Čínské sociální sítě – oči a uši Státostrany

Kde je Edward Snowden, když ho Čína potřebuje? (V Moskvě, přece…)

Fungovat v Číně bez sociální sítě WeChat je v dnešní době prakticky nemožné. Mladí i staří Číňané se pomocí této aplikace dorozumívají, propagují své firmy, nakupují, platí účty, hledají partnery. Společně s penězi se v programu hromadí také všechna ostatní data, ať se jedná o detaily platebních karet, pohyb uživatelů nebo obsahy soukromých sdělení. Běžná praxe v technologickém světě, ovšem s drobným rozdílem – WeChatu sdílí všechna data, nikoliv pouze metadata, přímo s čínskými úřady.

WeChat, v originálu Wei-sin (Weixin), je vlajkovou lodí čínské internetové společnosti Tencent, jejíž činnost není pro čínské úřady složité kontrolovat a regulovat. Na rozdíl od jiné populární platformy pro sdílení, mikroblogu Sina Weibo 新浪微博 (čínská obdoba Twitteru; více než třicetiprocentní podíl v něm drží Alibaba), se totiž příspěvky a názory uživatelů WeChatu nemohou nekontrolovatelně šířit, obsahy jsou sdíleny pouze v okruhu přátel či v rámci chatovací skupiny, o velikosti maximálně 2000 členů – velký, ale stále sledovatelný a kontrolovatelný dav.

Data shromažďují všichni – ne každý je nasdílí státu na požádání

Nepříjemné povědomí uživatelů WeChatu o neustálém sledování slov, vět, vyjádření, obrazového materiálu, fyzického a bankovního pohybu bylo definitivně potvrzeno při říjnové aktualizaci programu: Jedním z vylepšení nejnovější verze je změna podmínek užití a zásad ochrany osobních údajů, s nímž je pro další fungování aplikace potřeba souhlasit. Kromě poměrně běžného sběru a shromažďování osobních dat, jako jsou jména, emailové adresy, telefonní čísla, detaily platebních karet, čísla osobních průkazů a také obsahy soukromých konverzací a příspěvků, se WeChat nepokrytě přiznává ke sdílení všeho potřebného s čínskou vládou. Z anglické verze podmínek užití vyplývá ochota Tencentu odhalit a předat autoritám osobní údaje (a s nimi i obsahy soukromých komunikací) za velmi vágně formulovaných podmínek (například ve snaze vyhovět požadavkupředloženému vládními úřady, policejními orgány či podobnými institucemi). Jak píše Wall Street Journal:

Čínská vláda buduje jeden z nejsofistikovanějích high-tech systémů ke sledování svých občanů na světě, včetně sledovacích kamer, technologií k rozpoznávání tváří a rozsáhlých počítačových systémů, jimiž procházejí terabyty dat. Ústředním nástrojem tohoto úsilí jsou největší čínské technologické firmy, které v kyberprostoru otevřeně jednají jako oči i uši čínské vlády. Čínská vláda požaduje po společnostech jako Alibaba, Tencent a Baidu pomoc při stíhání lidí podezřelých z trestných činů, stejně jako při umlčování politického disentu. Jejich technologie se také používá při budování sledovacích systémů ve městech. Tato pomoc je daleko rozsáhlejší než pomoc, kterou poskytují západní firmy svým vládám, a je téměř nemožné se tomu postavit, jak ukázala šetření čínských praktik listem Wall Street Journal. Narozdíl od amerických společností, které často požadavky vlády na informace odmítají, čínské společnosti o práci s úřady otevřeně hovoří. Výkonný šéf Tencentu Ma Huateng, známý jako Pony Ma, a zakladatel Alibaby Jack Ma vyjádřili podporu soukromým firmám při spolupráci s čínskou vládou na vymáhání práva a v bezpečnostních otázkách.

Otevřeným přiznáním spolupráce čínského gigantu Tencent s komunistickým režimem pokračuje proces tažení vlády proti mikroblogu Sina Weibo, který jde ruku v ruce s dominantním postavením Tencentu na trhu sociálních sítí. Hřebíčkem do rakve popularity Weibo (čínská obdoba Twitteru) se stalo zákonné omezení objemu sdílení příspěvků. V roce 2013 vešla v platnost hrozba až tříletého vězení pro toho uživatele, jehož příspěvek by byl sdílen více než 500krát či shlédnut více než 5000krát. Vzhledem k principům fungování aplikace WeChat, kde se obsahy mohou šířit jen mezi přáteli či v rámci skupinového chatu, bylo zákonem postiženo právě zejména Weibo. Velikost a teoreticky neomezený rozsah psaných názorů a stanovisek zjevně představovaly pro čínský režim až příliš velké nebezpečí.

Případ Lee

Vážnost rizika, jež uživatel podstupuje sdílením slov a vět s významem, který by potenciálně mohl zaujmout čínské cenzory, se potvrdila v březnu tohoto roku, kdy byl na čínské pevnině zadržen tchajwanský občan, liberální aktivista Lee Ming-che. Po více než 170 dnech strávených ve vazbě se během říjnového soudního jednání doznal ke svým hříchům, které dle obžaloby sestávaly z šíření demokratického myšlení, obhajoby střídání vlád, nabádání ke kontaktování zahraničních médií a registrování neziskové organizace mimo území Číny.

Pohár trpělivosti čínských autorit přetekl po “spolčení” tchajwanského aktivisty s jeho čínským “komplicem” Pcheng Jü-chua; jejich první kontakty proběhly právě na mikroblogu Sina Weibo. Lee byl následně přidán do uzavřené chatovací skupiny na sociální síti QQ, provozované Tencentem. Právě obsah Leeových příspěvků z platformy QQ byl základem důkazního materiálu. Lee se ve vazbě, jak je to v poslední době běžné,  veřejně “doznal” k podrývání státní moci, úmyslného zkreslování pravé povahy čínské vlády pod dojmem dezinformací ze strany tchajwanských médií a projevil vděčnost za vysvětlení skutečného obrazu civilizované Číny, jehož se mu dostalo ve vězení. Leeho žena, Lee Ching-yu, které bylo dovoleno do ČLR přiletět až den před soudním líčením, v reakci na manželova slova požádala tchajwanský lid, aby nic z vyřčeného nebral vážně, jelikož je očividné, že obžalovaný vystupoval a mluvil pod nátlakem.

WhatsApp, Skype?

Zákaz další chatovací platformy – celosvětově oblíbeného WhatsAppu posunul dosah čínské cenzury na další úroveň. Zprávy na WhatsApp totiž putují internetovým prostorem složitě zašifrované a poskytovaly tak čínským uživatelům jistou míru soukromí.

Zatím posledním krokem vlády v tomto směru se na přelomu října a listopadu stalo vytěsnění matadora mezi západními online komunikátory: Aplikace Skype se vypařila ze všech webových stránek na čínském internetu, kde ji doposud bylo možné stáhnout. Nabízet ji přestal i Apple, který se nebojí jít do sporů se svou vlastní vládou, ale v ČLR bez řečí plní pokyny úřadů. Uživatelé, kteří plánovali s voláním přes Skype teprve začít, už aplikaci nevyzkouší. Problémy během samotného používání platformy se volajícím prozatím vyhýbají. Je ovšem jen otázkou času, kdy dojde i na ně.

Publikace tohoto článku: HlidaciPes.org