztazích představovalo v roce 2010 udělení pořadatelství fotbalového MS právě Kataru, naplánované na rok 2022. Získání tohoto projektu světového významu bylo součástí strategie Katarská národní vize 2030 (QNV 2030), jejímž cílem je přeměna Kataru v rozvinutou zemi s vysokou úrovní života pro jeho obyvatele.
Fotbalové mistrovství světa mohlo naplnit některé cíle vytyčené v QNV 2030, ale zároveň mělo posílit postavení Kataru na mezinárodní scéně a vydobýt mu respekt nejen mezi dalšími arabskými zeměmi, s nimiž soupeřil o přízeň i trhy mezinárodního společenství. Na tak rozsáhlou investici by nicméně Katar sám nestačil a musel se rozhodnout, jakého hospodářsky i ekonomicky silného partnera do tohoto megalomanského projektu přizve. Nakonec volba padla na Čínu, která, na rozdíl od Západu, nepoukazovala na špatný stav lidských práv v autoritářském státu.
Problémy katarského emirátu s lidskými právy v souvislosti se světovým šampionátem nejvýdělečnějšího sportu byly horkým tématem napříč západními médii. Hovořilo se o korupci a velkých finančních darech Katařanů různým fotbalovým funkcionářům, které nakonec Kataru pomohly získat pořadatelství mundialu. Mluvilo se také o velkém počtu úmrtí mezi dělníky z ciziny a obtížných podmínkách, v nichž pracovali. Vedle toho nezůstala nit suchá ani na dodržování práv žen či LGBTQ+ komunity. To, co bylo etickou překážkou evropským a americkým investorům, nebránilo čínské mezinárodní politice kalkulující s rozšiřováním vlivu na Blízkém východě jakýmikoli prostředky.
Čína se zapojila do rozsáhlé výstavby do té doby z velké části neexistující infrastruktury potřebné pro šampionát, počínaje hlavním stadionem šampionátu v hodnotě 764 milionů USD a dalších stadionů přes dopravní síť a solární elektrárny po ubytovací prostory pro fanoušky. Zároveň to byly čínské společnosti, které vyrobily a dodaly naprostou většinu suvenýrů pro šampionát, stejně jako vozidla poháněná obnovitelnou energií. Čína tak využila prostoru, který jí Katar poskytl při přípravě mistrovství, k propagaci vlastních společností a jejich výrobků, rozšíření svého vlivu na Blízkém východě a vytvoření dalších závazků importu energetických surovin tolik potřebných pro její trh.
Současný vývoj
Čína s Katarem v letošním červnu uzavřela velkou dohodu o nákupu zkapalněného zemního plynu (LNG). Jedná se o druhou velkou dohodu katarské QatarEnergy s čínskou státní firmou (CNPC) za méně než rok. Podle ní bude Čína z Kataru nakupovat 4 miliony tun plynu ročně a získá majetkový podíl v katarském těžařském projektu North Field LNG. K dohodě ve stejném rozsahu došlo v listopadu loňského roku mezi QatarEnergy a Sinopecem.
Dohromady se podle těchto smluv bude jednat ročně o dalších 8 megatun exportu LNG z Kataru do Číny. V roce 2021 šlo celkově o cca 9,45 megatun, loni se pak export z Kataru do Číny zvýšil o cca 54 %, tedy zhruba na 14,55 megatun plynu za rok 2022. Přičteme-li k tomu dalších 8 megatun ročně podle nově uzavřených smluv, je evidentní, že export LNG z Kataru do Číny se bude nadále rapidně zrychlovat. V závislosti na tempu nabytí platnosti těchto smluv lze předpokládat, že letos, nebo přinejmenším v roce 2024, přesáhne export LNG z Kataru do ČLR 20 megatun a dále poroste. Tím se Čína stane největším odbytištěm katarského plynu a suverénně předběhne Indii, Jižní Koreu a Japonsko, které dosud v nákupu nejpoptávanější katarské komodity dominovaly.
Mezi lety 2020 a 2022 se import LNG z Kataru do Číny téměř ztrojnásobil, v roce 2020 se jednalo o 7,8 miliard USD, loni to bylo 20,8 miliard USD. K nárůstu došlo navzdory tomu, že celkový import LNG do Číny v roce 2022 klesl téměř o 20 % kvůli proticovidovým opatřením. Peking pečlivě diverzifikuje dodavatele ve jménu energetické bezpečnosti a usiluje o co nejmenší závislost na USA, které byly dosud největším dodavatelem LNG do Číny. Podle některých obchodníků se Katar již dnes stal největším dovozcem LNG do Číny.
Závěr
Čínská lidová republika systematicky a dlouhodobě rozšiřuje svůj vliv v regionu Blízkého východu a tento proces je v poslední době stále intenzivnější. Od začátku roku 2023 stihli čínští diplomaté zprostředkovat bezprecedentní sblížení mezi Íránem a Saúdskou Arábií, podepsat smlouvu o strategické spolupráci s Palestinou a zároveň dále rozvíjet svoji řádově rozsáhlejší spolupráci s Izraelem.
Prostřednictvím půjček si ČLR zavazuje takřka všechny státy na Blízkém východě. Do multibilionového projektu BRI zlákala na 21 arabských států. Zapojuje se do rekonstrukce Sýrie, do irácké energetické infrastruktury investovala přes 10 miliard USD, do Egypta se chystá investovat na 18 miliard USD a podobných příkladů lze jmenovat mnoho. Zároveň importuje desítky megatun ropy ze Saúdské Arábie, Iráku, Ománu, Kuvajtu, Spojených arabských emirátů aj.
To vše za velmi efektivní propagandy čínského modelu rozvoje, dnes čínskými ideology přejmenovaného na „čínskou cestu k modernizaci“, která údajně svou efektivitou a mírumilovností předčí „západní modernizaci“. V čínském oficiálním diskurzu má čínská cesta přinést lidstvu všeobecnou prosperitu, mírový rozvoj a spravedlnost pro rozvojové země. De facto se však jedná o prosazení leninského politického modelu na úkor liberální demokracie. Jak je vidět i v nejnovějším dění na Blízkém východě, v praxi čínská cesta znamená lhostejnost k lidským právům a dalším mezinárodně uznávaným normám a obratné prosazování ekonomických vazeb jako nástroje dlouhodobého politického vlivu. Aktuální sbližování s Katarem znovu potvrzuje, že Evropa by neměla podceňovat čínské schopnosti získávat vliv a v zájmu vlastní budoucnosti velmi bedlivě sledovat pronikání ČLR po celém světě.