Kromě již tradiční cenzury využívá ČLR pro kontrolu veřejného mínění i nové nástroje: aplikace určující, zda se můžete svobodně pohybovat, nebo hlídky dronů nahánějící obyvatele zpět do jejich domovů. U mnoha z těchto high-tech řešení však není jasné, zda jsou skutečně využívána tak plošně, jak strana uvádí, a zda jsou vůbec efektivní.
Problém, o němž nikdo neví, neexistuje
Stále více důkazů potvrzuje, že čínské úřady o nákaze podobné SARS věděly už na začátku prosince. Když se však 30. prosince o koronaviru bavili wuchanští doktoři ve skupině na komunikační aplikaci/sociální síti WeChat, osm z nich bylo podle oficiálního vládního prohlášení potrestáno za „šíření fám“ a bezpečnostními složkami donuceno k sebekritice. Jeden z nich, Li Wen-liang, se následně proslavil. Poté, co 8. února zemřel na nákazu, před kterou varoval a s níž bojoval, se stal hrdinou a mučedníkem (jeho portréty po Praze rozvěsil slavný čínský aktivistický umělec Badiucao).
Jeho smrt vytvořila krátké období svobody na čínských sociálních sítích. Během této doby úřady omezily cenzuru a spíše se snažily, na základě doporučení PR agentury, veřejné mínění usměrňovat.
Mimo to ale čínští cenzoři mažou jakýkoliv obsah kritizující státostranu za nezvládnutí nákazy koronaviru a následný pandemický stav nejen v Číně, ale i ve světě. Citizen Lab, kanadská nezisková organizace zabývající se mimo jiné svobodou internetu, dokazuje v březnové zprávě, že některé platformy začaly informace týkající se viru cenzurovat již v den prvního oficiálního prohlášení o „neznámé nemoci“, tedy 31. prosince. Čínská správa kyberprostoru, hlavní internetový regulátor, následně v únoru vydala přísné stanovisko, ve kterém vyčlenila populární sociální média a platformy, které musejí samy pod hrozbou trestu regulovat obsah týkající se koronaviru. Čínskému internetu tak bez překážek dominují především dva narativy:
Za prvé, ČLR ukázala nadřazenost svého systému, například když byla schopna během několika dní postavit rozsáhlou nemocnici. To, že šlo především o PR akci, potvrdil i přehmat stranického tisku: ten předčasně vyhlásil dokončení části komplexu a zprávu doprovodil falešnými fotografiemi. Dalším faktem rozporujícím nadřazenost totality v řešení krizí je efektivita, s jakou nákazu zvládl Tchaj-wan. Jeho vládnoucí systém dokazuje, že transparentní demokratická vláda může fungovat i v čínském kulturním prostředí. To potvrzuje i dezinformační kampaň, kterou na Tchaj-wanu vedou čínské entity státostranou přinejmenším tolerované.
Ostrovní demokracii mimo jiné Peking vystrnadil i ze Světové zdravotnické organizace (WHO), kde měl do roku 2016 status pozorovatele (přesto, nebo možná navzdory tomu, má Tchaj-wan nákazu pod kontrolou). Čistě z politických důvodů tak není možné necelých 24 milionů tamních obyvatel v případě krize pokrýt globálními zdravotnickými nástroji, podobně se komplikuje i sdílení informací mezi Tchaj-wanem a zbytkem světové společenství, což vytváří další zbytečná rizika. (O roli WHO v koronavirové krizi jsme psali zde.)
Za druhé, v posledních týdnech šíří orgány vnější i vnitřní propagandy narativ, podle něhož vypustila ve Wu-chanu virus americká armáda během Světových vojenských her v loňském říjnu. Tuto informaci nejprve ČLR začala prohlašovat za jednu z možností, ale postupně se z ní stal „fakt“, který šíří také ruské a íránské dezinformační weby, na syrsko-íránskou alianci napojení novináři, ale také mluvčí čínského ministerstva zahraničí na Twitteru (ačkoliv je Twitter v ČLR zakázán, v posledním roce si velké množství čínských kádrů, především diplomatů, na této platformě zřídilo vlastní účty). Kvůli poslednímu si americká vláda předvolala tamního čínského velvyslance.
Roboti i aplikace pro kontrolu populace!
Čínské orgány ovšem při sebe-prezentaci vsadily kromě systémové vyspělosti také na osvědčený high-tech. Oblast špičkových technologií je tradičně vhodným polem pro šíření různých zázračných vynálezů i proto, že těmto vysoce specializovaným oborům často rozumí jen zlomek světové veřejnosti. Nejvíce mylných informací v poslední době jednoznačně koluje o systému společenské důvěryhodnosti (Social Credit System), podobnými mýty jsou ale opředeny také různé technologie na rozpoznávání emocí nebo sledovací systémy.
Čínské orgány vycítily příležitost pro využití high-tech řešení i během současné pandemie, i když se smíšenými reakcemi. Policisté dostali helmy schopné rozpoznávat tělesnou teplotu kolemjdoucích, ačkoliv někteří experti zpochybňují jejich funkčnost stejně jako u ručních digitálních teploměrů. Při vymáhání karantény měly být plošně nasazeny drony, ale pravděpodobně šlo pouze o PR akci omezeného rozsahu (podobně využila čínská propaganda drony v letošním falešném silvestrovském videu). V některých nemocnicích údajně zapojily do léčby roboty-zdravotníky, ale ani tady není jasné, zda vůbec fungují a jak moc jsou rozšířeni.
Poměrně s jistotou však můžeme říct, že státostrana plošně zavedla aplikaci vyvinutou ve spolupráci se „soukromou“ firmou Alibaba s názvem Alipay Health Code. Ta podle The New York Times sbírá o uživateli velké množství dat, sdílí je s místními úřady i policií, a na základě nejasných kritérií rozhoduje o omezení pohybu a styku s okolím pro uživatele. Každému občanu totiž aplikace přidělí barvu – zelenou, žlutou nebo červenou. Pakliže obrazovka svítí zeleně, nemáte problém a můžete pokračovat v rutinních denních aktivitách. Pokud dostanete žlutou, musíte to nahlásit a být sedm dní v karanténě. Když vám vystaví červenou, musíte se nahlásit a karanténu držet čtrnáct dní. Používání aplikace vysvětlují i propagandistické plakáty a banery. Podle všeho aplikace nejen předává data vládě, ale také množství státních informací využívá (hlavně o pohybu a nákupu jízdenek). Systém ale není úplně dokonalý, nebo je v určitých případech přísnější, než přiznává. Některým uživatelům totiž zůstává červená po mnohem delší dobu než čtrnáct dní a netuší, co s tím mají dělat.
Každá krize je příležitost
Čínská státostrana se zjevně snaží této globální pandemie využít ke zvýšení přitažlivosti svého leninistického modelu správy státu, který za hlasitého potlesku některých segmentů světového společenství postupně – i díky moderním technologiím – utužuje. Ačkoliv někteří považovali koronavirus za začátek konce čínského komunistického režimu, podle všeho dochází pouze k utužení kontroly nad populací a posílení diskurzivní moci ve světě. ČLR tak drží kurz nastavený v roce 2013 nástupem Si Ťin-pchinga do čela strany a státu, upevněný na 19. sjezdu KS Číny v roce 2017 a v rámci legislativních změn v roce 2018, které mimo jiné zrušily omezení počtu termínů pro prezidenta (jde sice jen o formální pozici bez reálné moci, přesto bylo třeba změnit čínskou ústavu). Stále více zemí na světě pokládá čínskou digitální diktaturu za efektivní a přejímá některé její prvky. Koronavirová nákaza a její nekontrolované šíření i během klíčových dnů před čínským novým rokem (během nichž vycestovalo z Wu-chanu do zbytku země okolo pěti milionů lidí) však ukazují, že omezení svobody slova může mít velmi konkrétní fyzické dopady. Slovy zesnulého doktora Li Wen-lianga: „Ve zdravé společnosti by neměl znít jenom jeden hlas.“